Bombardování jaderné elektrárny představuje akutní nebezpečí. Zatím to vypadá, že svět měl opět štěstí. Obecná situace však není uklidňující, zvláště když jaderné elektrárny představují zvláštní riziko v době války.

V největší evropské jaderné elektrárně Saporischschja Na východě Ukrajiny vzplála v pátek večer cvičná budova poté, co byla jaderná elektrárna terčem ruské raketové palby. Podle krajského úřadu jej převzali ruské jednotky, operátoři ale stav bloků elektrárny sledují.

„Při explozi neunikl žádný radioaktivní materiál,“ řekl. Generální ředitel MAAE Rafael Grossi V pátek ve Vídni na narychlo svolané tiskové konferenci. Rakousku momentálně žádné nebezpečí nehrozí, ujistila ministryně pro ochranu klimatu Leonore Gewesslerová.

Ukrajina provozuje 15 reaktorů ve čtyřech elektrárnách. Země se 44 miliony obyvatel pokrývá polovinu své potřeby elektřiny díky jaderné energii. Záporoží má největší kapacitu na výrobu elektřiny v Evropě. Elektrárna má šest reaktorů, každý o výkonu 950 megawattů z celkových 5,7 gigawattů. Reaktory patří do sovětské řady WVER-1000/320, jako jsou ty v jaderné elektrárně Temelín v České republice. První reaktor byl uveden do provozu v roce 1984, poslední v roce 1995.

Tisková agentura Reuters v pátek s odvoláním na MAAE uvedla, že reaktor 1 byl odstaven. Hromady 2 a 3 byly odstraněny ze sítě a jaderné štěpení je odstaveno. Stack 4 vyrábí elektřinu o kapacitě 690 megawattů a komíny 5 a 6 jsou také vypnuté.

Záporoží má pro Rusko strategický význam, protože leží pouhých 200 kilometrů od Krymského poloostrova, který Rusko anektovalo v roce 2014. Po anexi požádala ukrajinská vláda NATO, aby provedlo bezpečnostní audity ve všech jaderných zařízeních v zemi. Experti NATO tehdy považovali systémy za technicky bezpečné.

Na rozdíl od Černobylu

Vídeňský výzkumník rizik Nicholas Müller Stále se zdá, že směrem k největší evropské jaderné elektrárně je „velmi znepokojen“, protože tyto elektrárny jsou navrženy tak, aby čelily mnoha hrozbám, ale ne proti vojenským útokům. Existuje dlouhý seznam hodnocení rizik pro všechny druhy přírodních nebezpečí, ale vojenský konflikt mezi ně nepatří, tvrdí vědec z Institutu rizikových věd na Univerzitě přírodních zdrojů a biologických věd ve Vídni. Rakouská tisková agentura.

MAAE již minulý týden vyjádřila obavy z bojů v okolí Černobylská jaderná elektrárna ukázat. „Nemůžete však srovnávat útok na Záporoží s jadernou katastrofou v dubnu 1986,“ říká Villa Mariojsem provozní manažer výzkumného reaktoru Atomový institut Technické univerzity ve Vídni. „V Černobylu byl reaktor v provozním stavu, ve kterém se choval jako jaderná zbraň: celý reaktor explodoval,“ řekl Villa „Wiener Zeitung“. Během tohoto procesu se uvolnilo takové množství energie, že štěpné produkty, jako je cesium 137 nebo jód, „byly vyfouknuty vysoko do atmosféry, odfouknuty směrem k nám větrem a zaneseny sem srážkami. Útok balistickou střelou, na na druhé straně by to bylo v případě lokálně ničivé exploze, ale neobsahovalo by energii nezbytnou k přivedení hmoty do stratosféry,“ vysvětluje odborník. „Další otázkou je, do jaké míry Rusko ohrozí ukrajinské dodávky energie.“

Automatické zabezpečovací systémy

Reaktory řady VVER-1000/320 jsou tlakovodní reaktory, které jsou srovnatelné se systémy západního typu a „zcela odlišné od typu ‚Černobyl‘,“ říká Müllner. Tyto systémy by měly kolem reaktoru uzavřený prostor, který by zastavil úniky radioaktivních látek. „Pokud taková elektrárna zůstane nedotčena, má bezpečnostní systémy, které se spouštějí a jednají automaticky.“ Systém si na chvíli poradí i s možnými následky nehody bez obsluhy.

Müllner předpokládá, že operační tým po převzetí zůstane na místě. Nevěří, že se z Ruska představí úplně nový tým. Každá elektrárna má také „své zvláštnosti“, proto nelze operátory jednoduše vyměnit. Navíc lze předpokládat, že v Záporoží nouzové generátory v současné době provádějí dodatečné chlazení reaktorů. K tomu by však bezpečnostní systémy musely zůstat z velké části funkční. Pokud se v bitvě poškodí, můžete ztratit připojení k síti a záložní napájení, „takže mám situaci jako ve Fukušimě.“

Série fukušimských havárií v roce 2011 způsobených zemětřesením vedla k roztavení jádra. Uvolnilo se velké množství radioaktivního materiálu. Na rozdíl od reaktorů ve Fukušimě však mají reaktory VVER oddělené vodní okruhy pro chlazení reaktoru a výrobu páry, kromě kontejnmentu pro zastavení úniků radioaktivních látek, vysvětluje. Expert na jadernou energetiku Tony Irwin z Australian National University. Pokud by se stalo, že tam radioaktivita unikne, bylo by nutné čelit „nepravděpodobně“ velké havárii.

„Je možné, že obě strany použijí zdravý rozum, protože jakýkoli válečný akt může poškodit jaderné elektrárny,“ uvedl technologický historik. Anna Veronika Wendlandovákterý zkoumal jadernou elektrárnu na západní Ukrajině, do „Deutschlandfunk Culture“: „Jadernou elektrárnu nelze ochránit před válkou.“ Pokud je vyzařováno záření, lze jej v této zemi detekovat „extrémně jemnými“ měřicími přístroji, „i když zdaleka nejsme zdraví nebezpeční“, vysvětluje Müllner. Pokud by ale došlo k cílenému zničení jádra elektrárny, byl by to problém i v Německu.