Schwarzenberg, který byl na invalidním vozíku, byl před pár dny převezen z Prahy do nemocnice ve Vídni; tam novinářům řekl: „Nemyslím si, že je tady víc odborníků než v Česku. Myslím, že to bude stejné, ale tady budu moci vidět své děti a vnoučata.“ Zemřel obklopen svou rodinou.

Narodil se v roce 1937 do šlechtické rodiny. Jeho otec byl Čech a matka Rakušanka, rozená vévodkyně z Furstenbergu; jeho rodině patřil palác, v němž v současnosti sídlí polské velvyslanectví v Praze.

Během druhé světové války byl rodinný majetek zabrán gestapem. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 vyděděná rodina emigrovala.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 začal Schwarzenberg podporovat československé emigranty. Na jednom ze svých zámků založil Československé dokumentační středisko, archiv zakázané literatury. V roce 1984 se stal prezidentem Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva a podporoval mimo jiné polské disidenty.

Byl přítelem polsko-československé solidarity. Schwarzenberg chápal důležitost jednoty středoevropských společností pro budování jejich nezávislosti a suverenity. „Jen společně jsme byli jeden celek a měli sílu prezentovat své názory a aspirace,“ řekl PAP Paweł Skrzywanek z polsko-československé Solidarity.

Po pádu komunismu v roce 1989 se Schwarzenberg vrátil do Československa. Stal se náčelníkem generálního štábu prvního prezidenta země Václava Havla. Podporoval občanskou společnost. Na jeho úkor zachránil nezávislá média. Spoluzaložil stranu Tradice Odpovědnost Prosperita 09 (TOP09), která je v současnosti součástí vládní strany.

V roce 2013 se rozhodl kandidovat v prvních všeobecných prezidentských volbách v České republice. Až ve druhém kole prohrál s Milošem Zemanem.

Maciej Ruczaj, bývalý ředitel Polského institutu v Praze a nyní velvyslanec Polské republiky v Bratislavě, řekl: „Zemřel velký přítel středoevropské spolupráce, hájil ji i v dobách největších konfliktů. Zdůraznil, že jsme ve střední Evropě jiní (a proto se vyhýbáme zjednodušujícím a moralizujícím soudům druhých) a zároveň nás spojuje společný osud.

V letech 2007 až 2009, poté 2010 až 2013 byl ministrem zahraničních věcí. S Radosławem Sikorskim, tehdejším šéfem polské diplomacie, založil Polsko-české fórum.

Na knížete se bude vzpomínat zejména jako na přítele Polska a příznivce česko-polské spolupráce.

Maciej Ruczaj, bývalý ředitel Polského institutu v Praze a nyní velvyslanec Polské republiky v Bratislavě, řekl: „Zemřel velký přítel středoevropské spolupráce, hájil ji i v dobách největších konfliktů. Zdůraznil, že jsme ve střední Evropě jiní (a proto se vyhýbáme zjednodušujícím a moralizujícím soudům druhých) a zároveň nás spojuje společný osud.

Schwarzenberg v jednom ze svých rozhovorů z roku 2021 poukázal na to, že první Československá republika (1918–1938) udělala velkou chybu, když udržovala špatné vztahy s Polskem.

V roce 1918 nově vzniklý československý stát zakázal užívání šlechtických a šlechtických titulů. Navzdory tomu po Schwarzenbergovi sáhli přátelé, kolegové a novináři a mluvili a psali o něm ve veřejném prostoru – „Princ“. Sám si do občanského průkazu zapsal do pole povolání „lesník a hoteliér“.

Z Prahy Piotr Górecki (PAP)

ptg/úprava/