Praha (dpa) – V záblesku mladické bezstarostnosti vylezl kdysi na skokanský můstek budoucí světoznámý dramatik Pavel Kohout.

„Připadalo mu šílené skákat, ale ještě riskantnější a trapnější mu připadalo vrátit se po ledových schodech,“ říká Čech ve své autobiografii. Volí volný pád, ale naštěstí má jen pár modřin.

Český básník, dramatik a dlouholetý bojovník za občanská práva se vlastně vždy s nadšením vrhl do každé nové výzvy. 20. července se Kohout dožije 90 let. Jeho hry jako cirkusová groteska „Srpen, srpen, srpen“ nebo „Ubohý vrah“ dobyly během desetiletí jeviště od Moskvy přes Vídeň až po Broadway.

Kohout byl jako mladý Čechoslovák nadšený komunismem. Byla to také reakce na nacionální socialismus: jeho otec byl aktivní v odboji proti německým okupantům. Mladý Kohout psal básně o traktoristech a chvalozpěvy na Stalina. Mnoho básníků jeho generace se stalo užitečnými idioty, dokonce i komplici zločinců, kdysi se sebekriticky ohlédl.

Poté se zapojil do reformního programu Pražského jara, za humanitní socialismus. O zklamání z krvavé invaze tanků Varšavské smlouvy v srpnu 1968 psal Kohout ve svém „Deníku kontrarevolucionáře“. Zároveň založil kategorii prózy, kterou nakonec nazval „memoárový román“, jeho vlastní směs autobiografie a fikce.

Kohout kritizuje aktuální vývoj v rodné České republice. „Komunisté jako zastánci nové vlády jsou ostudou,“ řekl. To je KSČM, která má poprvé slovo ve vládní účasti a která toleruje nový menšinový kabinet populisty Andreje Babiše. Byla to nereformovaná nástupnická strana KSČ, která pevně držela otěže až do demokratických změn v roce 1989.

Kohout se domnívá, že největší nebezpečí pro politický systém spočívá v aspiraci nejen komunistů, ale i krajní pravice na celostátní referenda. „Odchod České republiky z EU a NATO by byl sebevraždou a nesmí nastat,“ varuje spisovatel. Mohl jen doufat, že takový krok Češi nedovolí.

Kohout slaví 90. narozeniny se svými příbuznými, dětmi a přáteli, jak říká, na svém letohrádku. Na důchod má ale daleko. S nádechem černého humoru prohlašuje: „Předtím jsem si byl jistý: zemřu tak, že spadnu na svůj psací stroj. Dnes už vím: spadnu na PC.“ V rodinné tradici pokračuje její dcera Tereza Boučková. Jeho poslední publikací v němčině byl „Rok kohouta“ – skrytý odkaz, protože kohout se česky jmenuje „Kohout“.

Kohoutovo letní sídlo na řece Sázavě u Prahy bude jeho věrným čtenářům připadat povědomé. Československá státní bezpečnost ve svém románu „Kde je zakopaný pes“ z roku 1987 provedla pokus o atentát na tamního rodinného jezevčíka. Sám autor byl koncem 70. let šikanován a nucen odejít do exilu: bylo mu zamítnuto povolení k návratu z Rakouska. Od té doby aktivně podporoval hnutí za občanská práva Charta 77 a svého blízkého přítele Václava Havla z Vídně.

V době srazu v Sázavě v roce 1990 byl dramatik Václav Havel (1936-2011) již prvním svobodně zvoleným prezidentem Československa. To vše vylíčil Kohout také ve své autobiografii „Můj krásný život s Hitlerem, Stalinem a Havlem“. Jeho humoristický život letos vyšel v novém českém vydání. Název původního českého vydání je označen dvěma otazníky plnými údivu, zda se to jemu a jeho přátelům skutečně stalo: „To byl muj život??“ – „Byl to můj život?“