Lichtenštejnsko vede s Českou republikou pozemkový spor

Lichtenštejnsko podalo na Českou republiku stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Jde o vyvlastnění několika stovek milionů franků. Proces nyní vstupuje do klíčové fáze. Věci pomalu začínají stát Lichtenštejnsko peníze.

Zámek Vaduz, sídlo knížecího rodu Lichtenštejnů.

Karin Hoferová

Lichtenštejnské knížectví se už celé století dohaduje s Českem a Československem. Postižena je zejména královská rodina. Ale bez náhrady byli vyvlastněni i další občané Lichtenštejnska.

Počátky konfliktu se datují do roku 1918. Během agrární reformy přišla královská rodina o více než polovinu svého majetku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kořeny lichtenštejnského šlechtického rodu sahají do tohoto regionu, který je poprvé zmíněn kolem roku 1136 a je tedy jedním z nejstarších v Evropě.

Celková výše vyvlastnění bez náhrady, z nichž část proběhla i na území dnešního Slovenska, činila tehdy 405 milionů franků. Většinu, 343,5 milionu franků, připadl princi, čili kolem 70 000 hektarů zemědělské a lesní půdy a tam vybudovaných budov.

Poslední šance Štrasburku

Všechny pokusy Lichtenštejnska o objasnění otázek souvisejících s vlastnickým právem však zatím selhaly. V roce 2020 využilo Lichtenštejnsko své poslední šance: soudní proces před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.

Lichtenštejnsko tento krok odůvodnilo tvrzením, že bývalé Československo se již dohodlo s jinými státy včetně Švýcarska a Rakouska na smluvním řešení majetkových otázek.

Proces státní stížnosti probíhá – a spotřebuje spoustu peněz. Půjčka ve výši 1,2 milionu franků schválená parlamentem v roce 2020 byla vyčerpána dříve, než se jí konkrétně zabýval Evropský soud pro lidská práva. Aby vláda mohla pokročit v rozsáhlých přípravných pracích pro samotný postup, žádá parlament o novou půjčku ve výši téměř 2 milionů franků.

Vláda tehdy zdůrazňovala, že stížnost chce využít k hájení zájmů dotčeného lichtenštejnského obyvatelstva. Vzhledem k dosavadní nedostatečné ochotě České republiky mluvit a vyjednávat je státní stížnost považována za vhodný nástroj.

Princely House nabízí vyhlídky na „podstatnou investici“.

Postoj České republiky podle vlády ukazuje „zjevné pohrdání suverenitou Lichtenštejnska“. Dotyční lichtenštejnští občané ani knížecí dům se svých nároků vůči České republice nikdy nevzdali.

Vláda zároveň dává najevo, že má i nadále velký zájem na vyjednaném řešení. Dědičný kníže Alois z Lichtenštejna v rozhovoru pro NZZ upřesnil, že královský dům požaduje pouze navrácení statků ve vlastnictví státu. Tyto oblasti by však nebyly odděleny, ale zůstaly by českým územím.

Vyjednané řešení má však smysl pouze v případě, že se hospodaření s půdou vrátí královské rodině. Královská rodina by pak byla také připravena provést „významné investice“ do oblastí, s nimiž po staletí udržovala úzké vazby.

Komise lichtenštejnsko-českých historiků založená v roce 2010 zkoumala případy vyvlastnění. Česká republika však nadále zaujímá postoj bývalého Československa: podle Benešových dekretů byl zabaven majetek osob německé národnosti.

Za druhé světové války exilová vláda kolem prezidenta Edvarda Beneše prohlásila Lichtenštejny za Němce. Důvodem bylo, že kníže z Lichtenštejna se při sčítání lidu v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Knížecí rod a vláda Lichtenštejnska to dnes popírají.

Diplomatické styky od roku 2009

Ale ještě může trvat několik let, než padne rozsudek. Zda by stížnost státu mohla být nátlakovým prostředkem k prosazení touhy České republiky dospět k vyjednanému řešení, se v tuto chvíli rovněž nezjistí. Bez ohledu na to Česká republika nadále popírá jurisdikci ESLP.

Ani po minulých zkušenostech si Lichtenštejnsko nemůže dělat žádné iluze. Již v roce 1918 Československo odmítlo uznat národní suverenitu Lichtenštejnska a odmítlo lichtenštejnské diplomatické zastoupení ve Švýcarsku.

Teprve krátce před německou invazí uznalo Československo Lichtenštejnsko jako suverénní stát. Ale po skončení války v roce 1945 byl majetek všech lichtenštejnských občanů bez náhrady zabaven státem.

Vztahy mezi oběma zeměmi jsou nyní normalizovány, alespoň ve formálním smyslu. Navzdory sporu o vyvlastnění navázaly obě země v roce 2009 diplomatické vztahy a zahájily mise s nerezidentskými velvyslanci; Lichtenštejnsko vyřizuje diplomatickou komunikaci prostřednictvím velvyslanectví ve Vídni, Česká republika prostřednictvím velvyslanectví ve Švýcarsku. Lichtenštejnsko také před dvěma lety otevřelo v České republice honorární konzulát, Českou republiku zastupuje honorární konzul ve Vaduzu.

Felìcita Fontana

"Celoživotní hráč. Bacon fanatik. Vášnivý introvert. Totální internetový praktik. Organizátor."