Tohle mohla být jeho největší rána. Když v roce 1950 vypukla korejská válka, Egon Bondy kontaktoval francouzské tajné služby ve Vídni. Věděl, jak zmírnit výbušnou světovou politickou situaci: zavražděním Stalina a nejvyšších vojenských důstojníků Sovětského svazu.

Za 2 miliony dolarů by Bondy zajistil vypuštění blech pod tribuny každoročních oslav Říjnové revoluce na moskevském Rudém náměstí. Kousavá zvířata, „očkovaná proti všem rozpustilým nákazám světa“. Francouzi měli zájem, ale ta věc s nakažlivou eskadrou smrti stejně zhasla. Stalin zemřel až v roce 1953 po mrtvici.

Nelze popřít, že Egon Bondy byl jednou z nejbarvitějších postav české literatury. Jeho autobiografická kniha „Prvních deset let“ byla konečně přeložena. Ukazuje enfant terrible, který prochází romantickými dramaty svého mládí, zatímco svět kolem něj hrozí zhroucením.

Ostrý jako šavle

Bondy se narodil v roce 1930 v Praze a velmi brzy opustil svůj rodičovský dům a pravidelný životní styl. Vplouvá do náruče dcery Mileny Jesenské, slavné Kafkovy dočasné přítelkyně, nymfomanky, která pod jménem Honza nejprve uchvátí a následně uloží celou českou avantgardu. Zde přicházejí a odcházejí surrealisté, dadaisté a exploze. Egon Bondy navíc žije v neustálém milostném šílenství se ženou, která trpí „patologickou konfabulací“. Bylo tomu tak po osm let jeho života, a tedy velkou část jeho „prvních deseti let“.

Bondy ve své knize evokuje období mezi lety 1947 a 1957. Psychedelická záplava přehnaných nápadů, alkoholu a lásek. Bondy chce být surrealistou 40. let jako André Breton. Co nelze bezprostředně umělecky realizovat, nahrazuje život, který je více než surrealistický. A právě v tom spočívá velké napětí v pozdějších Bondyho poznámkách, napsaných teprve v roce 2002.

Ve skutečnosti je „Prvních deset let“ jakousi dvojitou biografií zmatených skutečností. Po komunistickém převratu v únoru 1948 ovládl ČSR Stalin. „Čas byl ostrý jako šavle,“ píše Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, ale chtěl dát svému jménu židovský zvuk na protest proti nárůstu antisemitismu. Bondy mluví o „stále rychlejším postupu temnoty“ ve své rodné zemi.

Mladý muž, který věřil v kouzlo marxismu, je přiveden zpět na zem, když je popraven první z jeho přátel. To, že se nyní Bondy ještě důrazněji brání proti faktům obecně, je součástí života, který připomíná jedinou Schwejkiade.

Mladí lidé jsou nezaměstnaní a žijí v extrémně barevných šedých oblastech drobné kriminality. Kradete nebo pašujete olověné sklo do Rakouska. Velmi nebezpečný podnik v 50. letech, kdy se v cíli ve Vídni otevíraly nové konspirační příležitosti.

Když život exploduje, je snadné dostat se do vězení, jak říká Bondy. Tam jste sjednoceni s odpůrci systému a anarchisty. Hranice mezi vnitřním a vnějším šílenstvím se stírají. V institucích tohoto druhu se pravidelně ocitá i slečna Honza.Excentrický milostný příběh je jízdou na horské dráze. Nenasytnost s kručícím žaludkem.

Egon Bondy také píše své básně, plné alkoholu a fekálního jazyka. Krátká báseň říká: „Včera / byl jsem střízlivý.“ » Bondy nepřikládá patosu poezie velký význam: „Rozhodující pro poezii jsou vteřiny / během kterých ustupuje básníkova síla.“

Tajný zaměstnanec

Je docela možné, že Egon Bondy měl po událostech roku 1957 důvody nepokračovat ve své autobiografii. Více se o těchto důvodech dozvíte v poučném doslovu jeho českého spisovatele JanFactora, který nyní žije v Berlíně. O popravě svého přítele Záviše Kalandry za zradu Bondy napsal: „Složil jsem tisíc přísah, že do konce svých dnů budu bojovat proti Sovětskému svazu. A beru to vážně dodnes.

Současnost, o které se zde bavíme, je rok 2002. Již v roce 1992, po konci komunistického systému, byly zveřejněny seznamy, ve kterých figuroval i Egon Bondy jako tajný zaměstnanec státní bezpečnosti. Od 60. let do roku 1989 opakovaně pranýřoval své přátele v českém undergroundu. Přesně z prostředí, kterému vděčí za svá bujará léta.

Jan Factor omluvně označuje Egona Bondyho za zásadního protivníka. Apolitický anarchista, pro kterého byla svatá jen jedna věc: víra v nic. Překladatelka Eva Profousová převedla zvuk maniakální avantgardy, kterou ztělesňuje Egon Bondy, do třpytivé němčiny. A pokud autor „Prvních deseti let“ také netrpěl patologickými konfabulacemi, pak je většina jeho knihy pravdivá.

Egon Bondy: Prvních deset let. Z češtiny přeložila Eva Profousová. Guggolz-Verlag, Berlín 2023. 236 stran, P. 31,90.