Toto je #HIT2021. Připomínáme nejlepší materiály uplynulého roku.

– Vodu? Problémy s vodou zde nejsou. Je tam vodovod – říká paní Halina, kterou potkávám před domem v Późně. Je to jedno z měst nejblíže k německým hranicím. Kousek za vesnicí stojí mohutný hliněný val. Za ním je důl Jänschwalde.

– Ne, počkej. Problémy s vodou byly, ale už dávno. Než město dokončí dodávku vody. Bylo nejsušší u nás, bahno se bralo ze studny – říká obyvatelka Późny.

Jak říkají místní, blízkost velkého povrchového dolu není jen problémem vody. Je tu také prach, hluk a dokonce i písečné bouře.

„Teď prší, tak to není,“ říká pan Czesław, obyvatel Późny. – Ale když je vedro, občas je tam obrovský oblak prachu. Jdou po nás, udělují se tresty, a když nás český důl otráví, nikdo v tom nevidí problém – vzteká se.

Důl Jänschwalde nyní patří společnosti EPH, která jej před pár lety koupila od německého Vattenfallu. Výchoz se rozkládá na ploše 80 kilometrů čtverečních. Ročně se z něj vytěží 7,4 milionu tun uhlí.

Uhlí spolu s uhlím vytěženým v blízkém povrchovém dole Cottbus putuje do elektrárny Jänschwalde, která ročně vyprodukuje 22 000 tun. gigawatthodiny energie, které uspokojí potřeby přibližně 5 milionů lidí. Je to třetí největší německá elektrárna. Pro srovnání, polský důl Turów, který je v současnosti předmětem mezinárodního sporu, má rozlohu kolem 24 kilometrů čtverečních.

V roce 2019 byla pozastavena výroba na dole Jänschwalde. Stalo se tak po protestech německých ochránců životního prostředí, kteří poukazovali na to, že činnost dolu ohrožuje chráněné území Natura 2000. Od roku 2020 má důl opět povolení k těžbě. Nakonec by měl fungovat až do roku 2023.

Každý povrchový důl má dopad na životní prostředí, protože narušuje hydrologickou rovnováhu. Těžba uhlí touto metodou vyžaduje čerpání podkožní a hluboké vody, což následně vede k poklesu hladiny podzemní vody.

Kolem otevřené jámy, tedy oblasti s mnohem menším množstvím podzemní vody, je vytvořen kráter deprese. V závislosti na velikosti dolu a geologické stavbě oblasti může takový trychtýř dosahovat i několik desítek kilometrů kolem dolu.

Katastrofální dopad povrchové těžby na hydrologickou bilanci je viditelný pouhým okem například v oblasti Hnězdenských jezer, kde mimo jiné kvůli těžbě Koninu mizí přírodní jezera. Právě odebírání vody v pohraničních městech je nejdůležitějším obviněním, které Češi vůči Polsku vznášejí. Důl Jänschwalde spravovaný českou firmou přitom působí velmi podobné škody jako Poláci žijící v blízkosti hranic.

– Podle měření našich místních lesníků klesla v roce 2019 hladina podzemní vody na některých místech o 2,5 metru – říká Ryszard Kowalczuk, starosta obce Brody v rozhovoru pro money.pl. – Nevíme, jestli se tento stav nezhorší, protože nemáme nástroje, jak to změřit. Bylo by zapotřebí odborných znalostí, které si nemůžeme dovolit, vysvětluje.

– Potoky, nádrže prostě zmizely. Už to tam není. Loni došlo k situacím, kdy řeky zmizely, Nysu se dalo projít v nízkých botách, aniž byste se namočili – říká Zbigniew Barski, vedoucí obce Gubin. – Studny v pohraničí nejsou vůbec použitelné – dodává.

Aby mohly obce zásobovat vodou obyvatele pohraničních měst, musely rychle vybudovat akvadukt. Ale to není konec. Jak důl odvodňuje oblast, je nutné vrtat stále hlouběji, aby se získala voda pro zásobování vodou. Voda je také znečištěná.

– V zemi je hodně železa. Pokud důl čerpá vodu, jeho podzemní zdroje se začnou pohybovat a mísit – vysvětluje Zbigniew Barski, šéf obce Gubin. – To vedlo k situaci, kdy voda ve studních připomínala barvu vývaru a na mnoha místech úplně zmizela – vysvětluje.

Ročně obce vydají na úpravu vody asi 100 000 zlotých. zloté. Gubin a Brody se pokusili prosadit svá práva a získat grant na náklady na léčbu od majitele nedalekého dolu. Peníze se však nedočkali.

– Dostali jsme odpověď, že důl neovlivňuje stav vody, protože používá technologii, která omezuje jeho dopad na životní prostředí – říká Zbigniew Barski. – Bylo vysvětleno, že výchoz je opatřen zdmi, které musí zastavit proudění vody. Stejně tak se ubránil důl Turów proti obvinění z české strany – říká.

Společnost EPH na náš dotaz ohledně provozu dolu neodpověděla s tím, že většinu akcií drží pouze ona, nikoli její provozovatel. Stejné otázky jsme tedy položili Leagovi, který je přímo odpovědný za povrchové důlní díla Jänschwalde. Čekáme na vaši odpověď.

I když je podle úřadů příhraničních obcí odpovědnost dolu za problémy s vodou na polské straně zřejmá, nešli ve stopách Čechů a přestali bojovat o peníze byznysu.

– Měli jsme zprávu od polského vědce, ale nebyla nijak zvlášť důkladná. Spoléhali jsme hlavně na naše pozorování – říká Zbigniew Barski. – Více jsme se k tématu nevěnovali, protože obec neměla prostředky na to, aby zaměstnala odborníky schopné vyhodnotit skutečný vliv dolu na znečištění vod.

– K tomu bychom potřebovali člověka se známým příjmením, jehož autoritu je těžké zpochybnit – říká Ryszard Kowalczuk. – Zvláště nyní, kdy Polsko nemá nejlepší tisk v Evropské unii.

Jak vysvětlují představitelé místní samosprávy, místní na problém znečištění vody už dávno zapomněli, protože díky vodárně mají nepřerušené dodávky. – Peníze, které bychom museli vynaložit na znalecké posudky a nejistý boj u soudů, je z mého pohledu lepší investovat do jiných věcí. Například ve stavbě silnic – říká Zbigniew Barski.

Místní vládní úředníci připomínají, že další povrchový důl měl být postaven poblíž Gubin a Brody. Tentokrát z polské strany. – V té době Němci hodně komentovali, že kráter deprese našeho dolu bude mít dopad na jejich vody – říká Ryszard Kowalczuk. – Určitě měli pravdu, ale nevěřím, že jejich činnost nemá vliv na náš web – komentuje.

– V polském měřítku jde o výjimku – řekla Anna Dziadek, prezidentka sdružení, které protesty organizovalo, v rozhovoru pro Wirtualna Polska. – V jiných obcích obecně pociťují zisk z uhlí – je tomu tak například ve Złoczewě, kde zatím o zahájení těžby nebylo rozhodnuto. Místní vládní představitelé uvítali uhelné společnosti s otevřenou náručí. Místní lidé se fotografovali s aktivisty Greenpeace.

Případ se týkal i Evropského parlamentu, kam přišla stížnost od obyvatel Gubinu. Po pár letech europoslanci řekli, že podle polské strany nebyla stavba dolu definitivně vyřešena, a tak záležitost uzavřeli.

– Byli jsme pak považováni za veřejné nepřátele, byli jsme proti státním orgánům, velkým podnikům a některým místním samosprávám – říká Zbigniew Barski. – Možná i proto se léta nikdo o naše problémy nezajímal a my jsme zůstali v boji s německou minou sami.

Konflikt o důl Turów začal protesty obyvatel českých pohraničních měst, kteří se obávali, že rozšíření povrchového dolu zcela zdevastuje jejich životní prostředí a připraví je o vodu, která je tak jako tak velmi vzácná.

Případu se ujala česká vláda, která postoupila stížnost na Polsko k Soudnímu dvoru Evropské unie. V květnu padlo rozhodnutí – Polsko musí okamžitě zastavit těžbu, dokud se spor nevyřeší.

Polsko odmítlo s vysvětlením, že okamžité uzavření Turówa by pro region znamenalo těžké ztráty a poškodilo by energetickou bezpečnost země.

– Nemáme takové štěstí jako Češi, centrální orgány naše situace nezajímá – říká Zbigniew Barski. Je to škoda, protože podle představitelů místní samosprávy by problém Gubina a Brodyho mohl být způsob, jak v Česku něco změnit.

– Neznám podrobnosti jednání v ČR. Věřím, že bychom jim to mohli oplatit.Pokud chce někdo dát někomu lekci a sám nemá pravdu, musí mu to říct – říká Zbigniew Barski.

Požádali jsme o vyjádření dolu na německé straně. V době zveřejnění materiálu k nám ještě nedorazil.