I když jsou ekonomické svobody jádrem Evropské unie, ne všechny země je respektují. Omezení možnosti dovozu potravinářských výrobků, zejména: v Německu a České republice postihuje polské zemědělce.

– Trh Evropské unie je pro polské výrobce potravin nejdůležitějším exportním trhem. Jeho hodnota v roce 2017 činila 21 miliard eur ve srovnání s 27 miliardami eur polského exportu potravin do celého světa – vysvětluje Andrzej Gantner, generální ředitel Polské federace výrobců potravin. Jak vysvětluje, i sebemenší pokusy omezit přístup na jednotlivé trhy mají okamžitý a obrovský dopad na polské exportéry a výrobce.

Evropská unie zakazuje svým členům vytvářet vnitřní celní bariéry. Místo toho existují také zakázané „netarifní překážky“, které je těžší sledovat. Stále častější jsou například zdravotní prohlídky, nutnost uchovávat doklady po mnoho let, požadavek na další osvědčení, krátká doba platnosti povolení nebo povinné opatřování obalů specifickým označením.

Podle názoru polských exportérů představují největší překážky Česká republika, Německo, Slovensko, Španělsko, Maďarsko, Nizozemsko a Velká Británie. Více než 30 procent produktů vyvážených do zemí, které takové bariéry staví, čelí diskriminaci.

– Použité protekcionistické bariéry způsobily propad České republiky ze třetího místa dovozce polských potravinářských výrobků na páté místo. Je to dáno jak černým PR, tak specifickými řešeními v oblasti úřední kontroly potravin, zaváděním nepřesných kritérií kvality produktů a používáním webových stránek založených na termínech kvality, které se v EU nepoužívají. Takové akce znamenají, že rok co rok je díky těmto metodám možné dosáhnout poklesu dovozu z dané země. Polští výrobci jsou obětí takových praktik, říká Gantner.

A i když teoreticky každá země, která se uchýlí k netarifním blokádám, porušuje evropské právo, často to zůstává nepotrestáno. Zpráva vypracovaná společností Dentons v rámci programu Single Europe Varied Food „Podpora propagace polských potravin odstraňováním exportních překážek“ ukazuje, že k prosinci 2017 probíhalo 674 řízení o porušení práva na EU ze strany členských států. . Průměrná délka první fáze řízení (směřujícího k rychlému vyřešení sporu) je 36,9 měsíce a druhá fáze (soudního řízení) je 22,4 měsíce. Průměrná čekací doba na rozhodnutí je více než 5 let.