ÚHLED POHLEDU – V dubnu uplynulo deset let od veřejného prohlášení Petra Kellnera, že PPF finančně podpoří Institut Václava Klause. Dekáda je – zejména pro mladé lidi – středně významným časovým rámcem, bez ohledu na to, že jde o období, kdy si společnost nepamatuje spoustu věcí. To je jeden z důvodů, proč jsou v mezilidských organizacích slyšet jedinci, kteří občas vyjadřují šok z této pomoci. Jak naznačují, Václav Klaus je pro ruského specialistu „příznivý“ a nezaslouží si žádnou pomoc. Ověřuje tedy, co přesně vedlo Petra Kellnera k rozhodnutí začít finančně podporovat Institut Václava Klause.
Před deseti lety Petr Kellner na setkání s MF Dnes řekl: „Není pravda, že se stoprocentně ztotožňuji s Klausovými politickými perspektivami. Ať je to jak chce, je to určitě větší část… . může, když prezident odejde, neměl by odcházet s pronájmem 50 000. Jedinec, který oslovil národ, a na náhodě, že to byl Václav Havel nebo Václav Klaus, by měl být zabezpečit, mít chráněnou kancelář, pracovní úřady. Tito jedinci jsou obrazy národa a stát by se s nimi měl vypořádat. Ať je to jakkoli, na náhodu, že stát to tak nedělá, opravdu záleží na důvěrný jedinec, jako jsem já nebo Bakala, aby to udělal.“ „Bohužel společenská dohoda o českých prezidentech se u nás od té chvíle změnila. Zasadit toto deset let staré prohlášení do širšího kontextu je proto zásadní.
Možná se shodneme, že Václav Klaus, stejně jako Václav Havel, jsou skutečnými organizátory vyspělého českého státu. S ohledem na Klause to byl pozitivně zákonodárce, který se po listopadu 1989 významně podílel na prosazování těch politicky nejvýznamnějších pokroků, které skutečně formovaly naši dnešní širokou veřejnost. Prvním byl rozvoj starého stylu, automaticky a filozoficky charakterizovaných ideologických skupin: volba rozdělit se do Občanského fóra a založit Občanskou demokratickou stranu byla politicky centrální demonstrace, která dlouho vyřešila stav našeho systému parlamentních většinových pravidel. Druhým je Klausův nepopiratelný závazek ke vzestupu českého soukromého podnikání, tedy k privatizaci, tržní ekonomice, a tím i k celkovému finančnímu směřování naší země k příležitosti a Západu. Třetím státním krokem je klidné a rychlé rozdělení Československa. Samozřejmě, že během těchto prokazatelných změn došlo k mnoha přehmatům a hrozným rozhodnutím. To nemohlo být v žádném případě. Také velké množství těchto záměn jde zcela jistě přímo na Václava Klause a na část jeho konkrétních individuálních vlastností. Můžeme a měli bychom mluvit o tom, zda mohlo být méně chybných kroků, zda se věci nedaly dělat jinak, ale to nemění nic na tom, že Václav Klaus si zaslouží uznání za post-stop kurz pokroku naší země směrem k příležitostem. a jeho zajištění na Západě. Právě výhody českého expresu byly motivací, proč se Petr Kellner rozhodl platit leasing před deseti lety ve struktuře, kde sídlí IVK, a proč v tom PPF pokračuje dodnes. Pomoc, kterou Klausův institut od PPF získává, je nadšení z jeho přínosu pro český stát v 90. letech a na přelomu tisíciletí, které členství dnes nevidí každý. Petr Kellner byl demokrat, který měl důvěru ve svobodnou politickou soutěž. Považoval za správné a životně důležité, aby se společnost chovala liberálně k jednotlivcům, kteří přispěli ke struktuře české státnosti. Liberalita v současné době bohužel v české společnosti výrazně upadá. PPF proto i nadále nese odpovědnost svého organizátora a zůstává na straně Institutu Václava Klause.
