V éře války na Ukrajině se Evropa snaží odříznout od ruských zdrojů. V případě východoněmeckých rafinérií se to může ukázat jako extrémně obtížné a prakticky nemožné bez polské pomoci.
– Stahování ropy z Ruska není problém pro západoněmecké rafinerie, které využívají málo ruské ropy. Mají vhodnou infrastrukturu a zařízení, aby to přinesli z jiných směrů. Situace dvou východoněmeckých rafinérií, které jsou zcela závislé na zpracování ruské ropy, je zcela odlišná, vysvětluje Wojciech Konończuk, zástupce ředitele Centra orientálních studií.
To znamená, že v případě uzavření kohoutku ropovodu Družba by německé rafinérie čelily nedostatku surovin pro výrobu, protože nemají napojení na zbytek potrubního systému v Německu a jeho sousedech.
– Navýšení dodávek z terminálu Rostock je v současnosti prakticky nemožné. Jde o malý terminál s přepravní kapacitou do 8 milionů tun ropy ročně, což s přihlédnutím k poptávce rafinerií ve Schwedtu a Leuně na 24 milionů tun ropy zdaleka nestačí. Roky se vedou diskuse o rozšíření terminálu, ale zatím se v tomto směru nic neudělalo – říká Wojciech Konończuk.
Jak podotýká náš partner, Německo by se mohlo vrátit k myšlence propojit rafinerii Leuna se 160 km vzdáleným českým Litvínovem, kam přichází ropovod TAL-IKL z Terstu. Ani tam však stále neexistuje žádná studie proveditelnosti. Přitom jeho stavba, byť je stále čistě teoretickým projektem, by stejně nebyla dostatečným řešením, neboť její převod by nedokázal zaplnit prázdnotu po ruské ropě v německých rafinériích. Kapacita ropovodu TAL-IKL je prostě příliš malá.
Rusko-německé přátelství již nezaručuje bezpečnost surovin
– Neformální postoj Německa k poskytování alternativní infrastruktury pro dovoz ropy pramenil z jistého druhu přesvědčení, že německo-ruská vzájemná závislost zaručuje bezpečnost dodávek. To vedlo k rozhodnutí prodat většinový podíl (54 %) rafinérie Schwedt skupině Rosněfť, která vlastní i podíly v rafinérii MiRO v Karlsruhre. Nyní se ukazuje, že Německo potřebuje přepracovat svůj přístup, říká expert OSW.
Německým rafineriím může pomoci pouze Polsko
Oběma německým rafinériím podle něj nezbývá prakticky nic jiného, než ropu dovážet z Polska, z Naftoportu se sídlem v Gdaňsku, čelící úbytku ruské suroviny.
Absenci jiných možností si již všiml majitel rafinerie Leuna, francouzská společnost TotalEnergies, která včera oznámila úplné pozastavení dovozu ropy a ropných produktů včetně benzinu a motorové nafty z Ruska. Výměnou za to bude dovážet paliva a ropu ze Saúdské Arábie přes Polsko, tedy přes Naftoport v Gdaňsku.
Dodávky z Polska ale problémy německých rafinérií úplně nevyřeší. Jak zdůrazňuje náš partner, plánovaná překládací kapacita Naftoportu je 40 milionů tun ropy. Za předpokladu, že bude plně využita, zůstává pro Naftoport prioritou zásobování polských rafinérií. Proto ani v tomto směru prostě nemusí být dostatek oleje pro každého.
Tím problémy východoněmeckých rafinérií nekončí.
Polský Naftoport může profitovat z německých nepokojů
– Zůstává otázka přizpůsobení technologických zařízení úpravě jiné než ruské ropy. Polské rafinérie v Płocku a Gdaňsku se v posledních letech připravují na přizpůsobení svých zařízení jiným druhům surovin. Experimentovali s íránskou ropou, nyní se saúdskou. Východoněmecké rafinerie tak dosud neučinily a mohou mít s takovou změnou problém, říká expert OSW.
Jak je vidět, bez obrovských investic do infrastruktury mají východoněmecké rafinérie vážný problém a jsou téměř zcela závislé na dodávkách z Polska. Je však třeba připomenout, že projekty tohoto typu, jako je rozšiřování překladišť nebo výstavba nových úseků ropovodů, jsou zdlouhavým a extrémně nákladným procesem.
Z této situace by zatím mohl těžit Naftoport v Gdaňsku, který bude těžit z nárůstu přepravy ropy. Dosud nebylo jeho zázemí plně využíváno. V roce 2021 to bylo 18 milionů tun surovin a ropných produktů, tedy méně než poloviční kapacita.
„Typický komunikátor. Nesnesitelně pokorný nadšenec do twitteru. Milovník zombie. Jemně okouzlující webový fanatik. Hráč. Profesionální pivní nadšenec.“
