Hodně novinek na východě – Česko objevuje „své“ Němce

Především jsou to mladí lidé z České republiky, kteří se hlasitě snaží vrátit zapomenutou německou historii země se všemi jejími rozpory zpět do národního povědomí. Ne každému se to v Česku líbí – 75 let po odsunu sudetských Němců.

Když se v Česku mluví o násilném přesídlení v poválečných letech 1945 a 1946, často si za svůj odsun mohou sami sudetští Němci. Zemi předtím zničili nacisté. Vyhoštění bylo tedy logickým důsledkem. Do pádu komunistické diktatury v roce 1989 to byla také státní záležitost. Vzpomínku na poválečné násilí v bývalém Československu charakterizuje legitimizující mlčení.

změna v kultuře vzpomínání

Dnes je tento pohled stále více kritizován. Zejména mladí lidé se snaží zvýšit povědomí o zapomenuté německé historii země se všemi jejími rozpory. Filmy, knihy, divadelní hry, výstavy a vzpomínkové akce stále více utvářejí kulturní krajinu země, ale také znovu otevírají nezahojené rány. Tím se kulturní pracovníci nepokoušejí o nic menšího než o posun v kultuře vzpomínání v zemi. Požadují sebekritické uznání zločinů proti sudetským Němcům a vědomí, že vyhnaná menšina je součástí české identity a kultury.

Provokativní výstava „Naši Němci“

V souladu s tímto zásahem do národní paměti nese výstava v Ústí nad Labem (angl. Aussig) provokativní název Naši Němci (angl. Naši Němci). Je první svého druhu v České republice. Kurátor a historik Petr Koura chce představit „nový“ český pohled na události a nabourat převládající stereotypy. Podobný cíl sleduje i Jaroslav Ostrčilík. V moravském Brně uspořádal pochod smíření, kterého se zúčastnili i vysídlenci a jejich potomci: „Jsme smířeni mezi sebou, ale i sami se sebou s tím, co se tehdy stalo,“ říká Jaroslav Ostrčilík.

Spoluiniciátorka pochodu smíření Kateřina Tučková napsala na téma deportace bestseller s názvem „Greta – Německá dívka“. Román, který svým krajanům ukazuje brutalitu poválečných let. A nakonec Michal Urban, který se sdružením „Antikomplex“ připomíná ztracenou jazykovou a etnickou rozmanitost země, se snaží pomocí historie bojovat proti rasismu a diskriminaci menšin v moderní české společnosti. Urban chce využít minulost k utváření budoucnosti země.

Zapomenutá menšina sudetských Němců

Po staletí až do konce 2. světové války žila na území dnešní České republiky německy mluvící menšina. V roce 1938 tito takzvaní sudetští Němci široce uvítali anexi pohraničních oblastí, ve kterých většina z nich žila, nacistickým Německem. V roce 1939 byly obsazeny i převážně české oblasti Čech, Moravy a Slezska.

Vyhoštění stálo až 30 000 životů

V květnu 1945, po šesti letech války, hrůzovlády a ideologie nadřazené rasy, se československý prezident Edvard Beneš vrátil z exilu a prohlásil, že německý národ se jeví jako „gigantické a jedinečné lidské monstrum“. On a jeho vláda viděli jediné řešení pro mírovou budoucnost v přesídlení a vyvlastnění německého obyvatelstva. Do konce roku 1946 muselo svou vlast opustit kolem tří milionů sudetských Němců. Často doprovázeno hrubou silou: Vyhoštění, které se vymklo kontrole, stálo až 30 000 životů. Od té doby vzor přítel-nepřítel podél národních dělicích linií přetrvává v České republice do jisté míry dodnes, říká historik Petr Koura.

„Věřím, že výstava může narušit stereotypy, které se objevily za poslední století: že všichni byli fašisté, nacisté, kteří si zasloužili být deportováni. Chceme ukázat, že ne všichni takoví byli a že rozdělení na Čechy, Němce a Židy byl ve skutečnosti přesně produktem této nacionálně socialistické ideologie“. Petr Koura, historik

Kající zacházení s často nechtěnou historií

Ať už Franz Kafka, Edmund Husserl nebo Sigmund Freud. Petr Koura mezi své české Němce počítá i židovskou menšinu. Historik je součástí nové nezaujaté generace, která chce zkoumat, jak moc mají Němci společného se svou vlastní identitou. Zpochybňování vyhoštění je v České republice dlouho ztotožňováno s historickým revizionismem. Do roku 1989 se většinou vyprávělo o historii, kterou utvářelo komunistické vedení tehdejšího Československa: odsun byl správný, Němci odešli – a tím diskuse skončila.

Podle studie z roku 2019 si 41 % respondentů v České republice myslí, že deportace byla spravedlivá. Téměř tolik lidí je považuje za nespravedlivé. Z průzkumu pražského výzkumného centra CVVM však také vyplývá, že pouze 13 % si přeje kajícné přehodnocení. Kritika přecenění je ve veřejném diskurzu málo zastoupena. Pohled na relevantní internetové blogy, fóra a sloupce komentářů však ukazuje, že je to docela efektivní.

Anatolio Necci

"Typický komunikátor. Nesnesitelně pokorný nadšenec do twitteru. Milovník zombie. Jemně okouzlující webový fanatik. Hráč. Profesionální pivní nadšenec."

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.