Hodně novinek na východě – Česko objevuje „své“ Němce

Především jsou to mladí lidé z České republiky, kteří se hlasitě snaží vrátit zapomenutou německou historii země se všemi jejími rozpory zpět do národního povědomí. Ne každému se to v Česku líbí – 75 let po odsunu sudetských Němců.

Když se v Česku mluví o násilném přesídlení v poválečných letech 1945 a 1946, často si za svůj odsun mohou sami sudetští Němci. Zemi předtím zničili nacisté. Vyhoštění bylo tedy logickým důsledkem. Do pádu komunistické diktatury v roce 1989 to byla také státní záležitost. Vzpomínku na poválečné násilí v bývalém Československu charakterizuje legitimizující mlčení.

změna v kultuře vzpomínání

Dnes je tento pohled stále více kritizován. Zejména mladí lidé se snaží zvýšit povědomí o zapomenuté německé historii země se všemi jejími rozpory. Filmy, knihy, divadelní hry, výstavy a vzpomínkové akce stále více utvářejí kulturní krajinu země, ale také znovu otevírají nezahojené rány. Tím se kulturní pracovníci nepokoušejí o nic menšího než o posun v kultuře vzpomínání v zemi. Požadují sebekritické uznání zločinů proti sudetským Němcům a vědomí, že vyhnaná menšina je součástí české identity a kultury.

Provokativní výstava „Naši Němci“

V souladu s tímto zásahem do národní paměti nese výstava v Ústí nad Labem (angl. Aussig) provokativní název Naši Němci (angl. Naši Němci). Je první svého druhu v České republice. Kurátor a historik Petr Koura chce představit „nový“ český pohled na události a nabourat převládající stereotypy. Podobný cíl sleduje i Jaroslav Ostrčilík. V moravském Brně uspořádal pochod smíření, kterého se zúčastnili i vysídlenci a jejich potomci: „Jsme smířeni mezi sebou, ale i sami se sebou s tím, co se tehdy stalo,“ říká Jaroslav Ostrčilík.

Spoluiniciátorka pochodu smíření Kateřina Tučková napsala na téma deportace bestseller s názvem „Greta – Německá dívka“. Román, který svým krajanům ukazuje brutalitu poválečných let. A nakonec Michal Urban, který se sdružením „Antikomplex“ připomíná ztracenou jazykovou a etnickou rozmanitost země, se snaží pomocí historie bojovat proti rasismu a diskriminaci menšin v moderní české společnosti. Urban chce využít minulost k utváření budoucnosti země.

Zapomenutá menšina sudetských Němců

Po staletí až do konce 2. světové války žila na území dnešní České republiky německy mluvící menšina. V roce 1938 tito takzvaní sudetští Němci široce uvítali anexi pohraničních oblastí, ve kterých většina z nich žila, nacistickým Německem. V roce 1939 byly obsazeny i převážně české oblasti Čech, Moravy a Slezska.

Vyhoštění stálo až 30 000 životů

V květnu 1945, po šesti letech války, hrůzovlády a ideologie nadřazené rasy, se československý prezident Edvard Beneš vrátil z exilu a prohlásil, že německý národ se jeví jako „gigantické a jedinečné lidské monstrum“. On a jeho vláda viděli jediné řešení pro mírovou budoucnost v přesídlení a vyvlastnění německého obyvatelstva. Do konce roku 1946 muselo svou vlast opustit kolem tří milionů sudetských Němců. Často doprovázeno hrubou silou: Vyhoštění, které se vymklo kontrole, stálo až 30 000 životů. Od té doby vzor přítel-nepřítel podél národních dělicích linií přetrvává v České republice do jisté míry dodnes, říká historik Petr Koura.

„Věřím, že výstava může narušit stereotypy, které se objevily za poslední století: že všichni byli fašisté, nacisté, kteří si zasloužili být deportováni. Chceme ukázat, že ne všichni takoví byli a že rozdělení na Čechy, Němce a Židy byl ve skutečnosti přesně produktem této nacionálně socialistické ideologie“. Petr Koura, historik

Kající zacházení s často nechtěnou historií

Ať už Franz Kafka, Edmund Husserl nebo Sigmund Freud. Petr Koura mezi své české Němce počítá i židovskou menšinu. Historik je součástí nové nezaujaté generace, která chce zkoumat, jak moc mají Němci společného se svou vlastní identitou. Zpochybňování vyhoštění je v České republice dlouho ztotožňováno s historickým revizionismem. Do roku 1989 se většinou vyprávělo o historii, kterou utvářelo komunistické vedení tehdejšího Československa: odsun byl správný, Němci odešli – a tím diskuse skončila.

Podle studie z roku 2019 si 41 % respondentů v České republice myslí, že deportace byla spravedlivá. Téměř tolik lidí je považuje za nespravedlivé. Z průzkumu pražského výzkumného centra CVVM však také vyplývá, že pouze 13 % si přeje kajícné přehodnocení. Kritika přecenění je ve veřejném diskurzu málo zastoupena. Pohled na relevantní internetové blogy, fóra a sloupce komentářů však ukazuje, že je to docela efektivní.

Anatolio Necci

"Typický komunikátor. Nesnesitelně pokorný nadšenec do twitteru. Milovník zombie. Jemně okouzlující webový fanatik. Hráč. Profesionální pivní nadšenec."