Ekonomická nálada v celé Evropě se jednoznačně zhoršuje. To není případ Spojených států, kde centrální banka FED již zpomalila. Důvodem neutěšené ekonomické situace je jednoznačně vypuknutí války na Ukrajině. Ekonomický pokles související s Covidem je z velké části u konce, ale válka a následné ekonomické sankce proti Rusku zvyšují ceny komodit a zrychlují inflaci v celé Evropě. Ekonomický růst v zemích střední a východní Evropy klesá o jeden procentní bod; polovina z nich kvůli uvaleným obchodním omezením. Reakcí na to jsou přísnější měnová politika Evropské centrální banky a politické výzvy ke kontrole cen potravin a energií.

Mario Holzner, ředitel WIIW (Vídeňský institut pro mezinárodní ekonomiku), předpovídá v nejnovějších ekonomických prognózách na příští tři roky menší hospodářský růst ve střední a východní Evropě, ale pro Rusko a Ukrajinu hlubokou a udržitelnou hospodářskou krizi. Nejdramatičtější body prognózy jsou:

• Hrubý domácí produkt Ukrajiny se letos propadne o 38–45 %. I při rychlém příměří a politickém řešení konfliktu bude pravděpodobně trvat až do roku 2024, než se obnoví hospodářské oživení; soukromí investoři by se na Ukrajinu vraceli jen velmi pomalu.

• Pro Rusko se předpovídá ekonomická recese ve výši 9-15 % a míra inflace až 28 %. Kvůli západním sankcím vůči Rusku budou problémy s dodavatelským řetězcem ve stále více ekonomických sektorech a západní společnosti, například v automobilovém průmyslu, se stahují.

• Dvě válčící strany budou potřebovat několik let k překonání této krize.

• Členské země EU ve střední a východní Evropě zaznamenají nižší, ale stále pozitivní růst, než se očekávalo před vypuknutím války.

• Pokud Rusko nařídí zastavení dodávek plynu a ropy, zbytek Evropy bude muset počítat s dvouciferným zvýšením cen.

• Válka na Ukrajině ovlivňuje v různé míře ekonomiky zemí CESEE. Poměrně dobře si zatím vedly Polsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko.

Mimořádná starost Rakouska.

Pro Rakousko jsou přímé ekonomické dopady zpočátku jen malé; nepřímé ekonomické dopady by však byly výraznější, protože zvětšují stávající problémy dodavatelského řetězce. Rakousko je kvůli velké závislosti na ruském plynu nejohroženější ze všech západoevropských zemí. Odstávka dodávek plynu proti Rakousku by u nás tvrdě zasáhla domácnosti, výrobní ekonomiku a tím i domácí trh práce. Zavedení účinných protiopatření by trvalo dlouho a bylo by nákladné.

Mario Holzner z WIIW otevřeně mluví o „zavádějící energetické politice v Rakousku“, které je vnitrozemskou zemí bez přístupu k moři, a proto bude mít velké potíže najít náhradu za dovážený ruský plyn. „Bylo by mnohem lepší, kdyby Rakousko před desítkami let zahájilo strategii diverzifikace dodávek energie, vynutilo si odchod od fosilních paliv a přechod na obnovitelné zdroje energie. Čas, ale bohužel nezvítězil. Každá náhlá změna v systému je velmi drahý a dochází k mnoha třenicím, ale vždy musíme rychle najít náhradu, bez ohledu na cenu.“

Šéf WIIW hovoří o problémech růstu evidentních v celé Evropě; Střední a východní Evropa jako celek je v současnosti v mnohem lepší ekonomické situaci než Rakousko. Jihovýchodní Evropa pravděpodobně poroste v příštích letech dvakrát rychleji než naše země. To zpomalí proces sbližování mezi východní a západní Evropou. Holzner se také domnívá, že západní Evropa čelila světové finanční krizi 2008/2009 hůře než východní Evropa. Evropský problém vidí ve špatné výstavbě eurozóny a v nedostatečně koordinované rozpočtové politice EU. V pokračujícím boji proti pandemii vidí příležitost ke stimulaci ekonomiky v celé Evropě, pokud by byly iniciativy různých zemí lépe koordinovány než dříve.

Východní Evropa – region naděje před branami Rakouska.

23 zemí jihovýchodní Evropy, které byly před téměř 36 lety, kdy padla železná opona, osvobozeny od ekonomiky ovládané Sověty do svobodné světové ekonomiky, má od té doby za sebou ekonomickou křivku jako moderní horská dráha.

Rakouský ekonom Christian Helmenstein rozděluje čas od roku 1986, kdy skončila sovětská diktatura ve východní a jihovýchodní Evropě, do různých ekonomických fází: Za prvé, ve státech osvobozených od komunismu došlo k recesi, aby se přizpůsobily státům z EU, která trvala až do pol. V té době se východní Evropa stala dodavatelem dobře vyškolených odborníků, které Západ postrádal, a odběratelem západoevropských produktů. Další fáze trvala až do finanční krize a konce bankrotu Lehman. V té době se ve východní Evropě rozvinul první zázrak konvergence, proces ekonomického dohánění. První východní státy jednaly o svém vstupu do EU; Západoevropské společnosti investovaly miliardy do nových výrobních závodů, které využily nižší úrovně mezd na východě. To vedlo k druhému zázraku konvergence ve východní Evropě. Díky levným dodávkám energií a surovin z Ruska se řada východoevropských společností etablovala jako spolehliví členové nově vzniklých dodavatelských řetězců pro západoevropský průmysl. Východoevropské společnosti by mohly stále více hrát tuto roli v současné fázi „nearshoringu“ (= rekonstrukce blízkých dodavatelských řetězců), pokud bude Rusko nadále dostupné jako dodavatel materiálu.suroviny a levná energie. Právě to však bylo zpochybněno kvůli ruskému útoku na Ukrajinu.

Co mluví pro kterou alternativu?

To vysvětluje váhání ekonomických výzkumníků v jejich prognózách finančního a ekonomického vývoje pro Evropu jako celek na nadcházející roky. Odborníci jsou rozpolceni mezi optimistickým scénářem a negativním obrazem katastrofy v závislosti na tom, zda se válka ve východní Evropě v blízké budoucnosti stabilizuje nebo nabere na síle. Zásadní otázka v tuto chvíli zní: po aktuální akutní fázi války na Ukrajině se brzy ukáže, zda se postupně uklidní a zda po období vzájemné reflexe bude Rusko opět dostupné jako levný dodavatel surovin a energie a zda se bude moci vypořádat se střední a východní Evropou se ještě více propojí, nebo je současná zástupná válka Ruska proti Spojeným státům pro Putina strategicky nejdůležitější možností?

Argumentem ve prospěch druhé jmenované alternativy je, že Rusko se od roku 2014 energicky a svědomitě připravuje na unikátní ekonomickou, finanční a výrobní pozici, které západní sankce jen stěží mohou uškodit. Poslední blokace dodávek zemního plynu z Polska a Bulharska, stejně jako obnovená ruská poptávka platit za dodávky energie v rublech, hovoří pro stále tvrdý průběh války.

Skutečnost, že východní Evropa se ukázala jako extrémně flexibilní, pokud jde o řešení ochromujícího problému dodavatelského řetězce, hovoří ve prospěch první alternativy. To, co Ukrajina, zčásti dobytá Ruskem, již nemůže kvůli ničení výrobních zařízení dodat Západu – například kabelové svazky pro automobilky v západní Evropě – nyní přebírají rumunské firmy rychlou transformací. Tato flexibilita je jednou z mála jiskřiček naděje pro budoucnost jihovýchodní Evropy.

Obavy ze stagflace rostou.

Častá varování před odstávkou ekonomiky spojená s dynamickým růstem cen, tzv. stagflací, představují znepokojivý ekonomický jev. Ekonomický výzkumník Christian Helmenstein a ředitel WIIW Mario Holzner to opakovaně uváděli pro jihovýchodní Evropu: „V našem pozitivním základním scénáři předpokládáme, že status quo, pokračování opotřebovací války mezi Ruskem a Ukrajinou, bude zachován, že žádné nové ofenziva a dějiště války jsou otevřena.V našem negativním scénáři naopak předpokládáme, že Rusko uvalí úplné embargo na vývoz plynu a ropy do Evropy.V tomto scénáři očekáváme dvouciferné míry inflace za východní členské státy EU a stagnující růst do roku 2023 nebo dokonce 2024.“

Turecko, maják naděje pro Evropu?

Současné ekonomické prognózy z WIIW ukazují, že Turecko má úplně jiné problémy než země v jihovýchodní Evropě a má je už dlouho. V Turecku se blíží celostátní volby a prezident Recep Tayyip Erdogan doufá v oživení turecké ekonomiky. V důsledku toho země podle oficiálních údajů ještě nezažila recesi kvůli pandemii, ale dosáhla silného růstu. Mario Holzner: „Nyní je Turecko chyceno na špatné noze, protože je také silně závislé na ruském dovozu energie, ale zároveň je velmi expanzivní z hlediska měnové politiky, což vede k silnému znehodnocení turecké liry vůči americkému dolaru. To zvyšuje inflaci a má znatelný dopad na turecké spotřebitele s výraznou ztrátou kupní síly. Erdogan by tento tanec na sopce mohl zvládnout, zvláště pokud je letos cestovní ruch stále dobrý a že dopady války na Ukrajině jsou mírné. “ Holzner si dokonce myslí, že Turecko má na to, aby v blízké budoucnosti zprostředkovalo mír mezi válčícími stranami, protože Erdogan a Putin se zdají být podobné postavy, které, jak se zdá, spolu vycházejí i politicky. Turecko má koneckonců přes Bospor, úžinu mezi Evropou a Asií, bariéru, která může blokovat ruské lodě ve světových mořích.

Z Börse Express PDF z 5. května zde ke stažení