„Pro německou ekonomiku jsou během pandemie země Visegrádské skupiny důležitější než Čína,“ napsal německý deník „Der Tagesspiegel“ v březnu 2021. „Všichni mluví o Číně, málokdo mluví o východních sousedech Německa, zatímco země Visegrádské skupiny, tedy Polsko, Česká republika, Maďarsko a Slovensko, mají na německém zahraničním obchodu větší podíl než Čína,“ říká autor článku Christophe von Marschall s tím, že „geografická blízkost a propojené dodavatelské řetězce v rámci EU vnitřní trh je důležitější než velikost čínského vnitřního trhu.“

Obtížná říše středu

Tuto pravdu ještě jasněji vyjádřil ředitel Německo-polské obchodní a průmyslové komory ve Varšavě, Dr. Lars Gutheil, citovaný v tomto článku, když jednoduše řekl: „Polsko je stabilizátorem německé ekonomiky během krize způsobené tzv. pandemii. »

Od roku 2021 se obchodní vztahy mezi naším západním sousedem a jedním z jeho klíčových ekonomických partnerů, Říší středu, zhoršily; Navíc válka na Ukrajině a tlak mezinárodního mínění donutily Berlín ukončit spolupráci s Ruskem v mnoha oblastech ruské ekonomiky, včetně klíčové otázky levných dodávek: surovin Rusové.

– Tři pilíře, na kterých byl donedávna založen růst německé ekonomiky, totiž levná energie z Ruska, levná pracovní síla ze střední a východní Evropy a čínský odbytový trh, se hroutí a brzy se zhroutí nebo již zhroutily. Německá ekonomika se z pandemie nevzpamatovala a stagnuje. K tomu se přidávají dlouhodobé výzvy, konkrétně pokles konkurenceschopnosti. To by se dalo napravit navýšením investic, ale současná německá vláda plánuje uplatňovat politiku „fiskální anorexie“ a omezuje veřejné investice. Velké německé společnosti navíc obtížně získávají finanční prostředky na finančních trzích, protože nemohou počítat s dobrými dividendami. Navíc německé společnosti samy nechtějí v Německu investovat. Například Siemens a BASF zavírají továrny v Německu a otevírají je v Číně. Dalším problémem je, že mnoho německých gigantů, zejména v automobilovém sektoru, je na tamním trhu pod tlakem čínské konkurence. Je to pro ně gordický uzel, na čínském trhu musí být přítomni, ale zároveň je to čím dál těžší. A nyní se dostáváme k pojmu „friendshoring“ nebo „closeshoring“, tedy přesun výroby do bližších oblastí, tedy do sousedních zemí a těch, které jsou ideově v souladu se západním světem. Část německé výroby se převádí do našeho regionu – říká Dr. Piotr Andrzejewski, odborník na německé poměry ze Západního institutu.

Německá ekonomika funguje ve špatné geopolitické situaci, která ji nutí hledat nová odbytiště a působiště nebo více využívat ta, kde již je. Přirozeným směrem byl vždy náš region, Evropa. Přemýšlení o „německé Evropě“ je navíc tak hluboce zakořeněno v německém politickém myšlení, že pokusy o ovládnutí ostatních zemí EU jsou pro Berlín něčím zcela přirozeným, a i když nejsou přímo vyjádřeny, jsou vždy záměrné.

Podívejte se na propast

Nadcházející změny ve smlouvách o Evropské unii, oficiálně vyvolané „prohlubováním evropské integrace v kontextu budoucího rozšiřování“, slouží právě k posílení Německa v Evropě.

Europoslanec a jeden z hlavních vyjednavačů vstupu Polska do EU prof. Jacek Saryusz-Wolski ze svých slov nelituje a říká to na rovinu: – Dlouhodobou hrou Německa je přeměnit Evropskou unii v superstát. Berlín chce Evropu od Lisabonu po Vladivostok, kde Německo dominuje Evropě a malé členské státy mlčí nebo mlčí, říká europoslanec PiS. Navrhované změny smluv EU vidí jako vytvoření Spojených států evropských. Mezi možné změny přijaté ústavním výborem Evropského parlamentu by mimo jiné patřily: o „centralizaci rozhodovacích procesů, o obecném odstranění veta v 65 oblastech, o přesunu kompetencí na úroveň Evropské unie v deseti oblastní kardinálové“.

– Pokud si Berlín chce nějak uchovat své postavení v Evropě, musí to udělat hned, protože za pět nebo deset let bude jeho pozice slabší. I kdyby Německo chtělo kompenzovat ztráty utrpěné mimo jiné v Číně, investicemi ve střední a východní Evropě dlouhodobě oslabí. Není to vojenská mocnost, je to politicky střední moc. Představují ekonomickou mocnost, ale to se vyvíjí v jejich neprospěch. Německé společnosti čelí odtajnění. Jedním ze způsobů, jak si toto postavení v Evropě zachovat, je pokusit se změnit způsob fungování EU. Myšlenka začlenění Ukrajiny a Moldavska do EU je proto také způsobem, jak rozšířit jejich vliv. Plán federalizace EU je součástí koaliční dohody aktuálně vládnoucích stran, vysvětluje Dr. Andrzejewski.

Německá nadvláda v oblasti zvané „Mitteleuropa“ se neomezuje pouze na Polsko. Ještě větší problém mají Češi asi s Berlínem. Jednak se k našim jižním sousedům Berlín staví jako k jakémusi „majetku“ a v podstatě se česká společnost ani nesnaží popírat, že byl do značné míry formován německou buržoazií a kapitalismem, ale právě proto, případ, české cesty k rozchodu s Německem V historii nebyly závislosti o nic méně hrdinské než polské závislosti a vyznačovaly se stejně enormním dárcovstvím krve .

Češi jinak

Češi se nesnaží bojovat s německou hegemonií tak otevřeně jako Polsko. S vědomím rozdílů v potenciálu mezi oběma zeměmi se snažili konkrétně využít svých vztahů s Německem. Česká republika s 10 miliony obyvatel je desátým ekonomickým partnerem Německa a největším dodavatelem komponentů pro německý automobilový sektor.

Český prezident Petr Pavel letos v březnu v Berlíně po setkání s německým prezidentem zdůraznil, že Praha a Berlín musí „začít psát novou kapitolu svých vztahů“ a vyzval „v nové éře mezinárodních vztahů Spolková republika by měla převzít iniciativu v geopolitických otázkách a převzít odpovědnost za Evropu.“ Pavel naznačil, že si uvědomuje, že v některých zemích je „německé vedení“ citlivé téma, a proto dodal, že lepší termín by byl „německá odpovědnost“. Uvedl také, že „Česká republika je připravena“ podpořit Německo v této práci.Je třeba zdůraznit, že Pavel je bývalý vrchní velitel české armády a Severoatlantické aliance, vyznamenaný mj. americkou administrativou. napjaté německo-americké vztahy, to ukazuje praktický rozměr české politiky.

V září letošního roku uplynulo 25 let od založení Německo-českého fondu budoucnosti, který podpořil realizaci zhruba 13 000 projektů. Při této příležitosti vyjel z Prahy do Berlína speciální „kulturní vlak“. Deník „Süddeutsche Zeitung“, komentující tyto oslavy, hovořil o „oslavě přátelství, které dnes obě země spojuje“. Naproti tomu vidíme vlak mířící do Berlína z Polska. „Několik týdnů jel vlak s lokomotivou představující rodinu Ulma z Polska do Berlína.“ Tento vlak má být „obžalobou proti německým sousedům“.

Tento komentář i seznam vlaků stojí za pozornost, neboť Německo vůči zemím V4 používá strategii „rozděl a panuj“. Naštěstí se Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko za léta společné spolupráce naučily dávat pozor na berlínské pokusy o hádky, i když každá strana má samozřejmě také své zájmy. A například „Maďarsko se stává privilegovaným partnerem Německa ve věcech zbrojní politiky“ – všimněte si novinářů „Die Welt“, ale Maďaři jsou Karpatům nakloněni, jejich politická geografie je o tolik lepší než naše.

Ukrajinské elity, oklamané Berlínem sliby o rychlém vstupu do EU, ponížení Polska a německé pomoci při obnově válkou zdevastované země, bohužel nevidí žádný účinný pokus dostat nás do sporu s našimi sousedy. Ukrajinská politika se brání staré pravdě, že Kyjev bude vždy obětován na oltář dobrých vztahů mezi Berlínem a Moskvou.

„Německo po léta bez jakýchkoli omezení využívá své politické a ekonomické výhody v Evropě. Svědčí o tom dlouholetá vytrvalost, s jakou se německé rozhodovací kruhy snažily dokončit projekt Nord Stream 2. Nic není trvalé, ale francouzské odmítání evropské ústavy, krize eurozóny, vlna imigrace, pandemie a válka na východě posílila hegemonii Německa, které tak připravilo evropské instituce o autoritu a vhodné nástroje, jimiž by mohly krize samy zvládat. Před vytvořením iniciativ, jako je Visegrádská skupina, EU postrádala alternativu k berlínské hegemonii. Po francouzském povstání nebyl nikdo ochoten sdílet vládu s Němci, což vytvořilo určité klima přijetí německého vedení. Ale bylo to samo Německo, které postupně využilo situace pro své potřeby, a tím si uvědomilo svou rostoucí výhodu,“ řekl letos v srpnu na webu Tysol.pl. Britský politolog a německý expert prof. Simon Bulmer v rozhovoru s Wojciech Osiński.

Je těžké si nevšimnout, že tváří v tvář oslabování pozice Německa na světové scéně hraje Polsko jako největší a nejvýznamnější země střední a východní Evropy v současnosti klíčovou roli v upevňování německé hegemonie v Evropě. . Změna vlády v Polsku, od protiněmecké a proamerické PiS k proevropské opozici a proněmecké Občanské platformě, je podle současných propočtů Berlína přínosem nebo prostě součástí německého státního rozumu. Přístavy jsou mízou světa a vlajkový projekt likvidace neustále ohlašovaný PO je centrálním přístavem komunikace. „Proč potřebujeme CPK? Koneckonců, máme letiště v Berlíně“ – kdo to řekl? Ruce vzhůru!

Teakscze 46. (1816) vydání „Tygodnik Solidarność“.