Přinesla Eva, svedená hadem, bídu světu? Proč přeživší holocaustu trpí výčitkami svědomí stejně jako potomci nacistických pachatelů? Jaký podíl máte na zničení planety jako majitel mobilního telefonu? Výstavou „Vina“ se Židovské muzeum ve Vídni (JMW) zabývá širokou škálou otázek souvisejících s tímto komplexem témat. Zároveň to má znamenat začátek nového designu obsahu pro lokalitu Judenplatz.
Protože programování malé přístavby bude muset v budoucnu zohlednit historický rozměr místa – na jedné straně s výhledem na středověkou synagogu zničenou v roce 1421, nad níž se muzeum nachází, na straně druhé s odkazem na památník navržený Rachel Whiteread pro rakouské židovské oběti holocaustu na Judenplatz. „Malé výstavy na velká témata,“ tak definovala ředitelka Barbara Staudinger motto pobočky JMW během pondělního novinářského turné.
Předehra je tedy „vina“. Hlavní kurátor Hannes Sulzenbacher vysvětlil, že jde o jedno z největších témat abrahámovských náboženství – tedy křesťanství, judaismu a islámu. Jeho tým se pokusil na velmi omezeném prostoru zkoumat problém z náboženské, politické, morální a právní perspektivy. Svým způsobem se vrací na počátek lidských dějin. Mramorová socha vytvořená Teresou Fjodorovnou Riesovou v roce 1909 ukazuje svíjející se Evu ležící na zemi jako kritický komentář k obrazu, alespoň v křesťanství, údajně atraktivní ženy, slabé ve srovnání s Adamem/mužem, který je zodpovědný za vyhnání. lidstva z ráje. Kde judaismus a islám vykládají věc trochu diferencovaněji, jak se zde dozvídáme.
Vedle se fotograf Adi Nes zamýšlí nad dvěma syny Adamem a Evou. Příběh vraždy Ábela Kainem, který je Bohem potrestán nikoli smrtí, ale těžkým břemenem viny, zasazuje do kontextu současné politické a sociální reality Izraele. Dřevěná bedna patřící dominikánskému mnichovi Johannu Tetzelovi, který byl tak úspěšným prodejcem odpustků, že se Martin Luther cítil v roce 1517 nucen napsat své kritické dizertační práce proti církvi, dokumentuje, že i špatné svědomí jiných může být lukrativním zdrojem Z peněz.
V druhé ze dvou místností dominuje soudobá historie. „Národní socialismus radikálně změnil myšlení o vině. To se netýká jen pachatelů, ale i obětí,“ zdůraznil Sulzenbacher. Visí tam i nejdražší objekt výstavy: obraz „Strýček Rudi“ od Gerharda Richtera, vytvořený v roce 1965 a připomínající rozmazanou fotografii. Ve vlastnictví českého památníku Lidice od roku 1968 díky daru umělce – obec byla v roce 1942 vymazána nacisty – je vystavena poprvé v Rakousku. Jako mladík v uniformě wehrmachtu se tu na vás usmívá stejnojmenný „strýček Rudi“, vlastně příbuzný Richtera. Rodinné břemeno autorů se odráží i v Niklasi Frankovi, kterého v roce 2017 ztvárnil fotograf Daniel Pilar. Ukazuje Franka v jezírku s lekníny v jeho domě – je po krk ve vodě – zatímco ‚strašák v kůži SS kabát je vidět v pozadí. Frankův otec Hans Frank se stal známým jako „řezník Polska“ a jako hlava generální vlády byl zodpovědný za loupeže a vyhlazování židovského obyvatelstva.
Že oběti holocaustu byly a jsou trýzněny otázkami viny, je námětem tísnivé černobílé fotografie Piotra Ravitze, který přežil Osvětim. Fotografoval Adolfo Kaminisky, který vešel do historie jako padělatel dokumentů pro Odboj, spáchal sebevraždu pár měsíců po pořízení fotografie.
Složitost otázky viny jako takové ilustruje podívaná využívající panel vzorků pro zápalnice továrny Dynamit Nobel ve Vídni z roku 1911. Ovladatelné výbušniny dramaticky změnily průběh války a tím i celosvětové události. Komu ale má být obvinění adresováno? Vynálezce Alfred Nobel, producenti nebo uživatelé? Konečně láhev kobaltu představuje problém individuální viny v kontextu globálního vývoje. Těžba této suroviny vede ke společenským otřesům a ozbrojeným konfliktům, ale stala se nepostradatelnou díky jejímu využití v chytrých telefonech a elektromobilech.
Po „viny“ se další výstavy na Judenplatzu budou zabývat tématy míru, krádeží/vyvlastnění a zapomnění, jak je v pondělí vyvolal Staudinger. Šéf se však poněkud rezervovaně držel diskuse o možném centru holocaustu ve Vídni, které si nedávno přál prezident Židovské kulturní obce (IKG) Oskar Deutsch místo Luegerova památníku na náměstí Lueger-Platz. Předseda Národní rady Wolfgang Sobotka (ÖVP) mezitím nasadil Morzinplatz – místo bývalého sídla gestapa. Staudinger dnes agentuře APA potvrdila, že na to, že takové zařízení chybí, sama upozornila. „O holocaustu se ve Vídni nemluví.“ „Našla tuto mezeru“, ale jako ředitelka muzea se neúčastní lokalizačních debat.
(SERVIS – „Schuld“ v Židovském muzeu ve Vídni, lokalita Judenplatz, od pátku do 29. října, www.jmw.at)
Od: apa
