- Samotné rozhodnutí převést zbraně na Ukrajinu signalizuje průlom v německém přístupu k zahraniční a bezpečnostní politice
- Postoj německé společnosti k Rusku je důležitý: časté kontakty s Rusy a ruskými organizacemi ovlivnily sympatie některých Němců k Rusku
- V bývalém východním Německu je Rusko vnímáno pozitivněji než na západě země, tento rozdíl je viditelný i přes průlom, který nastal 24. února 2022.
- Úzká spolupráce Německa s východními členy EU, jako je Polsko a pobaltské státy, se zdá být přirozeným důsledkem událostí, které ukázaly, že tyto země správně hodnotí povahu ruského režimu a jeho sklon k násilí.
Prezentovaný obsah není postojem Oneta, ale názorem autora. Text vyšel na portálu Nowa Europa Wschodnia. Materiál ukazujeme v rámci partnerského programu Onet.
Susan Stewart je hlavní analytička německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.
Zeitenwende byl předmětem několika projevů a článku kancléře Olafa Scholze. Mnoho vysoce postavených členů německé vlády a členů Bundestagu se zavázalo dodržovat její zásady. Vyplývá to z přesvědčení, že Ukrajina musí být podporována „dokud to bude nutné“ a že Rusko musí prohrát válku, kterou začalo. Někteří zároveň Berlínu vyčítají, že nedodržel své sliby. Rozdíl mezi tím, co Německo řeklo a co udělalo, je nejzřetelněji patrné, když se mluví o dodávkách zbraní. Přestože samotné rozhodnutí převést zbraně na Ukrajinu je důkazem průlomu v německém přístupu k zahraniční a bezpečnostní politice, rychlost dodávek zatím nebyla tak působivá jako rétorika tohoto závazku. Počáteční váhání ohledně udělení statusu kandidátské země na členství v EU Ukrajině, stejně jako víra některých politiků ve vyjednávání s Ruskem (tzv. Minsk III), také vyvolávají otázky, jak vážně bere Německo a Severoatlantickou alianci její prohlášení. .
Berlínská politika vůči Moskvě byla dosud spojena s pozitivním vztahem k Rusku, který sestával z několika faktorů: zkušenost energetické spolupráce se Sovětským svazem (SSSR), pocit viny spojený s odpovědností nacistického Německa za smrt milionů Sovětští občané za druhé světové války a vděčnost za moskevskou dohodu o sjednocení Německa. Teprve v posledních letech se v německé debatě objevují informace, že v poměru k počtu obyvatel největší ztráty za války utrpěly Ukrajina a Bělorusko.
Důležitý je také postoj německé společnosti k Rusku. Časté kontakty s Rusy a ruskými organizacemi ovlivnily sympatie některých Němců k Rusku.
Tento fenomén donedávna posilovala i skromná známost s Ukrajinou. Navíc je třeba poznamenat, že obyvatelé východního a západního Německa mají na Rusko odlišný názor. V bývalém východním Německu je Rusko vnímáno pozitivněji než na západě země. Tento rozdíl je viditelný i přes průlom 24. února 2022.
Německá společnost stále není připravena na to, aby se Berlín stal významným hráčem v bezpečnostní politice NATO. Část z něj stále zastává pacifistické názory, a proto je skeptický k utrácení velkých částek peněz na bezpečnost a obranu, zvláště pokud by to mělo negativní dopad na sociální systém.
Německo je známé svými postupnými změnami, takže práce pod časovým tlakem je problematická. Dalším problémem je, že některé změny jsou v rozporu se zájmy a názory některých politiků a podnikatelů. Rok 2014 podkopal možnost prosazovat politiku spolupráce s Ruskem, ale absence nového přístupu umožnila klíčovým hráčům věřit, že krize pomine a že pak bude možné obnovit některé prvky stávající politiky.
Implementaci Zeitenwende také brání nedostatek strategického myšlení v německých politických kruzích, zejména v oblasti bezpečnosti. Po druhé světové válce muselo Německo přestat dominovat a ukázat, že je schopno konstruktivně spolupracovat s ostatními zeměmi. Tato myšlenka byla úspěšně vštěpována představitelům Německa a přetrvala dodnes. Z tohoto důvodu Berlín často raději operuje v multilaterálních formátech než sám. Zvláště pokud se tato aktivita týká mezinárodní politiky a bezpečnosti, i když v oblasti ekonomiky a energetiky je méně viditelná.
Německá byrokracie rozhodně není nejpomalejší. Jinak by Německo nebylo v čele zemí poskytujících podporu Ukrajině. Nicméně existují určité problémy s přílišnou byrokracií, například v úřadu pro zadávání zakázek Bundeswehru. Německo navíc zaostává v digitalizaci, což procedury dále prodlužuje a německá záliba v optimalizaci některé procesy zpomaluje nebo dokonce zastavuje.
Postoj Německa k Rusku a Ukrajině se pravděpodobně v dohledné době nezmění. Kromě výše zmíněných faktorů není trojkoalice schopna vždy rychle rozhodovat. Je nepravděpodobné, že by se Německo stalo nesporným lídrem při utváření nové politiky EU vůči Rusku nebo v oblasti bezpečnosti. Současné problémy, kterým Berlín čelí ve vztazích s některými členy EU, zejména s Polskem a Francií, by takovou roli mohly výrazně brzdit.
Úzká spolupráce Německa s východními členy EU, jako je Polsko a pobaltské státy, se zdá být přirozeným důsledkem událostí, které ukázaly, že tyto země přesně hodnotí povahu ruského režimu a jeho sklon k násilí. Upevnění takové aliance se však ukázalo jako nemožné především kvůli velmi problematické povaze polsko-německých vztahů. Vládnoucí strana v Polsku má bohužel silně protiněmecký postoj, který se v kontextu nadcházejících voleb na podzim 2023 pravděpodobně nezmění nebo dokonce posílí.
Potíže s pověstí Polska v Bruselu a v hlavních městech ostatních členů EU, které jsou spojeny s tématem polského právního státu, brání Varšavě hrát klíčovou roli při definování nové politiky EU vůči Rusku.
„Typical communicator. Insufferably humble twitter enthusiast. Zombie lover. Subtly charming web fanatic. Gamer. Professional beer enthusiast.“