Trollí farmy a pirátské útoky jsou hrozbou, ale podle mě je nejnebezpečnější ruská klasika: jsou to mistři v oblasti umísťování, vytváření a řízení agentů, říká bývalý zástupce šéfa kontrarozvědky Úřadu ochrany státu Wojciech Brochwicz. v rozhovoru pro PAP.PL.

PAP.PL: V posledních měsících vypuklo několik vysoce sledovaných skandálů kolem aktivit ruských špionů v Evropě. Největší ohlas měl případ ruského agenta prohlašujícího se za peruánského návrháře šperků, který 10 let infiltroval struktury NATO v Itálii.

Wojciech Brochwicz: Není to nic nového, od konce studené války čas od času nastala taková situace. Ruští špioni byli nedávno odhaleni také ve Francii a Norsku. Naštěstí některé kontrarozvědky stále fungují.

PAP.PL: Kterých akcí ruských služeb bychom se měli nejvíce bát?

WB: Kromě trollích farem a hackerských útoků si myslím, že ruská klasika je nejnebezpečnější. Rusové jsou v minulosti mistři v umění umísťovat, vytvářet a spravovat to, čemu se říká ilegální. Jsou to špióni, kteří žijí s identitou obyvatel cizí země a provádějí zde hluboce konspirativní zpravodajskou činnost. Zpravidla neplní útočné úkoly. Poskytují spíše operační základnu pro činnost zpravodajských důstojníků. Jako například zmíněný ruský agent narazil do italských struktur NATO. Pomoci se jí snad dostalo i od ilegálních lidí.

PAP.PL: Rusové zvýšili svou zpravodajskou aktivitu po 24. únoru, nebo se služby začaly o potenciální podezřelé blíže zajímat až nyní?

WB: Myslím, že nakonec západní kontrarozvědka začíná aktivně bránit ruským akcím. Celé roky nikdo nevěnoval pozornost tomu, co ruští agenti dělají. Rusům se dokonce podařilo zajistit, že po anexi Krymu Západ poskytl Kremlu významnou pomoc při reformě armády.

PAP.PL: Kdo je Západ?

WB: Rusové vyjádřili například přání reformovat svůj vojenský výcvik. V reakci na to přispěchaly na pomoc Švýcarsko a Rakousko. Dostávají stejné výcvikové programy a příručky, jaké používá švýcarská armáda. Chtěli také moderní drony. Kypr jim proto prodal licenci na výrobu vojenských dronů. Přestože Francouzi neprodali dvě jimi objednané vyloďovací lodě Mistral ruské flotile, přesto z této objednávky těžili a podrobně se naučili technologii stavby takových jednotek. Ruští analytici cestovali po celém Západě, účastnili se konferencí, hlásali dezinformační teze… To vše se stalo jen před pár lety.

PAP.PL: Kdy by se měl Západ zbavit iluzí, že Rusko již není hrozbou?

WB: Nevím, jestli tam byl takový moment, myslím, že to byl test. Západ chtěl klid a mír, snil o nižších výdajích na zbrojení, takže narativ, že Rusko už není tak hrozné, mu vyhovoval. Služby mezitím pracovaly samy za sebe. Byly napsány zprávy, které nikdo nečetl ani o nich neslyšel. Navíc byly sníženy jejich rozpočty a omezené možnosti. Nakonec jde o byznys: je lepší neutrácet tolik peněz za bezpečnost, protože „Rusové na nás nezaútočí“. Lepší zkusit vycházet, stavět plynovody a podnikat.

PAP.PL: A invaze do Gruzie nebyla budíček?

WB: Mělo by být. I když si myslím, že už tehdy bylo pro mnoho evropských zemí pozdě. Bylo to období, kdy měl Putin plnou moc, kterou využíval nelítostnými metodami, zrádně likvidoval konkurenty, ovládl média, prováděl kriminální provokace jako ta v Moskvě, kde domy bombardovali „pachatelé neznámí“ a obviňovali Čečence. .

PAP.PL: Jestliže již v roce 2008 byly Putinovy ​​imperiální aspirace tak zřejmé, proč se například Německo stalo nejen energeticky závislým na Rusku, ale podle údajů ze Spiegelu se za posledních 30 let postupně omezoval možnosti své kontrarozvědky?

WB: To jsou politická rozhodnutí. A novější historie alespoň párkrát ukázala, jak hluboko ruští agenti pronikli do struktur německého establishmentu. Stalo se, že z pomocníků významných německých politiků se vyklubali ruští špióni. Získali nejen informace pro své velitelství, ale mohli ovlivňovat i německou politiku. Nejznámějším případem, i když stále v SSSR, je případ tajemníka kancléře Willyho Brandta, který se ukázal být agentem Stasi. To vedlo k rezignaci kancléře, což samozřejmě nezmenšilo ztráty, které tak vysoce postavený špión utrpěl.

Je těžké jasně definovat, co vedlo k takovému pacifismu v německých službách. Totéž platí pro armádu a celou německou obranu. Myslím, že historické podmínky zde nejsou nepodstatné. Na jedné straně trauma z druhé světové války a pacifismus, který rozpoutala v německé bezpečnostní politice, a na druhé pravděpodobně vzdálenější historie a dlouhá období rusko-německého přátelství.

PAP.PL: Z dnešního pohledu jsou to velmi vzdálené časy.

WB: Ano, ale připomeňme, že ruská rozvědka má extrémně dlouhou tradici. Bez ohledu na státní převraty a změny moci tamní služby vždy přejímaly úspěchy svých předchůdců.

PAP.PL: To znamená, že ruské služby již dlouhou dobu manipulují evropskou politikou. Jak se to stalo?

WB: Abyste tomu porozuměli, musíte se podívat do nedávné historie. Osmdesátá léta byla dobou několika skandálních neštěstí amerických tajných služeb v SSSR, ale také dobou vážných zrad ze strany agentů CIA. Mluvím zde například o případu Aldricha Amese, analytika CIA zatčeného za špionáž pro SSSR, který prokázal vynikající služby sovětským službám a vedl ke smrti mnoha statečných mužů. Západ budoval své agenty na Východě s velkými obtížemi a s velkými ztrátami. Sovětská kontrarozvědka v 70. a 80. letech byla mimořádně účinná. Byly doby, kdy CIA neměla v Rusku jediného agenta. A pokud byl někdo přijat, bylo to na krátkou dobu; byl rychle identifikován a zabit.

V době průlomu došlo k úplné změně, explodovala supernova. Najednou se polské, české, maďarské nebo východoněmecké útvary ocitly na lehké straně síly se všemi prostředky: s obrovskými znalostmi, zkušenostmi na východě a mnohem lepšími znalostmi tématu než jejich západní kolegové. Začalo období zpravodajských úspěchů, protože Američané nebo Angličané se díky našim znalostem konečně dostali do míst, o kterých si dříve mohli nechat jen zdát.

Byl vysloven velmi optimistický předpoklad, že to byl konec války mezi Východem a Západem. V polovině 90. let byl přijat kánon myslet si, že studená válka skončila.

PAP.PL: Je to okamžik, který uspal bdělost Západu?

WB: Ano, bylo všeobecně přijímáno, že Rusové, ano, zůstávají aktivní a potřebují být kontrolováni, ale už to není Sovětský svaz. Rozhovory rychle hledaly další oblasti činnosti; poté se objevila dvě témata: organizovaný zločin a terorismus. Tyto jevy rozhodně nejsou nové, ale zpravodajské služby se o ně živě zajímaly. Mimo jiné dát věrohodnost smyslu své budoucí existence, navýšit rozpočty nebo posílit svou politickou pozici. Oba tyto jevy byly samozřejmě smrtící. Zároveň byly tyto dvě patologie docela přínosnou oblastí pro navázání spolupráce za starou železnou oponou.

PAP.PL: Západní optimismus nesdílely nově vzniklé polské služby…

WB: Polská kontrarozvědka vždy sledovala své zájmy. V roce 2000 bylo z Polska vyhoštěno devět špiónů, kteří působili pod diplomatickým krytím na ruské ambasádě ve Varšavě… Takže v tomto případě nebylo příliš důvěry. Polský antirusismus byl jedním z hlavních argumentů proti našemu přijetí do NATO. Byli jsme obviněni z vyprovokování konfliktu s Ruskem a z patologického nepřátelství vůči této zemi.

Před deseti lety říkat, že Rusko je stále agresivní a nebezpečné, bylo považováno za retrográdní. Říkalo se tomu polská paranoia a člověk si na to musel dávat velký pozor. Poláci byli obviněni, že jsou vůči Rusům organicky špatně nakloněni.

PAP.PL: Dnes víme, že tyto obavy byly velmi oprávněné. Jak čelit hrozbě?

WB: Nejprve se musíme vyzbrojit a vybudovat armádu. Totéž platí pro služby, musíte maximalizovat jejich možnosti, zvýšit rozpočty a číst sestavy.

Tazatel: Daria Al Shehabi-Krotoska