— V polském průvodci Londýnem nebo Paříží jsou jména uvedena v polštině. Když překládám text z češtiny do polštiny, píšu názvy českých měst v polštině a v závorce uvádím český název. Například jako překladatel píšu, že v Suché Górné něco bylo, a v závorce (Horní Suchá). Stejně tak, pokud překládám něco o místě mimo náš region, kde se bilingvismus nevyskytuje, v polském textu píšu, že jedeme přes Olomouc (Olomouc) do Prahy (Praha). To je logické a pro čtenáře jasnější. Polský text je podle mě jako překladatele čitelnější, když píšu o Praze a Olomouci a ne o Praze a Olomouci “ řekl Dariusz Branny.

Obecným lingvistickým pravidlem je, že pokud překládáme cizí místní názvy, musíme se řídit schématem stanoveným Komisí pro standardizaci zeměpisných názvů mimo Polsko. Oficiální seznam polských zeměpisných jmen světa naleznete zde tady. Překladatelé se tak nemusí starat o to, zda se má něco překládat nebo ne a jak správně má znít křestní jméno v polštině, protože to upravuje již zmíněná Komise.

Tolik k jazykovým pravidlům a pravidlům pro překládání z cizích jazyků. V Zaolziu existuje ještě jeden argument ve prospěch používání polských jazykových verzí místních jmen v polských textech. V případě Zaolzie platí Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků. Používání zdvojených názvů, českých i polských, mnoha měst na Zaolziu upravují ustanovení mezinárodního práva. České samosprávy je vymáhají umístěním dvojjazyčných nápisů na veřejně prospěšných budovách, prosazují je například České dráhy, tedy největší český dopravce. Názvy stanic jsou dvojjazyčné, nápisy a zprávy ve stanicích jsou dvojjazyčné a při nákupu jízdenky do Mostů u Jabłonkowa v Praze obdržíte na pokladně v Praze výtisk: „Praha – Mosty u Jablunkova (Mosty poblíž Jablonkowa)“.

Téma bylo rozebráno podrobněji a také z pohledu Zaolzie tady.

(Indie)