Ev Klosteru obecně není místo, kde byste začínali hledat stopy milostné básně. V případě „Marienbaderské elegie“ Johanna Wolfganga von Goetha, která vznikla v Čechách před dvěma sty lety, by to možná stálo za to. I cesta do kláštera Teplá je poetickým potěšením. Jakmile sjedete z dálnice za českým příhraničním Chebem, starobylým Egerem, západočeská krajina se začne chvět jako zelená látka. Ulice se ještě zužují řadami ovocných stromů, najednou projedete vesnicí, pak další, jednotlivé domy se krčí jako koroptve v zeleni a najednou jste ve sladkém světě, kde se dnešek zdá být ještě včera.
Od doby, kdy slavný básník 21. srpna 1821 na pozvání opata Kašpara Reitenberga navštívil klášter Teplá z Mariánských Lázní, se v zemi Tepler mnoho nezměnilo. Právě když začínáme pochybovat o cestě, kterou jsme se vydali, otevře se kopcovitá krajina do rozlehlé pláně, vlevo se pase velké stádo bílých krav, vpravo cestu označují dvě šedé románské věže. Na začátku lipové aleje nás vítá Nepomucká socha, na jejímž konci nás čekají dveře kláštera – bohémské už to být nemůže. Tato barokní výzdoba zaujala i Goetha. Pod dojmem výkonného podnikatelského ducha místních premonstrátů poznamenal: „Vesele vymalované pokoje, dobrý stůl, rozhovor s prelátem sedícím naproti o různých jeho duchovních a světských poměrech. Po kávě opakovaný pohled na přátelskou budovu.
„Celoživotní hráč. Bacon fanatik. Vášnivý introvert. Totální internetový praktik. Organizátor.“
