Před rokem skončilo funkční období Angely Merkelové jako kancléřky. Na rozloučenou ji politici chválili, označili ji za nejdůležitější vůdkyni v EU a jednu z nejvýznamnějších na Západě. Například předseda Evropské rady Charles Michel označil Merkelovou za „památník“ a „zářící světlo pro náš evropský projekt“.
Byla to však Merkelová, kdo zablokoval členství Ukrajiny v NATO a vynutila si souhlas s výstavbou plynovodu Baltic Nord Stream 2 mezi Ruskem a Německem – krátce poté, co Rusko obsadilo Krymský poloostrov Ukrajiny. To vše při odchodu zajímalo jen pár lidí.
„Jiný svět“
24. února tohoto roku. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock řekla: „Probudili jsme se do jiného světa.“ Ruská invaze na Ukrajinu rozvrátila nejen poválečné uspořádání v Evropě, ale i hodnocení německé politiky vůči Rusku. Začátkem dubna pozval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Merkelovou na předměstí Kyjeva, aby na pozadí těla v Buczi viděla, „co politika ústupků vůči Rusku za posledních 14 let dosáhla“.
Ukrajinský autor bestsellerů Andrej Kurkov nedávno pro Deutsche Welle řekl, že v zemi zažívá „spoustu protiněmeckých emocí“. „O víně Angely Merkelové mluvíme zcela otevřeně.“
Obvinění přicházejí také z Polska a pobaltských států. A nejsou namířeny jen proti Merkelové, ale proti celé generaci německých politiků, kteří věřili v politiku seznamování Ruska se Západem podle hesla „změna obchodem“. Bývalý německý ministr zahraničí a současný německý prezident Frank-Walter Steinmeier se přiznal ke „špatným rozhodnutím“, která stojí Německo důvěryhodnost. Zvlášť skandální je doma i v zahraničí role jeho stranického kolegy z SPD Gerharda Schroedera: bývalého kancléře, který se dodnes odmítá distancovat od Putina.
Angela Merkelová při symbolickém spuštění Nord Stream 1 (leden 2011)
Opravdu „historický průlom“?
Když vypukla válka Kancléř Olaf Scholz oznámil Bundestagu „změnu německé politiky“, zdůrazňující, že německá vláda vyvodila důsledky ze své předchozí politiky. Na druhou stranu Scholz varoval před třetí světovou válkou, zakolísal se zásilkami zbraní na Ukrajinu a dalekosáhlým energetickým bojkotem proti Rusku. Ne každý si proto jeho „historický průlom“ pořídil. Premiér Mateusz Morawiecki obvinil Scholze, že nadále blokuje přísnější sankce EU.
Další známky ukazují, jak těžce utrpěla prestiž Německa. Začátkem dubna se před německou ambasádou ve Vilniusu konaly demonstrace proti tomu, že Berlín nepodpořil úplné embargo na ropu a plyn. Pobaltské státy byly vždy obzvláště obezřetné vůči blízkým vztahům Německa s Kremlem, protože se považovaly za potenciální další oběť Vladimira Putina.
Lidové noviny tento týden napsaly, že Scholz působí „defenzivně“. V otázce dodávek zbraní je kancléřka pro „ano, ale“. Čeští novináři si všímají kolísání jeho názorů.
I v Moskvě byla Scholzova zdrženlivost k ničemu, říká východoevropský badatel Volker Weichsel: – Předpoklad, že takzvané „vystřízlivění“ bude mít pozitivní vliv na vnímání Německa v Rusku, je mylný. Naopak moskevská propaganda vykresluje Německo přehnaně jako přítele a nyní stejně přehnaně jako nepřítele, říká Weichsel.
Podpis paktu Ribbentrop-Molotov zpečetil čtvrté rozdělení Polska a vrhá stín na polsko-německé vztahy dodnes
Nedůvěra k Berlínu
Henning Hoff z Německé rady pro zahraniční vztahy vidí nedůvěru zejména mezi pobaltskými státy a Poláky, kteří se obávají, že Berlín chce s Moskvou všem vyjednat něco přes hlavu. Jsou ozvěnou paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939, v němž si Hitler a Stalin rozdělili východní Evropu.
Ostatní Evropané nevítají váhání německé vlády ohledně dodávek zbraní, energetického embarga a budoucího členství Ukrajiny v EU, říká DW Volker Weichsel. – Vedení v Evropské unii se očekává od Německa. Ale bez ohledu na to, jaké politické otázky vůči Rusku a Ukrajině zvažujete, německá vláda vždy jednala velmi pozdě a pouze pod tlakem zvenčí, vysvětluje expert.
Andrij Melnyk, ukrajinský velvyslanec v Německu, dokonce spekuloval, že zbraně „kancléř nechtěl dodat“. Melnyk redakci RND řekl, že „zdá se, že (Německo) čeká na ukončení příměří. Pak už nebude žádný tlak ze strany Německa a žádná odvážná rozhodnutí.
Změna image Německa je viditelná i ve zcela jiné oblasti: snad nikdy nebyla Eurovize tak politická jako letos. Publikum si podle očekávání ukrajinskou kapelu velmi užilo. Poslední místo bylo ale pravděpodobně motivováno i politicky – obsadilo ho Německo.
Paříž také cenzurována?
Pokud Německo ztratí vliv, mohou jej získat jiní. Takový závěr lze vyvodit z vyjádření prezidenta Zelenského po telefonickém rozhovoru s Olafem Scholzem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Zelenskij lakonicky popsal rozhovor se Scholzem jako „docela produktivní“ a s Macronem jako „stručný a dlouhý“. Zmíněny byly i snahy Ukrajiny o rychlý vstup do EU.
Henning Hoff ale nevěří, že se Emmanuel Macron stane novým lídrem Evropy. „Vůči Francii panuje také velká nedůvěra“, protože Macron se od roku 2019 snažil navázat „strategický dialog“ s Putinem bez předchozí konzultace se středními a východními Evropany. Obecně lze říci, že evropskou politiku vůči Rusku „nelze nechat na Německu a/nebo Francii.
Co by teď mělo udělat Německo
Volker Weichsel vidí především tři věci, které by Německo nyní mělo udělat, aby znovu získalo svou prestiž. – Podporujte ze všech sil ukrajinskou kandidaturu na status kandidátské země EU, neustále podporujte Ukrajinu v její obraně a rychle a úspěšně proveďte obrat v oblasti energetiky – uvádí.
Po politice dohody kancléře Willyho Brandta v 70. letech 20. století prosazoval Henning Hoff jakousi novou Ostpolitik. To by mělo být „namířeno nejprve na blízké sousedy Německa a partnery z EU/NATO a teprve sekundárně na Rusko, které, doufejme, brzy přestane být putinovské.“ Zkrátka důvěru lze získat zpět pouze opravdovým poevropštěním jeho politiky vůči Rusku – soudí expert .
Volker Weichsel se však domnívá, že je zapotřebí nový sebeobraz, přesahující rámec politiky. – Německá společnost 70 let věřila, že dokáže odstranit válku ze světa, pokud se už nikdy nestane agresorem. Představa, že agresorem by mohl být někdo jiný a že vy jste konkrétně museli oběti přispěchat na ozbrojenou pomoc a ne se jen omluvit za své minulé činy – to bylo pro velmi velkou část německé společnosti nemyslitelné, a úvahy na toto téma jsou teprve na začátku – uzavírá německý politolog.
