Vedoucí představitelé EU jednali o žádosti Ukrajiny o členství v EU minulý týden ve Versailles. Některé země, včetně Polska, požadovaly, aby naši východní sousedé získali status kandidátské země co nejdříve. Na druhé straně byl odpor takzvané staré Unie, která nechtěla činit ambiciózní prohlášení.

Optimismus vyvolala slova litevského prezidenta Gitanase Nausedy, který řekl, že po hodinách vzrušených diskusí se lídři EU shodli na evropské integraci Ukrajiny. „Je to historická noc ve Versailles“ – uvedl litevský politik na sociálních sítích a dodal, že proces začal a „bude na nás a Ukrajincích, abychom se tam rychle dostali.“ „Tento hrdinský národ si zaslouží vědět, že je v Evropské unii vítán“ – upozornila Nauseda.

Zbytek článku pod videem

Když si však po schůzce přečtete oficiální prohlášení lídrů EU, dokument říká pouze to, že „Ukrajina patří do naší evropské rodiny“. „Vůdci EU uznali evropské aspirace Ukrajiny, které jsou také zmíněny v dohodě o přidružení. Rada jednala rychle a požádala Evropskou komisi o stanovisko k žádosti Ukrajiny o členství v EU v souladu s příslušnými ustanoveními Smluv. Čeká na toto stanovisko a bez prodlení chtějí lídři dále posílit své vazby a prohloubit své partnerství s Ukrajinou,“ píše se v něm.

V tomto duchu mluvili někteří lídři EU, kteří dali jasně najevo, že Ukrajina nemůže vstoupit do EU přes noc, jak si přál ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Neexistuje žádný zrychlený postup,“ řekl nizozemský premiér Mark Rutte. Vyzval také k tomu, abychom se zaměřili na to, co nyní můžeme udělat pro Ukrajinu, a řekl, že členství v EU je dlouhodobá záležitost, pokud vůbec.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se zase snažil zmírnit náladu. – Může být zahájeno přístupové řízení se zemí ve válce? Nemyslím si. Máme zavřít dveře a říct, že Ukrajinu nikdy nepřijmeme? Bylo by to nespravedlivé, řekl Macron ve Versailles.

Mnoho hlasů říká, že EU dosáhla kompromisu ohledně ukrajinské kandidatury pouze na oficiálně předložených deklaracích, nikoli na otevření dveří EU novému členovi.

Jak řekl Tadeusz Iwański, vedoucí ukrajinského, běloruského a moldavského týmu Centra orientálních studií v rozhovoru pro money.pl, Evropská unie vyslala minulý týden pozitivní signál, ale to neznamená, že požadavky Ukrajiny jsou splněny. – Zatím se nemluví o rychlém členství a statusu kandidáta. V tomto ohledu nebyly kyjevské požadavky realizovány a není vůbec jisté, že se v blízké budoucnosti něco změní. Odpor takzvané staré Unie už ale není tak kategorický – zdůraznil.

Poukázal na to, že společné prohlášení lídrů EU se nezmiňovalo o referendu v Nizozemsku v roce 2016, ve kterém většina voličů odmítla ratifikaci asociační dohody mezi EU a Ukrajinou. – To samozřejmě neznamená, že nizozemská vláda změnila svůj postoj, ale je vidět, že byla odstraněna malá formální překážka – odhadl expert.

Opatrnost ohledně členství Ukrajiny v Evropské unii je ještě patrnější, když se vrátíme na začátek 21. století. V roce 2003 bylo na summitu v Soluni oznámeno, že „budoucnost Balkánu je v Evropské unii“. Kromě toho bylo v tehdy přijaté „Agendě pro západní Balkán“ zdůrazněno, že Balkán bude nedílnou součástí sjednocené Evropy a bude podporovat jejich přípravu na integraci a případné členství v EU bude jednou z priorit EU.

V případě Ukrajiny nebyl pro taková rozhodná prohlášení prostor, ačkoli některé země střední a východní Evropy ano.

Příklad Balkánu však ukázal, že i k takovým ambiciózním deklaracím je třeba přistupovat opatrně. Tadeusz Iwański připustil, že v případě přistoupení západního Balkánu se i přes předchozí deklarace Unie formálně mnoho neděje. – Makedonie dokonce změnila název své země, aby prolomila řecké veto a ve skutečnosti to celý proces neurychlilo – vysvětlil.

Stačí zmínit, že Severní Makedonie má status kandidátské země od roku 2005, Černá Hora od roku 2010, Srbsko od roku 2012 a Albánie od roku 2014. Kromě toho pouze Srbsko (2014) a Černá Hora (2012) zahájily jednání a jsou stále na začátku. kroky.

Vzhledem k tomu všemu, nutno přiznat, že v případě Ukrajiny je stále mnohem více otázek než odpovědí. – Za prvé, nevíme, co bude s Ukrajinou po válce. Zadruhé, máme země, které jsou kandidáty na členství v EU již dlouhou dobu, a jejich výsledky zůstávají jen v očekávání. Konečně je tu otázka politické vůle. To vše znamená, že vyslání pozitivního signálu ze strany vedoucích představitelů EU se nemusí nutně promítnout do jeho důsledné implementace – řekl nám odborník na OSW.

Proč je téma rozšiřování pro evropské lídry tak obtížné? Zde má hodně co říci veřejné mínění, které se na Západě k takovému kroku velmi zdráhá. Navíc se ozývají hlasy, že Ukrajina, pokud přežije válečnou bouři, bude muset být v první řadě znovu postavena a teprve potom případně přemýšlet o dalším postupu.

I kdyby bylo podle Tadeusze Iwańského komuniké ze summitu mnohem ambicióznější, vstup Ukrajiny do EU by se za pár let neuskutečnil. – Ukrajina implementuje asociační dohodu, která předpokládá více než 90procentní implementaci. Legislativa EU a tempo zatím nebyly působivé. Pamatujme však, že jde o gigantické legislativní úsilí a ukrajinská byrokracie je na tak kolosální úkol dost slabá – uvedl odborník z Centra orientálních studií.