Polská tisková agentura: Byl Mieszko I pokřtěn v roce 966, nebo to byla země, které vládl?

Učitel. Jozef Dobosz: Přistoupíme-li k této otázce z hlediska historiografie, lze hovořit o křtu panovníka. Pokud však tuto událost považujeme za důležitou součást kolektivní paměti, pak můžeme přijmout koncept křtu Polska. Blíže je však pravdě, že v roce 966 jsme řešili křest Mieszka I. a jeho doprovodu. Je však třeba připomenout, že naše znalosti o elitě obklopující vládce země vystupující ze stínu dějin jsou velmi omezené.

Pravděpodobně v roce 966 byl tedy vévoda z Polańského pokřtěn a kde se tak stalo, je samostatná otázka. Proběhl křest v centru mimo Mieszkův stát, nebo snad v srdci jeho vlády, tedy ve Velkopolsku? Dřívější prameny takové místo neuvádějí a pouze Jan Długosz ve svých Letopisech uvádí Gniezno a Sędziwój, který psal víceméně ve stejné době, od Czechło po Pragu. Historiografie uvažovala i o Regensburgu nebo Magdeburgu (event. Kwedlinburgu) a lze také předpokládat, že vévoda byl pokřtěn v jedné z nejvýznamnějších pevností své vlády – archeologický výzkum vyžaduje, aby byla nejprve zvažována Poznaň a Ostrów Lednicki. Myslím, že tuto záhadu naší nejstarší historie nikdy nevyřešíme.

PAP: Můžeme předpokládat, že se křesťané objevili mezi elitou státu Mieszko I před rokem 966?

Učitel. Jozef Dobosz: Nemůžeme vyloučit, že byli, ale nemáme pro to žádný důkaz. Možná do našich zemí přišli i misionáři. Duchovní sem nepochybně přišli s Dobrawou v roce 965. Tato otázka souvisí s výzkumným problémem přítomným v polské historiografii ohledně přítomnosti křesťanství v polských zemích, a to nejen v podobě misionářů či jednotlivých oddaných, kteří nezanechali žádné stopy, ale také v forma institucionální. Někteří předpokládají, že tzv. slovanský obřad byl přítomen na území dnešního jižního Polska díky jeho dobytí Velkou Moravou, a nikoli území tvořících původní jádro státu Mieszko. Můžeme tedy předpokládat, že misionáři se odvážili na jeho půdu, ale nezanechali po sobě žádné stopy.

PAP: Když toho víme tak málo, jaké jsou důvody k předpokladu, že k této události došlo na jaře roku 966 nebo přesně na letošní Velikonoce?

Učitel. Jozef Dobosz: Můžeme s jistotou předpokládat, že křest proběhl v roce 966. Dnešní datum je však spekulativní a mělo by být chápáno v symbolickém rozměru. Zdroje k roku 966 jsou však také dost chybné. Nemáme žádného „očitého svědka“ události. V popisu křtu jsou velmi vzácné také kroniky a adresáře. Čím více se člověk od této události vzdaloval, tím barvitější byly informace podávané středověkými historiografy.

Záznamy o křtu, zanechané ročenkami nebo kronikáři, představují téměř půltisíciletí historické tradice. Nejstarší zpráva pochází od biskupa z Merseburgu Thietmara (zemřel 1018). Tento kronikář se však narodil až v roce 975. Vzdálenost, která ho dělí od doby Mieszka I., v něm vidí nejdůležitější zdroj pro popis událostí roku 966. Thietmar nepopisuje křest v chronologickém pořadí, tzn. v 60. letech 10. století, ale v rámci rozsáhlejšího popisu událostí počátku 11. století. Tam utká příběh o Mieszkovi I., který se na historickém horizontu objevuje díky sňatku s Dobrawou. Všechny ostatní účty jsou o více než století a půl později. Nelze s nimi zacházet jako s „přímými svědky“.

Stejně důležité je, že ne všichni kronikáři tohoto období udávají rok v roce. Pouze autor „Kroniky Wielkopolské“ a Jan Długosz uvádějí chybná data Mieszkova křtu (první 931, druhý 965). Obecně prameny stručně uvádějí, že Mieszko byl pokřtěn v roce 965 nebo 966. Historici předpokládají, že křest proběhl rok po příchodu Dobrawy na vladařův dvůr. Jan Długosz rozhodl, že křest proběhl v roce 965 a v březnu následujícího roku panovník zbořil všechny pohanské svatyně a sochy a nastal čas na symbolický křest celé země. Ročenky uvádějí rok 965 nebo 966, v historiografii je nejčastější druhé datum, po zápisech do „Ročenky kapituly Krakovské“ a „Ročenky kapituly Poznaňské“.

Nemáme žádné informace o dnešním datu. Před několika desetiletími se předpokládalo, že Mieszko byl pokřtěn o Velikonocích. Byl to svátek v době, kdy se katechumeni nejčastěji křtili. Učitel. Jerzy Dowiat předpokládal, že křest proběhl na Bílou sobotu 14. dubna 966. Dnes se kolem této otázky nevede žádná vzrušená diskuse, protože je těžké tuto tezi podpořit jednoznačnými důkazy nebo ji odmítnout – stala se symbolem. Můžeme však uvést další data, která by mohla souviset se křtem. Domnívám se, že Mieszko mohl být pokřtěn začátkem června, v den Letnic nebo v den svatého Jana Křtitele, což také symbolizuje přijetí víry.

PAP: V dřívější historiografii panovalo přesvědčení, že Mieszko byl pokřtěn, aby se ochránil před mocí Německa, které by mohlo chtít vnutit novou víru dobytím. Později byl zdůrazněn vstup do okruhu latinské civilizace křtem. Nejsou to ale anachronické hypotézy, které neberou v úvahu mentalitu panovníka desátého století?

Učitel. Jozef Dobosz: Motivací pro rozhodnutí Mieszka I. německá hrozba je pohled z 19. století, který byl později posílen zkušenostmi z první poloviny 20. století. Předpokládalo se, že panovník nové náboženství z Německa přijmout nechtěl a rozhodl se jej převzít z českých rukou. Dnes víme, že tuto tezi je třeba odmítnout, protože křest Českou republikou se rovnal přijetí nové víry z Německa, protože Česká republika neměla vlastního biskupa, a tedy subjektivitu církevní instituce na svém území. Dalo by větší „smysl“ nechat se pokřtít přímo z Říma.

Jiné předpoklady o jejích rozhodnutích, jako je touha vstoupit do kruhu „nadřazené“ civilizace, lze skutečně považovat za zcela anachronické. Léčba křtu v takových kategoriích vede k dalším spekulacím, např. jak Mieszko pochopil následující kulturní posun. Staví portrét panovníka na naprostém nedostatku základů pramene, který neumožňuje dělat určité závěry.

V rozhodnutích, jako je to, které učinil Mieszko, je však třeba vzít v úvahu politické a prestižní faktory, ale také ryze náboženské, které vycházejí z kroniky osvícení, které panovník v určité fázi jeho života prožíval. Anonymní Gall napsal, že princi se vrátil zrak, když se nechal poprvé ostříhat, asi ve věku sedmi let. Mělo to ohlašovat příchod světla víry. Pokud jde o politické a prestižní záležitosti, můžeme říci, že křest byl způsob, jak vstoupit do rovných vztahů s ostatními křesťanskými vůdci. To mohl být důležitý faktor při přijímání důležitého rozhodnutí Mieszka. Kronikáři také poukazují na vliv české manželky, vystoupení na dvoře knížete „nové kvality“, který byl křesťanským manželem. Tato víra se objevuje ve všech kronikách. Každý další autor přidal své vlastní prvky sdělení a učinil jej barevnějším.

PAP: Jaké riziko podstoupil vůdce mladé země přijetím křtu, který znamenal rozchod s „věčnou“ vírou svých poddaných?

Učitel. Jozef Dobosz: To je velmi těžká otázka, protože o náboženském systému (systémech) Mieszkových poddaných víme jen málo. Těžko říci, jaká byla jejich oddanost víře. Nepochybně existovalo mnoho typů individuálních přesvědčení. Zdá se, že riziko, které tehdy Mieszko podstoupil, aby nahradil polyteistický systém monoteismem, nebylo příliš velké, zejména proto, že mezi Slovany pod vlivem sousedních zemí byla tendence upřednostňovat bohy a přikládat zvláštní význam některým z nich. se začínaly objevovat.

V této souvislosti je třeba odmítnout tezi o křtu jako o jediném politickém či náboženském aktu, spatřovat v ní okamžik, kdy se všichni Mieszkovi poddaní stali křesťany. Je to falešný obraz. Proces zavádění křesťanství se skládal ze tří etap. Úvodem byla katecheze, tedy učení, které musel Mieszko podstoupit před přijetím nové víry. Druhým krokem byla samotná konverze. Teprve poté došlo k evangelizaci, tedy k rozšíření víry. Životy poznáváme v době obrácení. Od tohoto okamžiku začíná dlouhý a složitý proces evangelizace jeho okolí, potažmo celé společnosti. Výsledkem byla christianizace polských zemí, která trvala desítky či dokonce stovky let. Začalo to prostým křestním listem knížete a jeho příbuzných.

Většina členů polské společnosti prvních Piastovců musela na křest „čekat“ mnoho let. Žádné náhlé změny se neděly. Takže si myslím, že vůdce jako Mieszko nemusel příliš přemýšlet o důsledcích svého rozhodnutí. Je třeba předpokládat, že riziko, že se nechá pokřtít, bylo omezeno na jeho nejbližší okolí. Pokud byl tento akt schválen elitou, byl proces evangelizace účinný. Byl to panovník a jeho doprovod, kdo zaručoval bezpečnost misí cestujících po zemi. Považovat křest Mieszka I. za dlouhý proces nám umožňuje pochopit událost z roku 966. (PAP)

Tazatel: Michał Szukala

hledat /skp/