Na jedné straně tým 100 právníci, účetní, poradci. Na druhé straně dva tři lidé z daňové správy. Tak dnes vypadá boj s daněmi – říká profesor v money.pl. Dominik Gajewski, ředitel Centra pro daňové analýzy a studia na Varšavské ekonomické škole. – Měli bychom vážně přemýšlet o tom, zda se Polsko stane dalším článkem v řetězci škodlivé daňové soutěže – dodává.
Mateusz Ratajczak, money.pl: Otázky ohledně daní v Česku v poslední době vyvolaly na internetu senzaci. U poradenských firem tomu asi není jinak.
Učitel. Dominik Gajewski: Ve Varšavě jezdí stále více luxusních aut registrovaných v Česku. A není to proto, že by Češi najednou začali Polsko hromadně navštěvovat. Tím, že tam platíme daně, si můžeme odečíst plnou DPH z nákupu auta a pohonných hmot. Zejména ve Slezsku mnoho podnikatelů platí daně v Česku dlouhodobě.
V čem je kouzlo České republiky? O knedlíkech a pivu nemluvím.
Česká republika a Slovensko přijaly daňovou politiku tzv. principu pohostinství. Jako příklad: máme podnikatele, který provozuje vulkanizační závod v Těšíně a působí tam. Když si koupí běžky pro svůj byznys, polské finanční úřady nákup rychle zpochybní. Protože co mají lyže společného s vulkanizací? Jenže při podání daňového přiznání v Česku má tentýž podnikatel velkou šanci se kontrolám vyhnout. A bez kontroly nikdo nákup lyží nezpochybní.
Česko a Slovensko by měly vědět, že takový podnikatel porušuje jejich předpisy, protože uměle snižuje daně. Mohou však předpokládat, že to do určité míry akceptují. Koneckonců, takové jednání jim přináší výhody.
Místní finanční úřad dostává jakýsi daňový dar, tedy peníze, které by v zemi vůbec neměly být. I zlotý, ačkoliv tady je to euro, je lepší než nic.
Je jistě více zemí, které se k podobným praktikám uchylují. Daňová konkurence mezi zeměmi je samozřejmě povolena. Škodlivá daňová konkurence je však již nebezpečným jevem. Česká republika a Slovensko to zažily na vlastní kůži. Rakousko – tato země se dokonale vyrovnala s krizí v roce 2008. Žádný velký průmysl tam ale není, ale Rakušané přišli s jiným nápadem, jak přežít těžké roky. Zavedli výhodná daňová řešení pro velké společnosti. A to byly předpisy, které většinou porušovaly normy EU. Není tajemstvím, že právě Češi a Slováci – jakožto nejbližší sousedé – ztratili nejvíce.
Pokud byla tato řešení nezákonná, jak sakra existovala?
Boj proti škodlivé daňové konkurenci vyžaduje čas. Evropská komise analýza právních předpisů a zjištění skutkového stavu často trvá několik měsíců. Žijeme v době, kdy se nadále používají pochybné praktiky. Případ většinou nekončí rozsudkem EK. Často hned po zablokování určitých řešení země zavádějí jiná řešení s podobnými důsledky. Stát tak na jedné straně plní očekávání daňových poplatníků a na druhé straně požadavky Evropské komise. A především nadále těží z dodatečných rozpočtových příjmů.
Co mohou postižené země udělat?
Častěji jsou bezmocní. A proto často začnou používat podobné praktiky vůči svým nejbližším sousedům. Měli bychom si vážně položit otázku, zda se Polsko stane dalším článkem v řetězu škodlivé daňové konkurence.
Češi a Slováci se stejně jako Rakušané tváří, že žádný problém není?
Žádná země nepotvrzuje používání takových praktik. Zejména země Evropské unie.
Na seznamech ministr financí Pokud jde o daňové ráje, najdeme pouze exotické ostrovy. Mezitím už máme v EU nepřítele?
Podívejme se do Lucemburska. Na žádném seznamu daňové ráje Není tomu tak a pomocí vnitřních předpisů stanovil individuální sazby daně z příjmu právnických osob pro podnikatele. 300 největších mezinárodních společností zaplatilo mezi 1 a 3 procenty. v celostátní sazbě 29 %. Takto nízké daně jsou spíše provincií výše zmíněných exotických ostrovů.
Jak bychom mohli „uspořádat“ takovou daň?
Individuálním jednáním byly stanoveny nízké sazby korporátní daně pro některé daňové poplatníky, velké holdingové společnosti. Sazba závisela na výši daně navržené plátcem daně v Lucembursku. Samozřejmě vše s ohledem na zákony platné v zemi. Postup byl založen na právních aktech přijatých před vstupem Lucemburska do Evropské unie, které však nebyly následně zrušeny.
Proti osobám odpovědným za věc nebyly vyvozeny žádné důsledky.
Jean-Claude Juncker byl lucemburským premiérem, když tato praxe byla na vrcholu, a nyní je předsedou Evropské komise. Rozsudky v této kauze si vyslechli zaměstnanci jedné z poradenských společností, kteří si dokumenty odnesli. Dostali pokuty a podmínku. Na tribuně byl i novinář, který případ popsal jako první. Nechtějí snad politici, kteří veřejně odsuzují daňové ráje, sami je zlikvidovat?
No, mluvíš o faktech. nechávám to bez komentáře.
A co ostatní evropské země? Hrají také špinavou hru, co se daní týče?
Některé země mají zvláštní možnosti zavést takovou daňovou politiku. Patří mezi ně Nizozemsko. Není žádným tajemstvím, že holandská řešení zahrnují mnoho struktur, které vám umožní vyhnout se dani. To vše proto, že tato země má stále mnoho zámořských území pocházejících z koloniálních dob. A kde existují poměrně konkrétní daňová řešení.
Kdo další tiše používá „chytrá daňová řešení“?
Švýcarsko, přesněji jeden z kantonů, před pár lety. Korporátní daň se tam pohybovala kolem 28 %.
Ne moc atraktivní.
Velmi neatraktivní. Jedná se o jednu z nejvyšších sazeb v regionu. Švýcaři ale zavedli něco, čemu se říká majetková úleva. Podnikatel, který v tomto kantonu zakoupil nemovitost pomocí úvěru, získal úlevu. Od základu daně lze odečíst nejen úroky z hypotéky, ale i celý kapitál. Bez jakýchkoliv omezení.
Co to dělá?
Po dobu trvání úvěru totiž neplatíme daň a zároveň nemovitost financujeme. Není to daňový ráj? Východní. Toto řešení se samozřejmě obrátilo, když mezinárodní média začala případ zveřejňovat. Ale jasně ukazuje, jak fungují „inteligentní daňové ráje“. Abyste se vyhnuli placení daně, nemusíte mít 0% daňovou sazbu.
Jak si v tom všem vede Polsko a naši lídři? Ke kontrole a sledování praktik vyhýbání se daňovým povinnostem v globálních společnostech potřebujete znalosti v hodnotě milionů zlotých. A pochybuji, že lidé s takovým vzděláním pracují na finančních úřadech. Spíš jsou na druhé straně, v poradenských společnostech.
Daňovou optimalizaci provádějí nejčastěji mezinárodní holdingové společnosti. Nejprve vám ukážu, jak to vypadá. Máme mezinárodní holdingovou společnost, jejíž struktura zahrnuje pět společností s kapitálovým propojením v pěti zemích. Rád bych zdůraznil, že se jedná o malou operaci, protože jich je obecně tucet nebo dokonce několik desítek. Takový subjekt vytváří daňovou strategii zohledňující všechny své společnosti. Využívá tedy pět vnitrostátních daňových zákonů. Víme, jak složitý je daňový systém země, a mluvíme o pěti. Kromě toho existuje daňové právo EU a mezinárodní daňové právo, které zahrnuje dohody o zamezení dvojího zdanění. A dobře se využívají i pro daňovou optimalizaci.
V současné době se odhaduje, že mezinárodní holdingové společnosti využívají více než 600 nástrojů daňové optimalizace. Od nejjednodušších struktur až po velmi složitá řešení, jako jsou vysoce pokročilé deriváty a hybridní nástroje.
Hlavní daňové strategie mezinárodních holdingových společností jsou často připravovány mezinárodními týmy o více než 100 lidech s různými specializacemi: právníci, daňoví poradci, účetní, specialisté na mezinárodní finance.
A na druhou stranu…
…existují týmy pro správu daní a daňovou kontrolu složené pouze ze dvou nebo tří lidí. Pro efektivní analýzu těchto daňových strategií musí být daňoví úředníci pravidelně školeni. Navíc musí být spravedlivě kompenzováni. Poradenské společnosti se „snaží“ s mnohem lepším ohodnocením, dokonce několikanásobně vyšším. Měli bychom v Polsku vytvořit specializovanou skupinu, která by se zabývala agresivní daňovou optimalizací.
Takže nemáme šanci.
Nechci takto ukončit toto vlákno. Proti fenoménu daňových úniků je téměř nemožné zcela bojovat, ale cílem je jej co nejvíce omezit. A bude to velký úspěch. Snížení procedury o 20 %. by mohly generovat dodatečné rozpočtové příjmy ve výši miliard.
V posledních letech se čas od času potýkáme se skandály s uniklými dokumenty. Nejsou však vidět žádné změny.
Hodně o takových skandálech mluvíme, mluví o nich média, divíme se, jak je to možné. Věci se po chvíli uklidní a my se vrátíme do reality. Nedělej si srandu. Pověstný Kowalski, který vydělává 2-3 tisíce PLN, se nevyhýbá dani. zlotý. Protože co může optimalizovat? Mezinárodní giganti se vyhýbají daním a často lobují za daňová řešení, která jsou pro ně výhodná.
Mluví poradci stále o daňových únicích? Kvůli skandálům z poslední doby už takové výrazy asi nejsou v módě.
Nikdo se samozřejmě nebude otevřeně nazývat daňovým podvodníkem. Spíše existuje trend směrem k „daňové turistice“, tedy přesunu podnikání tam, kde lze platit nižší daně nebo žádné daně.
Daně jsou staré jako čas. A touha vyhnout se jim nebo platit co nejméně je také stará. Vždy tu bude fiskální chamtivost. Když se zeptáte poradenských společností, nikdo nepřizná, že radí s agresivní daňovou optimalizací. Znamená to ale, že to nedělá? Jednoduše zadejte tento výraz do internetového vyhledávače.
Rozhovor proběhl 8. října 2016
Ohodnoťte kvalitu našeho článku:
Vaše zpětná vazba nám pomáhá vytvářet lepší obsah.