Vítězslav Lávička: Samozřejmě jsem sbíral informace. Mluvil jsem s hráči, kteří zde hráli, i s trenéry, kteří působili v polských klubech. Sledoval jsem i zápasy, když jsem dostal nabídku, ale ještě jsem nebyl rozhodnutý. To však není stejné jako pozdější profesní a osobní zkušenosti. Přes 20 let pracuji jako trenér. Kromě Česka a Polska mě osud zavál i do Austrálie, takže vím, že každé mistrovství má svá specifika. Ekstraklasa taky a rychle jsem to objevil.

Co konkrétně odlišuje polský šampionát například od českého?

Polsko je oproti Česku velká země a cestování na zápasy trvá mnohem déle. V Čechách je všechno blízko a v Polsku jsou cesty někdy hodně dlouhé. Byl to pro mě úplně nový prvek. V Austrálii to bylo tak daleko, ještě dál, ale letěli jsme tam. V Polsku jezdíme autobusem a je to náročné pro hráče, ale i pro trenéry. Druhá věc je kvalita ligy. Myslel jsem, že je to podobné tomu českému. Ale nejlepší české kluby se evropských pohárů účastní mnohem déle. Ekstraklasa žádný nemá. Nedochází ke konfrontaci s Evropou, která by zvedla úroveň veškeré vnitřní konkurence.

V Polsku však máme krásné stadiony…

Ach ano, stadiony a marketing jsou skvělé. Tohle se dá závidět.

Proč tedy polské týmy končí své dobrodružství evropskými poháry, zatímco hráči ze západních lig se právě vrátili z dovolené?

Pro nejlepší týmy není snadné pravidelně nastupovat ve skupinových fázích evropských pohárů. I tým, který by mohl sbírat body do žebříčku, aby později mohl postoupit další tým a měl to v kvalifikačních kolech o něco jednodušší. Není to jednoduché a neexistuje žádný osvědčený recept, jak to udělat. Ze své trenérské zkušenosti vím, že začátek sezony není nikdy jednoduchý. V Polsku je to ještě složitější, protože kluby účastnící se pohárů mají v létě extrémně krátkou přestávku. Možná vám chybí trochu trpělivosti, abyste vybudovali něco trvalého.

Českým týmům se ale podařilo prorazit a nyní se minimálně jeden tým pravidelně účastní skupinové fáze evropských pohárů…

Problémy s tím mají i týmy jako Slavia Praha nebo Sparta Praha. Nakonec se nám ale podařilo projít kvalifikačním kolem, abychom postoupili do skupinové fáze a bodovali do tabulky, což teď situaci trochu usnadňuje. Jak jsem řekl, závodit v pohárech od prvního kvalifikačního kola není jednoduché ani příjemné. Je to velká výzva pro trenéry a hráče.

Důležitou roli v tom jistě hrají klubové rozpočty, protože s více penězi můžete vybudovat silnější a větší tým…

To je pravda, ale není to jen o penězích. A to rozhodně není hlavní problém. Chemie v týmu, spolupráce na hřišti i mimo něj, to není jednoduché vybudovat, když máte tři týdny na přípravu. Zvlášť pokud dojde ke změnám v týmu a objeví se noví hráči.

Nechme evropské poháry a bavme se o šampionátu. Jak po roce působení v Premier League vidíte polské kluby ve srovnání s českými?

Český šampionát má ale o něco vyšší úroveň, ale mohly by tam úspěšně hrát nejlepší polské kluby.

V Polsku je nyní silný trend zaměřit se na mládež. Existuje pravidlo týkající se alespoň jednoho mládežnického hráče na hřišti. Jde o pomoc s vývojem a vytvářením nových hvězd v lize…

Chápu přínos tohoto ustanovení. Chápu, že Polská fotbalová federace chce dát mladým hráčům příležitost získat zkušenosti a hrát. Když jsem začínal s fotbalovým dobrodružstvím, v Česku byly také takové předpisy, ale na druhém stupni. Vím, co aktivisty motivovalo, ale věřím, že pokud má mladý hráč potřebné vlastnosti a dovednosti, nebude ke hře potřebovat pravidla. Ale ještě jednou opakuji, rozumím smyslu tohoto ustanovení a přijímám ho.

V Polsku se někteří odborníci domnívají, že by měl mladý hráč co nejdříve vstoupit do zahraničního klubu, protože se v zemi nic nenaučí, jiní říkají, že odejít je možné, ale po dvou třech letech v nejvyšší lize . ..

Podobné diskuse probíhají i v České republice. Někteří říkají, že byste si měli hráče udržet, abyste získali zkušenosti, zatímco jiní říkají, že je lepší, aby se zlepšil v zahraničí, než si vypěstuje špatné návyky doma. Myslím si, že mladý hráč, tedy takový, kterému je 17, 18, 19 let, by měl odehrát dva tři roky na svém šampionátu a pak tam může jít. Má pak nějaké zkušenosti a nějaký kontakt s dospělým fotbalem, což mu určitě pomůže.

Zastánci cestování pro mladé fotbalisty dávají další argument: ať jede, protože je tam kde trénovat, jsou tam hřiště a lepší infrastruktura.

V Polsku je několik velmi krásných stadionů, protože tam bylo Euro 2012, ale stadiony samotné nejsou všechno. V České republice jsme měli také problémy s tréninkovými základnami, ale nyní má každý kraj svoji fotbalovou akademii, kterou řídí ČF. Navíc kluby jako Slavia a Sparta mají také své akademie. To je základ pro výchovu dobrých fotbalistů. Jde o velmi důležitý a pozitivní krok, který byl v České republice učiněn. Mladý fotbalista musí mít prostor se rozvíjet, protože talent sám o sobě není všechno.

Fanoušci také odlišují polský šampionát od českého. Už jste zažili, jak mohou vypadat tribuny Premier League…

Velmi si vážím fanoušků, kteří nás podporují. Nelíbilo se mi ale, co udělali slezští fanoušci Lodži během zápasu Polského poháru proti Widzew. Co jsem pochopil, všichni hrajeme za jeden klub. Od hráčů po trenéry, aktivisty a příznivce. Všichni musíme pracovat pro dobro klubu.