Albánie je 21. rivalem v historii polského týmu. Poprvé jsme s ní hráli 6. listopadu 1949 u příležitosti… 32. výročí vypuknutí velké říjnové socialistické revoluce.

Po druhé světové válce, z níž obě země vyšly vážně poškozené, se Albánie a Polsko bohužel ocitly v zóně vlivu SSSR. Přestože Federata Shqiptare e Futbollit neboli Albánská fotbalová federace byla založena v roce 1930, její národní tým sehrál svůj první mezinárodní zápas až v říjnu 1946, když doma prohrál s Jugoslávií 2:3. O tři roky později došlo k první polsko-albánské konfrontaci.

Tým ze 17. listopadu

Než se tak však stalo, odehrál se neobvyklý zápas. Albánský tým se utkal s fotbalovým týmem Lodž a hrál pod hlavičkou jedenácti… 17. listopadu. Proč v tento den? V seznamu státních svátků Albánské republiky žádná taková příležitost není. Ano, 28. listopad je Den vlajky a nezávislosti, zatímco 29. listopad je Den osvobození a den volna…ale 17. listopad? Ani albánská ambasáda pořádně neví, odkud tento nápis pochází a proč právě toto datum.

S největší pravděpodobností se jedná o datum osvobození Tirany, ke kterému došlo 17. listopadu 1944. A právě pod tímto praporem hráli Albánci v Lodži pár dní před plánovaným zápasem proti Polsku na stadionu polské armády . Co udělali s obyvateli Lodže? Vyhráli 1:0 díky trefě svého kapitána a nejlepšího hráče Loro Borici. Albánci hráli pod hlavičkou týmu „17. listopadu“ a byl to nejobyčejnější národní tým. Stejní hráči se pak vrhli na zápas proti bíločervenému týmu.

„Z pěti útočníků se nám nejvíce líbila centrová hra. Borici je mistrný technik a velmi opatrný v gólových situacích. Jeho odvážným druhým, který vytvořil největší počet nebezpečných situací, byl levý křídelník Teliti. Rychlý Włodarczyk se často bezmocně loučil s míčem, když jednal levý křídelník,“ napsal „Sport“ z reportáže tohoto utkání.

Loro Borici se narodil v roce 1922 a je jednou z legend albánského fotbalu. Je po něm pojmenován stadion postavený v roce 2001 v jeho rodném městě Shkodër, kam v létě přijíždí mnoho polských turistů. V letech 1941-42 hrál za SS Lazio. Pak s námi udělal zmatek i v zápase ve Varšavě.

Problémy vepředu

Polská reprezentace nastoupila do zápasu s Albánií pár dní po prohře s Československem ve Vitkowicích 0:2. Pak jsme měli potíže s útokem. „Nejtěžší problém – útok. Poznaňská pětka by měla hrát proti Albánii,“ napsal Stefan Kisieliński v našem „Sportu“. Je brankářem několika klubů, včetně Soły Oświęcim, PKS Katowice a nejvyšší ligy Polonia Warszawa, který v roce 1926 odehrál šest zápasů za polskou reprezentaci. 28. Psal do „Sport“ a v letech 1949-1950 byl členem kapitána výběru v několika zápasech polské reprezentace.

V útoku Lech – nebo Kolejarz, protože to byla doba, kdy byla Wisła Gwardia, Cracovia Ogniw, Ruch Unia a ŁKS Włókniarz – slavné ABC, jmenovitě Teodor Aniel, nejlepší střelec nejvyšší ligy, Edmund Białas a Henryk Czapczyk hrát pak. Žádný z nich ale nakonec na hřiště nevyběhl. Wacław Kuchar, tehdy za vše zodpovědný trenér-selektor, raději zvolil alespoň tehdy dvaadvacetiletého Gerarda Cieślika, který hlavou v 16. minutě překvapil i Qemala Vogliho.

„Wiśniewski má znovu míč.“ Střílí do levé strany a Borici ho zastavuje nedovoleně. Malý kluk z Bytomi má přímý kop. Cieślik nečekaným skokem mění směr míče a vedeme 1:0″, informoval náš deník. Poté vyrovnal neúnavný Loro Borici a pár vteřin před koncem zápasu skóroval náhradník Józef Kohut a nakonec l Polský tým Bylo to šťastné vítězství, jak napsal „Sport“.

Přečtěte si také:

„V tomto roce jsme při několika příležitostech sledovali reakce varšavské veřejnosti na události mezinárodních zápasů. Radost ze zisku branky však snad nikdy nebyla větší než v tomto zápase. A není to kvůli tomu, že dostal dvě minuty před koncem soutěže. „Byli jsme rádi, že polský tým vyhrál.“ S Albánií jsme pak hráli v letech 1950 a 1953 (neúspěch), načež jsme na mnoho let ztratili kontakt, mimo jiné proto, že Albánie začala podporovat komunistickou Čínu a ne SSSR. Ale to je jiný příběh.

6. listopadu 1949, Varšava

Polsko – Albánie 2:1 (1:0)

1:0– Cieslik, 16 minut, 1:1 – L. Borici, 55 min (penalta), 2:1 – Kohut, 88 min

POLSKO: Borucz – Gędłek, Parpan, Barwiński – Suszczyk, Wieczorek – Hogendorf, Baran (63. Kohut), Świcarz, Cieślik, Wiśniewski. Trenér Wacław KUCHAR.

ALBÁNIE: Vogli – B. Borici, Llambi, Spahiu – Shaqiri (46. Jareci), Kavaja – Parapani, Gjinali, L. Borici, Bicaku, Teliti. Trenér Mbozja.

Rozhodoval Jozef Němčovský (Československo). Diváci: 35 000.

Na fotce:: Poprvé Polsko – Albánie. Snímek historicky prvního zápasu Polska s Albánií hraného 6. listopadu 1949 ve Varšavě.

Foto ARC