V pondělí večer se na TVP Info objevila třetí epizoda ze série „Reset“. Michał Rachoń tam jezdí stejně často a převléká se stejně často jako v prvních dvou, ale jeho teze dávají stejně malý smysl jako dřív. Tentokrát je hlavním obviněním, že vláda Donalda Tuska – pozor, nejde o vtip – sledovala polské zájmy.

Tvůrci by rádi dokázali, že vláda PO-PSL usilovala o torpédování projektu protiraketového štítu. Dokumenty, které předkládají, a prohlášení, která citují, dokazují, že premiér Donald Tusk a jeho příznivci bojovali za protiraketový štít, aby chránili bezpečnost nejen Spojených států, ale také Polska. K tomu jsme Američanům stanovili podmínky. Argumentovali jsme tím, že rozmístění protiraketového štítu na našem území zvyšuje hrozbu vůči Polsku, a to i ze strany Kremlu, a Vladimir Putin proti nám formuluje nové hrozby, včetně cílení jaderných raket na polské území. Američané tyto hrozby bagatelizovali. My jsme na ně ukazovali prstem a tvrdili jsme, že zařízení, které zvyšuje bezpečnost Američanů, představuje určitá rizika i pro Poláky.

Proto jsem řekl americké straně – kterou Rachoń a Cenckiewicz v epizodě citují – „Neberte Polsko jako samozřejmost“. Američané nám nevěřili. A to natolik, že v určité fázi jednání poslali hotovou smlouvu s žádostí o podpis. To jsme nemohli přijmout.

Pamatujte také, že v původní verzi projektu Missile Shield byly rakety rozmístěné v Polsku schopny zachytit rakety namířené nikoli na území Polska, ale na území Spojených států! Tvůrci filmu to musí vědět, protože ve druhé epizodě jim to přesně říká Witold Waszczykowski – bývalý náměstek ministra zahraničí, který byl nějakou dobu zodpovědný za jednání o štítu.

Rozdíl mezi Tuskovým a mým postavením a Waszczykowského byl však zásadní a nakonec vedl k jeho rezignaci. Waszczykowski věřil, že pouhá přítomnost fragmentu štítu – protože radar potřebný k zachycení raket musel být umístěn v České republice – by zlepšila bezpečnost Polska. Věděli jsme, že Američané chtějí umístit prvky této instalace do Polska, aby zvýšili svou bezpečnost, ne aby nám dali dárek. A protože jsme měli něco, co Washington chtěl, měli jsme požadovat něco na oplátku – větší americké zapojení do zlepšování bezpečnosti naší země. Bojovali jsme proto za to, aby americká administrativa na našem území rozmístila baterie raket Patriot nebo zde zajistila trvalou přítomnost amerických jednotek.

Náměstek Waszczykowski nakonec o místo přišel ne proto, že by měl jiný názor než já, ale proto, že neplnil rozkazy svých nadřízených. Jak jsem psal v knize „Polsko může být lepší“: „Waszczykowski odjel do Washingtonu s mnou schváleným písemným jednacím pokynem, ve kterém byla posádka s vlastenci předpokladem pro dohodu. A z Najednou jsme se dozvěděli z České tiskové agentury že smlouva byla parafována bez nezbytných náležitostí, tedy bez vlastenců, a že se ministr a jeho náměstek skrývali. […] Byla to trestuhodná neposlušnost.“ Vyloučením Waszczykowského jsme ukázali, že s námi Američané nebudou snadno hrát.

Po nějaké době jsem mluvil s tehdejším americkým velvyslancem v Polsku Danem Friedem na mezinárodní konferenci v Dubrovníku. Fried se mě přímo zeptal: „Pokoušíš se dostat na ‚ano‘ nebo jsi pozdě na ‚ne‘?“ „Dáš vlastence – bude štít, nedáš – nebude žádný,“ odpověděl jsem. Američané nakonec s těmito podmínkami souhlasili a já osobně jsem podepsal smlouvu ve Varšavě s Condoleezzou Riceovou v srpnu 2008. Na konferenci, které se zúčastnil Lech Kaczyński, prezident poděkoval několika lidem, včetně – překvapivě – i mně.

Rachoń a Cenckiewicz však vznášejí další obvinění: po podpisu dohody Sejm odložil její ratifikaci. To je pravda, ale prezident Lech Kaczyński si toho byl dobře vědom. Opět jste si prostě museli přečíst mou knihu, abyste to zjistili. Před jedním z rozhovorů s Lechem Kaczyńskim jsem se radil mimo jiné s profesorem Bronisławem Geremkem, který „tvrdil, že štít má své výhody a nevýhody, ale strategicky bychom se měli z hlediska bezpečnosti zaměřit na Spojené státy a nemůžeme je odmítnout . A že souhlasí s mým postojem k podpisu dohody nyní a čekání na ratifikaci do výměny stráží ve Spojených státech. Tak jsme to udělali.

A právem, protože nová administrativa ve Washingtonu změnila koncepci štítu. Naštěstí polský Sejm ještě neratifikoval smlouvu, kterou jsem podepisoval s Condoleezzou Riceovou. Jinak by musel ratifikovat znovu, což by bylo ponižující. Nakonec byl dodatek k dohodě podepsán v Krakově 3. července 2010 za mé přítomnosti a přítomnosti nové ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Teprve poté byl schválen parlamentem. A právě na základě této smlouvy vzniká základna Redzikowo, která je před dokončením.

V nové verzi smlouvy jsme po vzájemné dohodě změnili posádku Patriot na trvalou přítomnost amerických jednotek na základně v Łasku. Tvrdě jsme vyjednávali, ale vždy jsme mysleli na zajištění zájmů Polska. Strategii vyjednávání ocenil mimo jiné i prezident ČR Václav Klaus. Velmi mě potěšilo také prohlášení Stephena Hadleyho, poradce pro národní bezpečnost v administrativě George W. Bushe: „Obviňovali jsme vás tehdy, že jste tak usilovně vyjednávali, ale nyní musím uznat, že jste hájili zájmy své země.“ Američané dokážou ocenit partnera, který má svůj názor a je připraven ho obhájit.

Všechny tyto informace najdete v knize „Polsko může být lepší“, jejíž druhé vydání vyjde v následujících měsících. Ráda také zapůjčím fotografie z obřadu s Condoleezzou Riceovou a Hillary Clintonovou.

Jen se divím, že politici PiS a jejich mediální pobočníci, kteří si prý cení suverenity, národní hrdosti a práva státu rozhodovat o sobě, nyní obviňují své předchůdce, že místo okamžitého přijetí požadavků mocného spojence bojovali za nejlepší podmínky smlouvy.

Zde je větší lekce. Naše psychopravice věří, že suverenita je něco, co se používá proti někomu – proti Rusku, proti Bruselu, proti Německu. A pro Spojené státy nebo Vatikán platí jiné pravidlo, „Semper Fidelis“. Možná je na čase, aby pochopila, že starost o polské zájmy platí vždy a ve všech směrech.