Vzhledem k tomu, že důvod pro zastavení zvyšování úrokových sazeb je všeobecně znám, zdá se rozumné podívat se blíže na zdůvodnění z jiné perspektivy, konkrétně na pokračující zvyšování úrokových sazeb.

Je třeba poznamenat, že cyklus růstu úrokových sazeb v Polsku začal s výrazným zpožděním ve srovnání se sousedními zeměmi. V Polsku došlo k prvnímu nárůstu v říjnu loňského roku. Zatímco v České republice a Maďarsku cyklus nárůstů začal již v červnu 2021. To je důležité, protože ekonomiky regionu jsou velmi podobné. Zpoždění cyklu růstu úrokových sazeb tedy znamená také zpoždění jejich dopadu na reálnou ekonomiku, včetně inflace.

Dalším faktorem ve prospěch dalšího zvyšování je skutečnost, že hlavní centrální banky zřejmě stále zvyšují úrokové sazby. Zastavení na současné úrovni, nebo jen mírně vyšší, by mohlo v budoucnu vést ke zhoršení úrokového diferenciálu, tedy snížení úrokového diferenciálu v neprospěch polského trhu. To může znamenat zvýšené riziko odlivu zahraničního kapitálu a oslabení zlotého, což se zjevně negativně promítne do pokusů o omezení inflace.

Dalším prvkem je v kontextu vysoké inflace a zastavení úrokových sazeb prohlubování záporných reálných úrokových sazeb počítaných jako rozdíl mezi sazbou centrální banky a aktuální inflací. Efektem takové politiky bude rychlejší a hlubší eroze úspor jak pro domácnosti, tak pro firmy. Z dlouhodobého hlediska takový stav investicím do ekonomiky neprospívá. Úspor je nedostatek a na druhé straně vysoké záporné reálné úrokové sazby vyžadují stále vyšší míru návratnosti investic.

Přetrvávající vysoká úroveň spotřeby se zdá být důležitým argumentem pro pokračující zvyšování úrokových sazeb. Dobrým příkladem je v tomto případě použití srpnových údajů o úrovni maloobchodních tržeb za potraviny ve stálých cenách. No, v srpnu, s nárůstem cen v tomto segmentu trhu o 17%. tržby vzrostly o 7 %. Těžko tedy mluvit o zpomalení poptávky. Samozřejmě, že stále silná poptávka je z velké části způsobena akomodativní fiskální politikou, ale je to argument proti zvyšování sazeb, nebo je to přesně naopak?

S tím souvisí i neklamné oslabení důvěryhodnosti centrální banky v poslední době, což omezuje možnost ovlivnit inflační očekávání jinak než prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb. Důležitost toho dokazují nedávné otřesy na trhu s cukrem. Nabídka surovin se sice nesnížila, ale spotřebitelská panika stačila k vytlačení cen nahoru. A tato panika se neobjevila bezdůvodně v současné době v podmínkách vysoké inflace, která trvá již řadu měsíců a narůstá.

Konečně, možná ne posledním argumentem, ale jedním z nejtěžších, jsou obavy ze situace na trhu práce. Další zvyšování by prý mohlo zvýšit míru nezaměstnanosti. Poslední oznámení ČSÚ týkající se sčítání však jasně naznačují pokračování demografických procesů omezujících dostupnost zaměstnanců na polském trhu.

V této situaci není divu, že někteří zaměstnavatelé již avizují využití strategie „hromadění pracovních míst“. To znamená, že zaměstnavatelé jsou připraveni udržet zaměstnanost na současné úrovni i v době recese s vědomím budoucích potíží při hledání zaměstnanců.

Nakonec je třeba mít na paměti, že výběr není snadný. Alternativou je inflace nebo recese? Zdá se, že recese je nevyhnutelná a riziko trvale vysoké inflace by stále mohlo být pod kontrolou.