Nejoblíbenější vánoční koleda vznikla v Rakousku, v městečku Oberndorf nedaleko Salcburku, když se Evropa vzpamatovávala z devastace způsobené napoleonskými válkami. Právě zde, v kostele sv. Mikuláše, na Štědrý den roku 1818 poprvé provedli mladý vikář Joseph Mohr a profesor a varhaník Franz Xaver Gruber „Tichou noc“. Mohr, rodák ze Salcburku, je autorem slov „Stille Nacht“ – to je původní název vánoční koledy a melodii doprovázející slavných šest veršů složil na jeho přání Gruber z Horního Rakouska. Věhlas díla předčil představivost jeho tvůrců. O několik let později se píseň vydala na cestu, nejprve do Rakouska a poté do celého světa.

Skromné ​​začátky

Nejznámější vánoční koleda na světě – „Tichá noc“ – vznikla úplnou náhodou. Těsně před prázdninami přestaly v kostele fungovat varhany. Podle legendy si myši hrající v chrámu ohlodávaly měchy. Poškozený nástroj nelze opravit bez pomoci profesionála. Aby obyvatelé Oberndorfu nezůstali o prázdninách bez hudby, musel být realizován nouzový plán. Mladý vikář si vzpomíná na báseň, kterou napsal před dvěma lety, když byl pastorem v alpské vesnici Mariapfarr. Začalo to slovy „Tichá noc, svatá noc“ a prý ho vytvořily emoce, které pociťoval při návštěvě manželky uhlíře, která umírala při porodu. S úsměvem objímala dítě a čekala na poslední obřady. Odpoledne na Štědrý den roku 1818 šel s touto básní ke Gruberovi, svému příteli varhaníkovi, a dal mu za úkol zkomponovat k textu hudbu pro kytaru, dva hlasy a sbor.

A stal se téměř zázrak

Ve spěchu, z nouze, během pár hodin vznikla vánoční koleda a stala se nejznámější vánoční koledou na světě. Před půlnoční mší ještě stihli se sborem nacvičit. Těsně po půlnoční mši zaslechli farníci shromáždění v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu poprvé „Tichou noc“. Mohr zpíval tenorový part a hrál na kytaru, Gruber hrál basový part a sbor opakoval refrén. Používat kytaru bylo nepochybně odvážné rozhodnutí, byl to spíše nástroj, na který se hrálo v hostincích.

První verze písně sestávala ze šesti veršů a okamžitě si ji oblíbili obyvatelé Oberndorfu u Salzburgu a brzy byla známá i v regionu.

Mimořádná kariéra

Zpočátku byla píseň známá pouze v oblasti Salcburku. Počátkem 20. let 19. století odešel slavný varhanář Karl Mauracher opravit oberndorfské kostelní varhany. Zde narazil na text a noty písně „Silent Night“, napsal ji a přivezl do svého rodného města. Pocházel z údolí Zillertal, odkud pocházely i dvě rodiny církevních sboristů: Rainerovi z Fuegenu a Strasserové z Laimachu. Píseň přijali zpěváci do svého repertoáru a zpívali ji na jarmarcích a koncertech. Rainerovi ji provedli ještě před císařem Františkem I. a carem Alexandrem. Jeho první doložené představení se konalo v Lipsku v roce 1832. Od této chvíle začalo jeho triumfální tažení německy mluvícími zeměmi. V roce 1833 byla „Tichá noc“ poprvé otištěna ve zpěvníku. V roce 1840 ji provedl Berlínský chrámový sbor pod vedením samotného Felixe Mendelssohna. Sláva „Tiché noci“ se rozšířila i do berlínského královského dvorního orchestru, který v roce 1854 poslal do Salcburku dotaz na autora písně. 30. prosince 1854 popsal Franz Gruber okolnosti kompozice. Ale v jeho rodném Salcburku byla vánoční koleda zařazena mezi oficiální církevní písně až v roce 1866.

Celosvětový úspěch

Vánoční koleda se šířila stále více, zpívala se na královských dvorech i v malých kostelích. Na náměstích a při koncertech z Paříže do Londýna přes Petrohrad. Za opravdovou světovou premiéru se ale dalo považovat až v roce 1839, kdy píseň uvedla jedna z tyrolských folkových skupin v zahraničí, přesněji v New Yorku. Dostal se i do Polska. V roce 1930 vznikl zásluhou Piotra Maszyńského polský text slavné písně. Dnes se zpívá i v těch nejodlehlejších koutech světa, na ledem pokryté Aljašce a pod africkými palmami. „Silent Night“ zpívali: Frank Sinatra, Aretha Franklin, Elvis Presley, Elton John, Sinead O’Connor, Taylor Swift. Prvním byl Bing Crosby, který v roce 1935 nahrál skladbu „Silent Night“ a tato verze je třetím nejprodávanějším singlem všech dob. V roce 2011 byla samotná píseň zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Získala status celosvětové písně míru.

Polské vánoční koledy

Domovinou písně je Itálie, odkud se do Polska dostala pravděpodobně ve 14. století. První polské vánoční koledy byly z písňových sbírek českých bratří, latinsky nebo přeložené do polštiny na počátku 15. století. První polská vánoční koleda, předaná nám v rukopise z roku 1424, začíná slovy „Zdrávas, králi andělů“. V 16. století byla napsána známá vánoční koleda: „Anděl mluvil k pastýřům“. Zlatým věkem polských vánočních koled byl přelom 17. a 18. století, doba, kdy se rodily nejkrásnější vánoční koledy, považované za klasiku, včetně: „Leží v jesličkách.“ Jeho slova jsou připisována Otci. Petr Škarga. V období baroka se ve vánočních koledách objevily prvky polského folklóru. Pastýři Bible se proměnili v pastýře Podhale, klidného Betléma v ledové a zasněžené polské zemi.

Polská tradice

Zpívání koled je starý lidový zvyk, dodnes oblíbený na vesnicích. Kolem Vánoc a Nového roku chodí koledníci s pohyblivou betlémskou hvězdou a betlémem. Dům od domu zpívají vánoční koledy a rýmovaná přáníčka. Nejčastěji jsou to chlapci v kostýmech, ve skupině nesmí chybět Tři mudrci, Herodes, andělé, smrt nebo čert. Vánoční koledy se zpívaly i s figurkami zvířat, jako byl turoň, koza, medvěd, kůň, kohout, čáp a beran. Symbolizovaly sílu, zdraví a plodnost. Někdy zpěváci uváděli „Herodes“, tedy příběhy o narození Ježíše, masakru neviňátek a smrti krále Heroda, jehož duši odnesl ďábel. Výměnou za přání blahobytu a hojnosti dostávali zpěváci sladkosti nebo drobné dary.

B.L.

Rakouští okouni a krampusové

Okouni a krampus se objevují během průvodů mezi Vánocemi a Novým rokem. Krampus, napůl ďábel a napůl kozel, je Saintův asistent. Mikuláš, trestající zlobivé děti prutem. O prázdninách se po ulicích potulují kožešinoví Krampusové, na tvářích mají děsivé ručně vyřezávané masky, v rukou mají rolničky, tyče a řetězy a děsí děti. Perchty vypadají hodně jako krampus. Tito démoni se dělí na ošklivé, zlo vypadající démony, kteří zahánějí zlé duchy hlučným vystoupením. Krásné perchty, oděné do bílých hábitů, přinášejí požehnání, zdraví a štěstí. Všechny odrážejí zimu, temnotu, chlad a zlé síly a jsou považovány za předzvěsti úspěšného roku a plodné sklizně.

B.L.

Ukrajinský Vertep

Vertepy lze na Ukrajině vidět dodnes. O pravoslavných Vánocích se chlapci převlékají za anděly, pastýře, krále, Heroda, Žida, cikána, čerta nebo smrti a procházejí vesnicemi. Předvádějí veritep – jevištní nebo loutkové představení vyprávějící příběh o narození Krista. Tento název pochází ze staroslověnského jazyka a znamená „jeskyně“, tedy místo, kde se podle přesvědčení pravoslavných věřících narodil Ježíš. Wertep má podobu putovního rituálního divadla, v němž se mísí náboženské téma s tématem morálním a světským. Náboženská část je trvalá, na rozdíl od té světské, která je improvizovaná, proměnlivá a spontánní.

B.L.