Toto je jedna z nejzajímavějších tiskových fotografií týkající se předválečné Polonie v Gdaňsku. Donedávna byl zcela neznámý. Je to o to překvapivější, že představuje jednu z nejvýraznějších osobností polské inteligence z období Svobodného města Gdaňsku (1920-1939).

Jaká postava je uvedena? Tento Jan Augustinský (1878-1943) učitel a ředitel nejlepší a největší polské soukromé školy ve Svobodném městě, t. j. slavného polského gymnázia. Na fotografii byl zvěčněn ve vlastní ředitelně.

Vynikající ředitel polské školy

Nemám rád velká slova, ale pokud jde o Augustyńského, je těžké se jim vyhnout. Přestože nebyl ani prvním, ani druhým ředitelem dotyčného zařízení, nepochybně si zaslouží titul skutečného organizátora této polské střední školy a toho, kdo v jejích zdech zaručoval vysokou úroveň vzdělání a neustále přitahoval výjimečné učitele.

Samotná škola byla založena v roce 1922 jako polské gymnázium (pozor na označení Augustyńského kanceláře: GPG je zkratka pro „Gdańsk Polish High School“). V roce 1934 krátce fungovalo jako Gymnasium Macierzy Szkolna v Gdaňsku, od roku 1935 jako Gimnazjum im. Vzdělávací společnost Józefa Piłsudského v Gdaňsku.

Augustyński ji vedl od roku 1925. Ujal se nelehkého úkolu řídit tuto největší polskou vzdělávací instituci v podmínkách neustálých finančních problémů, personálních problémů a politického tlaku (ze strany úřadů v Gdaňsku).

Gdaňsk a polské školy Svobodného města Gdaňsk

Život potulného profesora

Pojďme si říci pár slov o hrdinovi titulní fotografie. Augustyński studoval práva a klasickou filologii v Krakově a Lvově a v posledně jmenovaném městě od roku 1905 působil jako učitel na vysokých školách. Během 1. světové války organizoval polské školy v České republice a v rakouském Salcburku (pro polské uprchlíky). Po roce 1920 se přestěhoval do Pomořanska, kde působil nejprve v Nakło, poté v Grudziądz.

Z posledně jmenovaného města přišel do Gdaňsku, kde svou činnost spojoval nejdéle, na více než tucet let, téměř do vypuknutí 2. světové války. Zapojil se do života polské komunity. Byl mimo jiné viceprezidentem Macierz Szkolna a gdaňské pobočky Námořní a koloniální ligy, byl členem orgánů Svazu Poláků.

Vyhnul se zatčení v Gdaňsku, protože v létě 1939 šel na bratrův pohřeb. Za okupace pobýval ve Varšavě, kde se věnoval ilegálnímu školství.

Zemřel v roce 1943 na krvácení do mozku.

Ulice a monumentální obraz

ulicekde byla vysoká škola Am Weissen Turm, v roce 1945 byla přejmenována (nekompetentně napodobující původní název) na Białowieża. Po několika letech se ukázalo, že by bylo vhodnější vyznamenat Jana Augustyńského. Tento název ulice byl dán v letech 1947 až 1949.

Není to dnes jediný odkaz na někdejší funkci budovy, která je pro polskou komunitu nesmírně důležitá. V interiérech bývalé tělocvičny, dnes kanceláří maršálského úřadu, můžete již několik let obdivovat pečlivě zrekonstruovaný monumentální obraz „Polské nebe“.

„Polský ráj“ se vrátil na své místo

Odkud pochází zajímavá fotografie?

Fotografie Augustyńského při práci byla zveřejněna v jednom z čísel německy psaného týdeníku pro předplatitele gdaňské rozhlasové stanice „Danziger Rundfunk. Ostdeutsche Illustrierte“. Toto periodikum, vycházející pravidelně od roku 1926, publikuje nejen rozhlasový pořad na dalších sedm dní, ale i hrstku článků ze světa kultury, politiky, někdy i vědy a ekonomiky.

Odkud tedy pochází Augustyńského fotografie?

Jak časopis samotný, tak rozhlasová stanice, nebo šířeji – tehdejší úřady v Gdaňsku měly celkem jasný cíl – posílit, i pomocí nových médií, německý charakter města. To se týkalo např. často s přehnanou reakcí na jakýkoli projev polské aktivity (zcela legální, dodejme pro pořádek). Velká část gdaňských úředníků a novinářů reagovala zvláště alergicky na polské symboly a národní barvy.

A tady se dostáváme k doporučené fotografii. Důvod, proč se objevil v „Danziger Rundfunk“, byl fakt, že zobrazuje erb Gdaňsku pod polským státním znakem. Významný je i samotný název komentáře pod fotkou: „Je to nutné? Polská duchovní pevnost v německém Gdaňsku“ (něm. Není to notig? Polens geistige Zwingsburg im deutschen Danzig).

Jak je vidět, polské gymnázium bylo pro část německé inteligence ve Svobodném městě trnem v oku.

Německý komentář

Snad stojí za to ocitovat celý komentář přiložený k titulní fotografii, který o náladě kolem této „polské bašty“ mnohé vypovídá. Přeložený text zní takto:

cestovatelů [koleją] do Gdaňsku z Königsbergu přes Malbork vás přivítá hned za čárou [dawnych] opevnění „Polského gymnázia“. Němečtí železničáři ​​jsou nátlakem a šikanováním nuceni posílat do této školy své vlastní děti, které často neumí ani slovo polsky. Doposud se Svobodnému městu daří neuznat maturitu získanou na této škole.

„Polská pevnost“

Zde je na místě několik slov na upřesnění. Impozantní budova polského gymnázia totiž jaksi „přivítala“ ty, kteří do Gdaňsku vjeli vlakem z jihu. Trasa železnice – stejně jako dnes – prochází téměř v bezprostřední blízkosti objektu.

Samotná budova, to také stojí za vysvětlení, sloužila původně na jaře 1914 jako kasárna pro jednu z místních posádkových jednotek. Po vzniku Svobodného města Gdaňsk byl majetek předán polské straně v rámci pop-pruského majetkového dělení.

V roce 1922 zde bylo – jak bylo zmíněno – zřízeno polské gymnázium. V roce 1935 začala modernizace a rozšiřování školy. Investiční skořápka byla uzavřena v roce 1937, většina místností byla vybavena a dokončena v roce 1938, i když dokončovací práce trvaly prakticky až do vypuknutí 2. světové války.

Pokud jde o svědectví, správa Gdaňska je nejprve nechtěla uznat. Něco, co nebylo přidáno do komentáře: nebyly považovány za rovnocenné s certifikáty z jiných škol v Gdaňsku, ale bylo s nimi zacházeno stejně jako se středoškolskými diplomy získanými na polských školách v Druhé Polské republice.

Dodejme, že dva roky po vydání článku, v roce 1934, se na Akademickém gymnáziu pod dohledem školských úřadů Svobodného města konala první závěrečná zkouška. Jinými slovy, gdaňský senát nakonec existenci této školy a jejích absolventů uznal.

Nadčasová hesla

Něco, co mě osobně na uvedené fotografii zaujalo, byla nadčasová hesla, která Augustyński zřejmě nařídil vyvěsit na exponované místo hned vedle znaku a erbu.

Věnujte tomu prosím pozornost. „Udělejte věci co nejdříve!“ » A „Neberte dělníkovi čas!“.

Nejsou stále platné? Ostatně s vynikajícím režisérem Augustyńským lze jen těžko nesouhlasit…