V novém čísle týdeníku „Sieci“ rozhovor s prezidentem Polské republiky Andrzejem Dudou. V prvním rozhovoru po ruském útoku na Ukrajinu dnes prezident odpovídá na nejdůležitější otázky – Vydrží Ukrajina? Jsme v bezpečí? Jaká bude budoucnost pomoci uprchlíkům?

Jacek Karnowski a Marcin Wikło diskutují s prezidentem Andrzejem Dudou o probíhající válce na Ukrajině („V této válce se také rozhodují o polských záležitostech“).

Podle mého názoru jde o válku o symboly a historii – poznamenává Andrzej Duda. – Symbolem je velké oživující se ruské impérium. Především to není, jak někteří říkají, sovětské impérium. Podle mého názoru není ambicí Vladimira Putina obnovit Sovětský svaz, ale znovu vytvořit carskou říši. […] historicky se současný vůdce Kremlu chce zapsat jako ten, kdo přebudoval impérium, kdo našel tyto symboly.

Prezident Polské republiky také vysvětluje, proč je zákon o obraně vlasti tak důležitý v kontextu současné situace a Putinových aspirací.

Zákon o ochraně vlasti je plně oprávněný a vyzývám všechny, aby jej podpořili. Musíme vybudovat ozbrojené síly schopné odradit agresora. Doufám, že ukrajinský příklad bude pro Rusy varováním, že se neodváží zaútočit na zemi, která má dobré zbraně a lidi připravené se kdykoli bránit. […]. Armáda musí být početná, ale nejen v kasárnách. Musí to být početné ve smyslu vzdělané společnosti, mužů, kteří prošli základním vojenským výcvikem, vědí, jak zacházet s moderními zbraněmi.

Andrzej Duda také zdůrazňuje význam této války pro Polsko:

V této válce se také rozhoduje o našich záležitostech. Sleduje se tam polský zájem? taky ano. Proto se chováme tak, jak se chováme. […] moudře sledujeme polské zájmy, snažíme se co nejvíce udržet polskou bezpečnost. Ale důležitým prvkem této bezpečnosti je také to, že Ukrajina klade Rusům tvrdý odpor […]. Je v našem zájmu, aby svobodná, suverénní a nezávislá Ukrajina vydržela, zdůrazňuje a proč Ukrajina, která získala podporu, bojuje sama bez účasti NATO. – Je to jasné: mohlo by to znamenat třetí světovou válku. NATO musí jednat obezřetně a obezřetně. Putin se také chová opatrně. […] západní Ukrajina prakticky není napadena […]. Může za to strach Rusů nečelit vojskům NATO […]. To by znamenalo okamžitou pohotovost všech sil Aliance.

Jakub Augustyn Maciejewski ve svém článku „Kozácká pevnost velitele Konstantina“ informuje z fronty, jak se Ukrajinci organizují k obraně své země. Popisuje příběh charismatického Constantina, který je ve svých 35 letech také velitelem, správcem, soudcem a garantem bezpečnosti. Jeho doménou se na druhou stranu stává opravdová pevnost.

Constantin objevil válku, když raketa zasáhla nedaleký blok. Bylo 24. února, 4:45 ráno, o dvě hodiny později už měl po ruce pár ozbrojených mužů, další tucet připravoval obranu okresu a k večeru byl připraven bunkr a opevnění. Mnoho Ukrajinců bylo stále šokováno vypuknutím totální války, masivní invazí Ruska do jejich země. Ale ne Kostia. On, absolvent kyjevské polytechniky, zaměstnanec Výboru pro boj s organizovaným zločinem a korupcí, který se účastnil speciálních akcí proti drogovým baronům a mafii, se léta připravoval na bitvu. Asi dva týdny před vypuknutím války si za tisíc dolarů koupil pušku BTS-12. „Používají to turecké speciální služby,“ řekl, když jsem to chytil. Další zbraně si ale nechal v trezoru – teď je čas je otestovat.

Autor zprávy upozorňuje, že místní náčelník se těší velké úctě a loajalitě. Sleduji, jak jeho lidé horlivě poslouchají všechny příkazy Piłsudského asistentů, jak k němu přicházejí zástupci místních komunit. – Veliteli, dejte nám zbraně! – Ne, dám ti vesty, možná nějaké granáty. Potřebuji alkohol na dezinfekci a pytle cementu – dva vysocí Ukrajinci pokorně poslouchají, předkládají průkazy v Konstantinově provizorní kanceláři, vycházejí plnit jeho rozkazy – čteme.

Dorota Łosiewicz v článku „Ruch mladých Poláků“ píše o postoji mladé generace, která se spontánně zorganizovala, aby nezištně pomohla obětem války na Ukrajině. Shon Poláků, včetně těch nejmladších, udivuje celou Evropu i svět. Na recepci Torwaru ve Varšavě, kde mohou uprchlíci jíst, odpočívat, spát a koupat se, potkávám malou blondýnku Lenu, studentku prvního ročníku. Přišla pomáhat a stala se koordinátorkou dobrovolníků. – Moje matka učí na Stéphane Batory. Opravdu jsem se chtěl zapojit do dobrovolnictví. Skupina studentů se vytvořila v Batory a přišli do Torwar. Já s nimi. Měl jsem se starat pouze o tuto skupinu. Brzy se však ukázalo, že moje schopnosti mi umožnily řídit velkou skupinu lidí, a tak jsem se stala koordinátorkou – směje se Lena. Na otázku, jak vypuknutí války ovlivnilo životy mladých Poláků, zvážní. – Uvědomili jsme si, že život je pomíjivý. Mnoho mladých lidí proto přispěchalo na pomoc. Ale ne všichni. Někteří kolegové z vysoké školy se o válku zajímají méně, i když ji samozřejmě všichni odsuzují. Ve skautingu je to však úplně jinak. žijeme to. Byli jsme spolu na demonstraci na podporu Ukrajiny. O víkendu plánuji jet do Przemyślu. Tam skauti koordinují pomoc na hranicích. Teď není čas na odpočinek – říká Lena.

Dorota Łosiewicz také cituje názory odborníků, kteří si všímají proměny, k níž došlo u nejmladší části polské společnosti. Tato válka změní velkou část mladých Poláků. Špatné známky ve škole nebo neschopnost vypořádat se s emocemi se zatím ukázaly jako výzva nad síly. Do té doby, kdy začali masově pomáhat – vysvětluje psycholožka Sabina Zalewska. Navíc, jak poznamenává psychoterapeut, mladí lidé se stali zodpovědnějšími a uvědomovali si skutečná nebezpečí.

Cezary Kulesza, prezident Polského fotbalového svazu, v rozhovoru s Markem Pyzou a Marcinem Wikłou („Ať se UEFA odřízne od Ruska“) připouští, že… finále play-off: mohlo to skončit různými způsoby. […] museli jsme počítat s rizikem, že se naše povstání setká s neadekvátní reakcí. Ale toto riziko a především tato odvaha se vyplatily, protože se k nám přidaly další země […]. FIFA zřejmě vzala v úvahu, že protestuje široká koalice států.

Prezident Polského fotbalového svazu zdůrazňuje, že neměl žádné pochybnosti o tom, jak postupovat.

– Rozhodl jsem se, že když nás suspendují, bude to těžké, bude nutné to vzít na hrudník. Vedlo mě ale něco mnohem cennějšího než účast na nejdůležitější fotbalové akci. Koneckonců šlo o to zastavit ruskou agresi i ve světě fotbalu. A pro polskou čest.

Cezary Kulesza také vysvětluje, jak vypadaly rozhovory s FIFA a sestavení koalice:

Důležitou roli zde sehrál ministr Kamil Bortniczuk. Jeho zapojení a spolupráce s ministerstvy jiných zemí značně urychlily činnost FIFA. Jako polský fotbalový svaz jsme rozeslali spoustu dopisů na různé federace, osobně jsem mluvil s předsedou českého svazu. […] všichni čekali na první. Stačilo tedy říct světu o našem bojkotu a okamžitě se ukázalo, že více federací je ochotno se k nám připojit. Kdybychom byli sami, mohlo to skončit různě. A že máme minimálně 12 zemí […]FIFA se ani neodvážila pomýšlet na suspendování někoho kromě Ruska.

Jak upozorňuje Aleksandra Rybińska v článku „Samozadowoleni“, naši západní sousedé museli definitivně změnit přístup k diplomacii a vztahům s Moskvou.

Nový kancléř Olaf Scholz v „historickém“ projevu 27. února v Bundestagu oznámil, že Německo se stane nezávislým na dodávkách surovin z Ruska, výrazné zvýšení výdajů Bundeswehru a vyslání zbrojní obrany na Ukrajinu. Německá zahraniční politika se chystá změnit – konec dosud praktikované doktríny jako první Rusko. Každé německé auto vyvezené do Ruska a každý metr krychlový ruského plynu určený pro Německo by přinesly „mírovou dividendu“. Místo toho přinesl válku.

Autor však zdůrazňuje, že německá politická třída nevidí svou odpovědnost v krizi způsobené na Ukrajině a místní tisk často ospravedlňuje předáky stran. Pravda je však pro Němce velmi bolestivá. Nesmyslný merkantilismus a přesvědčení, že plynovody a obchodní spojení zajistí Německu trvalý vliv nad Ruskem, zelení (pravidelně) široce zpochybňovali. Berlín se považoval, a nebylo to poprvé v historii, za vychovatele Ruska. Nikdo neměl právo zasahovat do realizace tohoto civilizačního poslání. Zejména Ukrajina. S ukrajinským velvyslancem v Německu Andrijem Melnykem, který lobboval za svou zemi za Odrou, se v Berlíně jednalo jako s personou non grata. Říkalo se mu „unavený muž“ (Nervensäge). Schůzky mu byly odmítnuty. Melnyk přijel do Berlína v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo Krym. Konflikt na Donbasu pokračoval. Snažil se získat německou podporu pro dodávky zbraní na Ukrajinu. Bez úspěchu.

Týdeník také obsahuje komentáře k aktuálnímu dění od Krzysztofa Feusette, Doroty Łosiewicz, Bronisława Wildsteina, Aliny Czerniakowské, Wiktora Świetlika, Andrzeje Rafała Potockiho, Marty Kaczyńské-Zielińské, Samuela Pereiry a Andrzeje Zybertowicze.

Více informací v novém speciálu týdeníku „Sieci“. Články z aktuálního čísla budou dostupné online od 14. března letošního roku. jako součást předplatného Friends Network: https://wpolityce.pl/tygodniksieci/wydanie-11-2022 . Zveme vás také ke sledování televizních pořadů wPolsce.pl