Zittau Friedensstrasse – Porajów. Průchod byl otevřen před 30 lety. Příběh připomíná Saský věstník.

Přechod v roce 2006, Hoover5555 • CC BY-SA 3.0/Wikipedia.pl

Krátká trasa postavená před 30 lety vás přes Polsko zavede do Hrádku v České republice. Tranzitní trasa přes Polsko je dlouhá přibližně jeden kilometr.

Před 30 lety byl název „Česká brána“ v Horní Lužici velmi populární. Nejednalo se o skalní útvar u Lückedorfu v údolí Weißbachtal, ale o hraniční přechod na Žitavské mírové cestě přes Polsko do České republiky v nedalekém Hrádku. Po odsouhlasení přechodu Zittau-Friedensstrasse v německo-polské dohodě o přechodu hranic v listopadu 1992 byli spokojeni nejen politici ve městě Zittau, ale i média. „Cesta k lidové státní službě se znovu aktivuje,“ píše Sächsische Zeitung. Je pochybné, zda si v roce 1993 ještě pamatujeme, že o více než 50 let dříve zaměstnanci města Žitavy po skončení své práce v pátek v poledne hromadně vyráželi do této ulice směrem na Hrádek – na dobré jídlo a skvělou víkend.

Přesto se mnozí obyvatelé Horní Lužice těšili, že se do českých gastronomických, turistických a obchodních zařízení v hraničním trojúhelníku budou moci brzy dostat nejkratší cestou. Datum bylo stanoveno rychle: 3. října 1993 měla být neděle. Věci se však vyvinuly jinak. Minulý pátek obdrželo federální ministerstvo vnitra fax z Polska. Hranice nemohla být otevřena kvůli „technickým problémům“. Gazeta Saksońska se dozvěděla, že tato informace byla zveřejněna ve středu v listu Jelenia Góra. Vojvodství sousedního vojvodství dráždí Češi, kteří brzdí na mimoúrovňových přechodech v Krkonoších, a proto neurčují tempo tohoto přechodu. Proč? Na první pohled tento krátký průchod do odlehlého místa nenabízel Polsku žádnou výhodu.

Přestože hranice byla stále uzavřena, konala se slavnost otevření hraničního přechodu. Delegace ze Žitavy navštívila Hrádek. Na recepci na radnici se hosté dozvěděli, že nový český pohraniční systém stál závratných 30 milionů korun. Poté jsme si prohlédli zařízení a společně oslavili v Žitavě. Stavební práce, včetně renovace mostu Carola a modernizace části Friedensstrasse, stály 4,65 milionu DM. O měsíc později, 1. listopadu 1993, bylo oficiálně zahájeno cestování mezi Polskem a Českou republikou. O měsíc později, 1. prosince 1993, konečně nastal čas, aby auta a autobusy zamířily na Friedensstrasse. Navzdory sněhu a mrazu byli na „velkém nádraží“ na řece Nyse přítomni i oficiální zástupci Polska. Bylo to uděláno! Z Žitavy do Hrádku to tedy bylo kratší. Cesta, jak se tam dostat přes Chopinstrasse, byla každopádně docela komplikovaná. Jediným silničním spojením byl úzký průchod pod železniční tratí, nevhodný pro autobusy. Navíc v Chopinově ulici a na rušném „Polském rynku“, který byl v té době velmi rušný, byl hustý provoz již na hranici s Polskem.

Počítalo se s tím, že nová křižovatka Friedensstrasse by mohla způsobit dopravní chaos. Pesimisté předpovídali 10 000 vozidel denně. Nebylo to tak špatné. Přesto byly dopravní zácpy na terminálech velké, zejména v polovině 90. let a kolem přelomu roku. Bylo tam mnoho aut s holandskou poznávací značkou. Objížďky do Žitavy přes Südstraße a Gerhart-Hauptmann-Straße nestačily dostat situaci pod kontrolu. Tento problém zasáhl i sousední město Hrádek. Veškerá doprava musela projíždět městem. Teprve přistoupení Polska a Česka k Schengenské dohodě a zrušení hraničních kontrol v roce 2007 situaci uklidnilo. To byly dnes těžko představitelné situace. Vzpomínka na to nám dává příležitost rozpoznat rozvoj regionu – i z hlediska komunikačních tras.

Zdroj: Gazeta Saxe/sachsische.de