PAP: Co se stalo 2. ledna 1943 ve vesnici Boiska na jihu Mazovska?

Dr. Sebastian Pilarski, ředitel Úřadu pro historický výzkum v Institutu národní paměti: To byla další pacifikace polského tažení. Je třeba připomenout, že během okupace Němci zpacifikovali více než 800 vesnic v okupovaném Polsku.

Důvody byly různé. Někdy byli Poláci zavražděni za pomoc partyzánským jednotkám a v případě vesnice Boiska za pomoc Židům, kteří uprchli z ghetta a snažili se vyhnout vyhlazení. Na podzim 1942 a na začátku následujícího roku podnikali Němci rozsáhlé akce k zastrašování civilního obyvatelstva, kupř. v regionu Ciepielów a Lipsko nad Wisłą na jihu Mazovska a odradit je od pomoci Židům, kteří tehdy uprchli ze zlikvidovaných ghett. Následovali je především němečtí četníci z 1. motorizovaného praporu. To, co se stalo na Champs, je výsledkem nešťastné náhody. Koncem prosince 1942 přišel uprchlíkovi z ghetta na pomoc jeden z obyvatel Boisky Józef Krawczyk. Obvazoval rány na noze a před válkou se vyučil v oboru hygienických služeb. Uprchlík padl do rukou německých četníků, kteří si všimli, že oblékání bylo provedeno velmi profesionálně. Donutili ho identifikovat osobu, která mu pomohla. V časných ranních hodinách 2. ledna 1943 přijela autem do Boisky skupina německých četníků z lipské pošty. Obklíčili farmu Krawczyků, oloupili a zastřelili Józefa Krawczyka, jeho ženu Žofii a jejich několikaletého syna Adama. Vypálili dům.

Na podzim 1942 a na začátku následujícího roku podnikali Němci rozsáhlé akce k zastrašování civilního obyvatelstva, kupř. v oblasti Ciepielów a Lipsko na Visle v jižním Mazovsku a odradit od pomoci Židům, kteří tehdy uprchli ze zlikvidovaných ghett. Následovali je především němečtí četníci z 1. motorizovaného praporu.

PAP: Němci se nezastavili u jediného zločinu…

Dr Sebastien Pilarski: Po vyvraždění rodiny Krawczyků a vypálení budov odjeli Němci na nedalekou farmu rodiny Boryczků. Tam se dopustili podobného trestného činu, ale budovy nespálili. Zavraždili Stanisława Boryczku, jeho manželku Žofii a jejich roční dítě. V domě byla stále hostitelova neteř Maria. Němci pravděpodobně po udání věděli, že Žofie Boryczko je pokřtěná Židovka. Měli podezření, že rozvážel jídlo uprchlíkům z ghetta, kteří se skrývali v okolních lesích. Četníci postupovali stejně jako u Krawczyků. Němci po krátkém rozhovoru, či spíše výslechu považovali věc za vyřízenou a Boryczkowa zabili. Neteři se podařilo uprchnout, četníci ji chytili, ale nezavraždili. Němci zakázali pohřbít zabité Boryczki na místním hřbitově. Byli pohřbeni na poli. Teprve po válce byla jejich těla odvezena na hřbitov Solec na Visle. Bylo to varování pro ostatní obyvatele Boiska před napomáháním Židům a zároveň jejich zastrašováním. 2. ledna 1943 bylo zavražděno celkem šest lidí ze dvou rodin. Němci také zabili uprchlíka z ghetta, jehož zranění ošetřil Józef Krawczyk.

PAP: 8. ledna 1943, necelý týden po zločinu Boiska, bylo v nedalekém městě Słuszczyn zavražděno šest lidí z rodiny Borkových. Proč Němci spáchali v tomto regionu tolik zločinů?

Dr Sebastien Pilarski: Před válkou byly v oblasti Ciepielów, Lipsko a Solec nad Wisłą dobré polsko-židovské vztahy. Silný vliv mělo rolnické hnutí, k židovskému obyvatelstvu nebyly negativní postoje. Po vypuknutí války byla polská pomoc židovskému obyvatelstvu tohoto regionu poměrně běžným jevem, přestože se za ni hrozil trest smrti. Rozsah represí byl proto větší než v jiných oblastech okupovaného Polska. Je třeba zdůraznit, že dnes si mnoho lidí neuvědomuje, že obyvatelé polského venkova byli extrémně bolestivě zasaženi vyhlazovací politikou Němců.

V Protektorátu Čechy a Morava nebo ve Francii tyto zločiny vytvořily šokující precedens a na okupovaných polských územích byly jakousi normou. Je to dáno tím, že náš odpor byl mnohem silnější – působila Domovská armáda a rolnické prapory a navíc v okupovaném Polsku Němci mnohem přísněji trestali ty, kteří pomáhali Židům umírat.

Již jsem zmínil více než 800 zpacifikovaných vesnic a osad. Ve světě jsou všeobecně známé masakry spáchané Němci v české obci Lidice v roce 1942 a o dva roky později ve francouzském Oradour-sur-Glane. Takových Lidic bylo v Polsku více než 800! Rozdíl je v tom, že v protektorátu Čechy a Morava nebo ve Francii byly zmíněné zločiny šokujícím precedentem a na okupovaných polských územích byly tak trochu normou. Je to dáno tím, že náš odpor byl mnohem silnější – působila Domovská armáda a prapor Chłopskie a navíc v okupovaném Polsku Němci mnohem přísněji trestali ty, kteří pomáhali Židům umírat. Nebylo tomu tak v protektorátu Čechy a Morava, ani ve Francii, ani v jiných evropských zemích, s výjimkou okupovaného Srbska a Sovětského svazu napadeného v roce 1941.

PAP: Zločin Boiska se však liší od několika stovek dalších podobných masakrů spáchaných v Polsku v letech 1939-45, protože po válce se jeden z jeho hlavních pachatelů skrýval v Polsku, byl zatčen a potrestán.

Dr Sebastien Pilarski: Konstábl Alfons Himmel se účastnil jak zločinů Boiska, tak mnoha dalších zločinů spáchaných během války. Sledujeme-li jeho životopis, ukazuje se, že je vzorem pro mnoho německých zločinců. Narodil se v roce 1909 v Zabrze ve Slezsku. Vystudoval účetní, dělal fyzickou práci, pak nastoupil k četnictvu. Sloužil na lipském postu na Visle. Přímo zapojený do vraždy nejméně 50 Poláků a Židů. Kromě lokací vraždil v již zmíněném Słuszczynu a na mnoha dalších místech. Nepochybně osobně zastřelil minimálně několik lidí, což se prokázalo při jeho poválečném procesu. Kromě Lipska sloužil také ve Starachowicích a oblasti Piotrków Trybunalski. Zasloužil se o deportace mnoha lidí na nucené práce v Říši, ale i do věznic a koncentračních táborů. V roce 1944 přešel z četnictva, tehdy součásti Ordnungspolizei (německé pořádkové policie), do Wehrmachtu.

Na konci války se podílel na obraně Vratislavi, tedy německé Festung Breslau, proti postupu sovětské armády. Po válce zůstal v Polsku, ve Slezsku. Použil falešné polské doklady. Musel doufat, že jako bývalý voják wehrmachtu nebude stíhán za předchozí zločiny. Náhodou byl však rozpoznán obyvatelem Lipska a zatčen.

V únoru 1949 jej Okresní soud v Radomi odsoudil k trestu smrti. Trest byl stejně jako v případě dalších německých zločinců souzených v Polsku vykonán oběšením. Stojí za připomenutí, že spravedlnost se dostala i k hlavní osobě, která měla na starosti jednání se zločinci jako Himmel, SS a policejní velitel okresu Radom, SS-Brigadeführer (brigádní generál) Herbert Böttcher. Po válce ho Angličané zatkli a předali Polákům. Dne 12. června 1950 byl oběšen pod rozsudkem smrti vyneseným radomským soudem. Mnoho zločinců, kteří na konci války skončili v Německu nebo Rakousku, se však trestu za zločiny spáchané na polské půdě vyhnulo. (OVESNÁ KAŠE)

Autor: Maciej Replewicz

pane/dki/