Jaroslav Heyrovský (1890 – 1967) se polarografií zabývá od 20. let 20. století. Polarografie je elektrochemický proces pro analýzu určitých rozpuštěných látek. Zaznamenává se křivka proud-napětí. Poprvé toho Heyrovský dosáhl v roce 1922 pomocí rtuťové kapkové elektrody. Se svými zaměstnanci pak postavil první polarograf. Zařízení automaticky zaznamenává průběhy proudu během elektrolýzy.

Díky Heyrovskému se Československo následně stalo centrem výzkumu polarografie. Vědci a studenti z celého světa cestovali do Prahy, aby se naučili novou metodu analýzy. Československo také úspěšně prezentovalo polarografii na bruselské světové výstavě v roce 1958, vysvětluje Robert Kalvoda, student Heyrovského:

„V té době polarografie zažívala boom. Je aktuální i dnes. To považuji za výchozí bod elektroanalytické chemie.

Jaroslav Heyrovský obdržel 10. prosince 1959 za svůj vynález Nobelovu cenu za chemii. Syn nositele Nobelovy ceny Michaela Heyrovského:

„Udělení Nobelovy ceny udělalo radost nejen naší rodině a přátelům, ale i celé české veřejnosti. Pro mě a mou sestru bylo velkým zklamáním, že nám nebylo dovoleno doprovázet otce do Švédska. Museli jsme zůstat doma. Protože podle představ komunistického režimu byla cesta do cizích kapitalistických zemí velkým pokušením. Bylo podezření, že chceme zůstat v zahraničí.“

Michael Heyrovský byl podle svých slov svědkem udílení Nobelovy ceny až v dokumentu, který s sebou přinesl jeho otec. Jaroslav Heyrovský zemřel v roce 1967. Jeho metoda byla zdokonalena. Používal se například pro rozbory v oblasti životního prostředí, medicíny nebo ve výrobním procesu.

Michael Heyrovský se podílel na přípravě putovní výstavy pořádané u příležitosti 50. výročí předání Nobelovy ceny. V pražském Karolinu je k vidění do 18. prosince.