• Jacek Bąk má na Katar téměř jen hezké vzpomínky. Bývalý polský reprezentant také věří, že příští mistrovství světa bude dobře zorganizované
• – Organizace mistrovství se děje za cenu lidského utrpení, mám na mysli levnou pracovní sílu. Viděl jsem o nich reportáž. Žijí v otřesných podmínkách, barácích, kde se v létě pravděpodobně vyspí v sauně – dodává bývalý fotbalista
• V rozhovoru pro Przegląd Sportowy Onet bývalý kadrowicz připomněl šokující kontroly střízlivosti, kterých byl svědkem na katarských silnicích.
• Více takových příběhů najdete na domovské stránce Onetu

Piotr Wołosik (Przegląd Sportowy Onet): Příští zima nás potěší účastí polských fotbalistů na mistrovství světa. Zvláštní doba.

Jacek Bąk (bývalý polský národní tým a obránce Qatar Al-Rajjan): Pokud jde o Katar, není cesty ven. Pokud by se toho léta konalo mistrovství světa, mezi fanoušky by došlo k úmrtím. 50stupňové vedro může zabít každého. nedělám si srandu. Po zápasech jsem odcházel ze hřiště tenčí o čtyři pět kilogramů! Dehydrovaná, na posledních nohách, s nepopsatelným pocitem, protože bylo strašné horko a já jsem sjížděla v křečích a byla mi zima.

Když jsem hrál za Al-Rajjan, mluvím o letech 2005-07, stadiony neměly klimatizaci, jako ty dnešní, připravované na mistrovství světa. Na hřišti se dalo vyhořet. Došlo to až tak, že jsem se každou chvíli snažil vyklouznout ze středu obrany poblíž směny vedoucí ze hřiště do šatny. Klimatizované. I mrazivé počasí by bylo spásou.

Podaří se Katarům uspořádat vzrušující šampionát?

Ano. Pokud byste měli prakticky neomezenou miliardu dolarů na útratu, také byste udělali velký turnaj. Šejkové garantují akci na té nejvyšší úrovni. Dva roky tam byly jako sen. Sedmihvězdičkové, okouzlující hotely. Viděl jsem projekt stadionu, kam budou příznivci vozit lodí. No, není to sen?

Fanoušek Kataru rozumí míči?

Nepříliš. Na stadiony jich přišlo málo. Nevím, jestli byli nuceni (smích). Existuje příběh, který mě odzbrojil. Zápas za zápasem se hrál na našem stadionu Al-Rajjan. Liga. Polovina z několika tisíc fanoušků nám fandila v tričkách Al-Rajjan v našich barvách, druhá polovina v barvách našich soupeřů. Před druhým zápasem si ti samí lidé oblékli trička týmů, které hrály po nás, a nechali je fandit! Tito „fanoušci“ byli za tato vystoupení samozřejmě placeni. Chci zdůraznit, že jsem ze strany Katarů necítil žádné nepříjemnosti a dodnes jsem s některými v kontaktu. Ale nenechme se okouzlit. Pořádání šampionátů je způsobeno utrpením lidí, mám na mysli levnou pracovní sílu. Viděl jsem o nich reportáž. Žijí v hrozných podmínkách, barácích, kde v létě nejspíš spíte v sauně. Každopádně, o jakém snu to mluvíme… Na stavbách padají z výšin.

Co může zkomplikovat život fanouškovi během mistrovství světa v Kataru?

Náboženská omezení nejsou přísná, jako například v Saúdské Arábii, kde se můžete vyšvihnout do zadku. Nemožnost koupit alkohol na každém rohu může být trochu nepohodlné. Procenta se prodávají v hotelech. Možná během mistrovství světa hostitelé v této věci vymyslí jiná řešení, alespoň pro cizince. Každý den v Kataru mě překvapil. Viděl jsem silniční kontroly arabských řidičů a byl jsem ohromen.

– Pil jsi? ptá se policista.

– Ne! – odpoví řidič.

– Puf! Policista vytáhl z kapsy kapesník a podal jej řidiči. Druhý foukal a policista „čichal“ zkontroloval, zda jedoucí auto nespolklo.

Popíjejících Arabů v týmu byla menšina. Ostatní byli příkladní muslimové. Jednoho z nich bych mohl směle zařadit mezi extremisty. Bezvýznamně se poflakoval po hřišti, upřímně řečeno nebyl vůbec hratelný. Pobyt v klubu jako Al-Rajjan pro něj byl jakousi odměnou za tuto zbožnost. Mezi Evropany jsme vtipkovali, že pokud někdo hledal lidi ochotné jít na sebevražednou misi, měl vysněného kandidáta. Můj přítel se ke mně párkrát přilepil, dokonce mi dal nějaké knihy propagující islám, ale já je nečetl. Věděl, že nečtu, ale stále dával víc. Myslím si však, že kdybych zůstal třetí rok v Kataru, nakonec bych konvertoval k islámu.

Mohl byste si dovolit hrát v katarské lize napůl?

Skutečnost, že jeho úroveň je průměrná, mi nezabránila v profesionálním přístupu k práci. Jako všude jinde. Proto se nikdy neopozdili s platbou, což u hráčů, kteří se opozdili nebo předstírali zranění, nebylo zvykem.

Měl by Paulo Sousa dostat bonus za postup našeho národního týmu na mistrovství světa?

Ano. Měl by dostat. Kop…

Chápu. Mysleli jste si, že si Poláci se Švédy poradí?

V této hře jsem neviděl favorita. Ale přátelé, Švédsko není Francie ani Brazílie! Solidní tým, ale na dosah, což dokázali Poláci. Měli jsme párkrát štěstí, dobře bránil Wojtek Szczęsny. A obranu držel Kamil Glik. Grzegorz Krychowiak byl velmi chytrý, když si vynutil faul. A dostali jsme penaltu. Tento provinilý hráč z Lechu Poznaň se choval hloupě a nezodpovědně, jako by hrál na kurtu, a ne ve hře o velmi vážný vklad.

Máte na mysli faul Krychowiaka Jespera Kalströma.

Tohle je. Někteří lidé si dobírali Michniewicze, aby šel za hráči a vyfotil se s nimi. A vím, že jeho návštěvy se neomezovaly jen na focení. O originálním nápadu na představení hry musel nejprve přesvědčit každého jednotlivě, poté celou skupinu. A s tímto nápadem pro Švédy přišel Czesiu. Nebyl zázračný jako jeho předchůdce – Paulo Sousa. Některými osobními a taktickými rozhodnutími chtěli Portugalci dokázat, že kruh je čtverec a kuře je osel, jako v této komedii. Měl jsem podezření, že mu někdo ze strany něco říká, rozhoduje za něj složení, taktiku… Najděte farmazon jako Under… No, musel jste hledat.

Kamila Glika považuji za důstojného nástupce Jaceka Bąka. Dlouhá léta v reprezentaci, zpravidla na vysoké úrovni.

Byl dobrý v ničení. Jaký zážitek! V Kamilově věku se svými bohatými zkušenostmi člověk ví, jak se postavit, předvídat, kam míč spadne. Talent, inteligence, zkušenosti. Pane Piotre, často to jde ze stroje a pan Jacek ví, co říká! (smát se). Vědět, jak se postavit, prosadit se, přiblížit se ke svému rivalovi, chránit svého přítele. Kamil na tom byl tentokrát trochu hůř s míčem, ale není si na co stěžovat, bojoval nejen se Švédy, ale i s těžkým zraněním. Doufáme, že po něm se oporou naší obrany stane Jan Bednárek. Už na mistrovství světa v Rusku jsem ho bránil před útoky, protože se objevily stížnosti, že je nepopsatelný obránce. A s ním to bylo vidět. Není to motorový člun, potřebuje zapracovat na koordinaci, protože má dlouhé nohy.

Dovolte mi, abych vám připomněl fragment mého textu z doby před lety. Ne bez důvodu. Postup na světový šampionát by tedy nebyl cílem, ale začátkem velkého dobrodružství.

„Polsko bude hrát mistrovství světa po šestnácti letech absence. Možná toto očekávání týmu uškodilo, protože se postupem rychle otrávil a v roce 2002 na korejsko-japonském turnaji po chybě následovala chyba. Dlouhých šestnáct let absence na velkém turnaji způsobilo, že někteří fotbalisté a aktivisté PZPN, pravděpodobně z radosti, ztratili kontakt s realitou. Nejprve se hráči začali vypořádávat s militanty při rozdělování kořisti, včetně používání snímků na gadgetech souvisejících s národním týmem. Byly to šálky a sklenice s obrázky hráčů. Konflikt ututlal místopředseda Polského fotbalového svazu Zbigniew Boniek, který hráčům řekl: podepište smlouvu za našich podmínek, a když se to někomu nelíbí, ať toho nechá! „. A navrch jsou prohlášení o tom, čeho se nedočkáme…

S prohlášeními by se mělo zacházet jako se součástí fotbalového showbyznysu. Jen je lepší je neohýbat, protože později lidem připomenou a „počítají“ jeho slova, i když byla vtipná. K dnešnímu dni trenér Jerzy Engel a prohlášení „Jdeme pro pohár!“ A to bylo jen pro veřejnost. Opakuji – je lepší jazyk příliš nepoužívat. Ale prosím pochopte. Nevěděli jsme, jak tento úspěch zkonzumovat, ani jak se zachovat. Dlouhých 16 let jsme nebyli na velké párty. Takže jsme se chovali trochu jako ten chlap, který půlku života večeřel v mléčném baru, a najednou ho přinutili povečeřet v restauraci s hvězdou Michelin.

„Na farmě v Kulesze by se otelil i býk“ – vtipkují přátelé prezidenta Polského fotbalového svazu a komentují jeho štěstí.

Před finále play off měli Švédové ještě pár šancí, ale díky Michniewiczově moudrosti a nápadu na tento zápas jsme vyhráli. A Czesia pečlivě vybral Kulesze. Nos, štěstí, jak tomu říkal. A ještě něco, Kulesza byl hnacím motorem akce, která měla Rusku zakázat fotbalová utkání. Pak si Češi a Švédové něco brblají, moc se jim nechtělo zúčastnit, a tak se „za trest“ podívají v televizi na mistrovství světa.

Tak co – jedeme si do Kataru pro medaili?

„Pojď, pojď,“ řekl Michniewicz po zápase reportérovi, který mu položil stejnou otázku. To je ta nejlepší odpověď.

Jdeš?

Tak určitě. Jednou jsem vám řekl, že když jsem ležel na pláži v Kataru, počítal jsem jeřáby pracující na stavbě hotelů, vodních parků a kancelářských budov. Napočítal jsem jich čtyřicet jedna. Je tedy na čase po deseti letech zkontrolovat, jak se své práce zhostili, a navštívit staré kouty. Možná taky klub? Když jsem hrál za Al-Rajjan, šéfem klubu byl 22letý kluk z královské rodiny. V tom věku a hodně vysoko. Inteligentní a dobře vychovaný host. Mluvil pěti jazyky, a když chtěl letět na zápas Barcelony proti Realu Madrid, otec mu řekl: „Tak řekni synovi, ať připraví letadlo a jede.“ Byl jsem svědkem tak zajímavých rozhovorů pohádkově bohatých lidí.