Středoevropské jaderné státy rychle zpracovaly ruské jaderné palivo. Navzdory uzavřenému nebi nad Evropskou unií dorazila v prvních březnových dnech na Slovensko, do Česka a Maďarska ruská uranová letadla určená pro tamní jaderné elektrárny. Nyní mají zásoby paliva na dva nebo tři roky. Češi se také rozhodli, že temelínskou elektrárnu – jednu ze dvou jaderných elektráren, které mají – v budoucnu nepředají Rusům, ale Američanům a Francouzům.

Se zemním plynem, ropou a dokonce ani uhlím to ale nebude tak jednoduché.

Jediné etické řešení

Ruská invaze na Ukrajinu způsobila, že si Evropa, její politici i občané, uvědomili svou závislost na ruských energetických zdrojích, zejména plynu. A ještě něco. „Faktem je, že jejím nákupem pomáháme financovat zločinný režim Vladimira Putina (…) Z etického hlediska je jediným dobrým řešením okamžitě přestat nakupovat tuto surovinu z Ruska,“ píše analytik České asociace mezinárodního podnikání AMO Oldrzich Sklenárz v textu zveřejněném na portálu oEnergetice.cz. O dva měsíce později v rozhovoru pro DW říká: „Vzhledem k tomu, co se tam děje, a s vědomím, že celá Evropa platí za ruská fosilní paliva mnohem více, než utrácí na pomoc napadené Ukrajině, je jediným eticky přijatelným řešením přestat kupovat ruská fosilní paliva.

Nejprve velcí příjemci

– Pokud mluvíme o zastavení dodávek plynu do Ruska, ať už toto rozhodnutí přijme Evropa nebo Kreml, nebudeme je schopni zcela nahradit – připouští expert. No a co? – Budeme muset zavést omezení – odpovídá. V České republice se to řídí tímto nařízením. – V první řadě dojde k odpojení spotřebitelů s vysokou energetickou náročností, kteří mohou současně zcela nebo částečně přejít na jiné palivo. Obvykle se jedná o velká, energeticky náročná průmyslová zařízení.

S výpadkem dodávek musí počítat karlovarská křišťálová továrna Moser, která je podle ředitele Pavla Mencla zcela závislá na plynu. „Naše sklářské pece lze vytápět pouze tímto zdrojem energie,“ řekl začátkem dubna Hospodárzským novinám. Mluvčí ocelárny Lasvit v Novém Boru na severu Česka, která se specializuje na výrobu skleněných osvětlovacích instalací, nechtěl na limity ani pomyslet. O plynu, který nelze nahradit při výrobě umělých hnojiv, promluvil deníku i mluvčí holdingu Agrofert, který vlastní bývalý český premiér Andrej Babiš.

60 % domácností má plyn

– Domácnosti a kritická infrastruktura by byly jako poslední zasaženy opuštěním ruského plynu, tedy všeho potřebného pro fungování země v době krize, jako jsou nemocnice nebo nouzové systémy a komunikace – vysvětluje expert AMO.

Česká republika: 60 % domácností má plyn

Plyn se v České republice podílí zhruba pětinou na celkové spotřebě energie. Domácnosti spotřebují čtvrtinu. To se nezdá moc. – Ale plyn se používá k výrobě tepla. Plyn využívá více než 60 % domácností. Pro vytápění, ohřev vody a vaření. Často nemají jinou možnost. Vzdání se ruského plynu je proto vnímáno jako hrozba, říká Sklenárz.

Sbohem ruskému uhlí a ropě

Pro Evropu bylo relativně snadné rozdělit se s ruským uhlím. Nebyla to nejdůležitější energetická surovina, která se tam nakupovala, a navíc dekarbonizace je dlouhodobě deklarovaným cílem Evropské unie.

Češi nenakupovali uhlí z Ruska, takže se neměli čeho vzdát, ale stále mají problém. Chybějící uhlí zatím dováželi z Polska a nyní jsou zvědaví, zda ho budou získávat i nadále, protože Polsko už ruské uhlí nenakupuje, takže budou potřebovat uhlí více. Zatím poslední český černouhelný důl ve Stonavě na Zaolziu má letos ukončit provoz. Minimálně tři velké blízké elektrárny však toto uhlí ještě budou potřebovat: elektrárna Dziećmorowice a třinecká a ostravská ocelárna.

Nyní přichází na řadu ruská ropa. EU se toho chce okamžitě vzdát – Německo také. Rafinérie v České republice, ale i na Slovensku, v Maďarsku a Bulharsku se však orientují na ropu ze Sibiře. Jejich přeměna na surovinu například z arabských zemí vyžaduje nejen drahé investice, ale i čas. To je důvod, proč vlády těchto zemí chtějí dlouhá přechodná období.

Dýmka, která stále chybí

Pro tyto země bude ještě obtížnější oddělit se od ruského plynu. Zatímco Polsko a pobaltské země se od ní chtějí rychle vzdálit (Litva je již mrtvá), celý jih Visegrádské skupiny to nepovažuje za reálné ani v dlouhodobém horizontu. Mezi země, které jsou téměř stoprocentně závislé na ruském plynu, patří Česko, Slovensko a Maďarsko. „Vzhledem k situaci na trhu je jakákoli představa, že země jako Česká republika dokáže vyjednat dodávky sama za přijatelné ceny, iluzí,“ řekl koncem března český premiér Petr Fiala.

Češi by měli šanci stát se alespoň částečně nezávislými na ruském plynu, kdyby už postavili propojovací vedení Stork II – plynovod, který měl propojit plynárenské soustavy Česka a Polska. Plynovod o délce 107 km mezi Libhosztem na Moravě a Kędzierzynem měl přepravit 5,2 miliardy metrů krychlových plynu z Polska do České republiky a 7,5 miliardy v opačném směru. Pro srovnání: Česká republika loni spotřebovala 9,4 miliardy metrů krychlových plynu.

Realizace projektu se však odkládá do budoucna. Válka na Ukrajině přiměla Čechy k obnovení rozhovorů s Polskem. Plynárenské soustavy obou zemí dnes spojuje pouze propojovací vedení Stork u Těšína s kapacitou pouhé půl miliardy kubíků plynu ročně.

velký problém s plynem

Infrastruktura nebo její nedostatky jsou v Evropě velkým plynovým problémem. Většina transkontinentálních plynovodů byla postavena, aby ji přivedla z Ruska na západ. Všechny končí v Německu: jak Transgas, který prochází Slovenskem a Českou republikou, který dokáže přepravit až 120 miliard metrů krychlových plynu ročně, tak Yamal, který prochází Polskem (30 miliard), aniž bychom zapomněli na Nord Stream (55 miliarda). A přestože Transgas a Yamal mohou také poslat plyn na východ, když se tak stane, je to obvykle opět ruský plyn. Česká republika, která většinu ruského plynu nakupuje od zprostředkovatelů, nikoli přímo od Gazpromu, se tak dostává přes Německo.

V roce 2020 nakoupila EU podle zprávy BP od Ruska 167,7 miliardy metrů krychlových plynu. Takové množství by nemohlo být odesláno opačným směrem, ani kdyby Spojené státy a arabské země byly schopny dodat tolik zkapalněného plynu do evropských přístavů. Evropa ho nemohla zachytit, protože má příliš málo terminálů. Ale i kdyby měla dost, neexistovaly by žádné plynovody, které by přivedly plyn na pevninu.

Energii lze ušetřit

Znamená to, že situace je bezvýchodná? Ne nutně, protože lze ušetřit energii. – V Izraeli, pouštní zemi, kde chybí zdroje pitné vody, jsou děti od mateřských škol vybízeny, aby s ní neplýtvaly. Něco podobného bychom měli udělat i z hlediska tepla, říká Oldrzich Sklenárz. – Často se zde přetápí byty, školy a kanceláře a teplota se reguluje otevíráním oken místo termostatů na radiátorech. Toto není správné uvažování tváří v tvář krizi, upozorňuje analytik a cituje Mezinárodní energetickou agenturu, podle níž by snížení vnitřní teploty o jeden stupeň v měřítku EU umožnilo ušetřit 10 miliard metrů krychlových plynu za rok. To je šest procent toho, co EU dováží z Ruska.

Maximálně by měly být využívány i druhotné zdroje energie, jako je biologicky rozložitelný odpad. Plyn lze také nahradit energií z obnovitelných zdrojů vyráběnou lokálně a dováženou ze zahraničí. – Pouze fosilní paliva by měla být až na posledním místě – říká DW, expert AMO, a dodává, že i ta lze využít efektivněji. Dokážou totiž vyrábět elektřinu a používat ji k pohonu tepelných čerpadel s topným koeficientem několikanásobně vyšším než v případě spalování v domácím kotli.