Vídeňská univerzita připomněla trvalé zásluhy Kurta Schuberta (1923-2007) o vědu, náboženský dialog a řešení antisemitismu v Rakousku. Katolický teolog narozený ve Vídni, který se stal děkanem poválečného judaismu, by se před pár dny dožil 100 let. V úterý 28. března 2023 vysocí představitelé univerzity, církve, judaismu a politiky, jakož i rodinní příslušníci, společníci a studenti Schuberta připomněli „Schubertův ‚odkaz, který sahá do současnosti‘ a zavázali se pokračovat v dialogu a vyrovnat se s antisemitskou minulostí.
Rektor Sebastian Schütze hovořil o „ústřední postavě rakouských dějin a také dějin vídeňské univerzity“. Kurt Schubert dal „hlavní znamení pro dialog, usmíření, přijetí a paměť“ daleko za svou roli při zakládání a ukotvení židovských studií ve Vídni – přesvědčen, že za tím musí vždy být hluboké porozumění judaismu. Pro Vídeňskou univerzitu dal podnět k tomu, aby se intenzivně zabývala temnými kapitolami její vlastní historie, především pronásledováním a vyhnáním Židů v Geseře (1420/21) a v nacistické éře. Pamatování si těchto kapitol „není dokončeno“ a mělo by jít o „probíhající proces,“ řekl Schütze.
Schubertovými obavami se dnes zabývá Vídeňská univerzita, přiznal rektor Schütze. Na jedné straně židovská studia, židovská kultura a historie, stejně jako boj proti antisemitismu, zůstaly důležitými tématy ve výzkumu a výuce, protože podle Schuberta je vzdělání „nejdůležitější zbraní proti antisemitismu“ a je zásadní pro upevnění demokracie. Schubert měl ale také intenzivní „společenský vliv“, kterému se dnes v moderní němčině říká „třetí mise“. Mosty, které postavil, sahaly od založení Židovského muzea v Eisenstadtu nebo Centra židovských studií na olomoucké univerzitě až po „Archiv Kurta a Ursuly Schubertových“ v Židovském uměleckém centru na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Láska k židovským kořenům
Kardinál Christoph Schönborn chválil Schuberta jako „hluboce oddaného zbožného katolíka“. Prohlášení judaisty, že řeč o Ježíšově vzkříšení „nemohla v Jeruzalémě trvat ani den, kdyby hrob nebyl prázdný“, se pro něj, vídeňského arcibiskupa, stal klíčovou frází. Schubert byl také přesvědčen, že věřící křesťan musí mít „hluboké porozumění a lásku k židovským kořenům křesťanství“. Schubert důrazně a vytrvale vedl kampaň za větší začlenění židovské perspektivy do křesťanské teologie a hlásání víry.
Schönborn řekl, že Schuberta potkal v roce 1973, když byl studentským kaplanem v Grazu. Jeho studenti by v té době měli radost z jeho fascinujících přednášek, které vždy probíhaly bez rukopisu. Později vedl úspěšnou kampaň za univerzitu ve Fribourgu, aby udělila Kurtu Schubertovi čestný doktorát „ne bez jeho manželky Ursuly“ – která zemřela v roce 1999, orientalistka, hebrejština a specialistka na židovské umění. Kardinál litoval, že Schubertova „obrovská dovednost“ a oddanost teologii byly Katolickou teologickou fakultou vídeňské univerzity dlouho nepochopeny.
Průkopník dialogu
Schubertův „průkopnický duch, nasazení, vytrvalost a prozíravost“ a jeho „nejen akademická láska k Izraeli“ byly na ceremoniálu oceněny i na židovské straně – generálním tajemníkem Židovské obce Vídeň Benjaminem Nagelem. Již na začátku své kariéry, v době nacismu, Schubert vyjadřoval svou „vnitřní sounáležitost“ s pronásledovanou židovskou komunitou studiem hebrejštiny, po skončení války pak nabídl „hebrejštinu pro začátečníky“ jako každou první třídu na univerzitě. . z Vídně, který byl s jeho pomocí znovu otevřen. Nagele poukázal zejména na spoluzakládající výbor pro židovsko-křesťanskou spolupráci, který Schubert spoluzakládal a dlouhou dobu mu předsedal. „Vždy si velmi vážíme této výměny a této spolupráce a těšíme se na její pokračování,“ zdůraznil generální sekretář IKG.
Současný předseda koordinačního výboru Martin Jäggle označil Schubertovy zásluhy za „průkopníka a souputníka toho, co je vždy nového“. To platí i pro instituce, které vytvořil. Již v roce 1957 se mu podařilo za pomoci v té době již ekumenického kardinála Franze Königa založit koordinační výbor ve Vídni. V roce 1971 se na diecézní synodě hlasovalo o jeho žádostech o obnovu liturgie, kázání a výuky náboženství. Schubertovi šlo o silné uznání Starého zákona, jehož vnitřní hodnotu je třeba uznat, protože Nový zákon je souborem prohlášení, které staví na Starém zákoně. Jäggle také připomněl otázky ze Schubertova života, které stály u zrodu iniciativ, které inicioval: Kde má antisemitismus kořeny? Jak to, že se právě křesťanství stává domovem rasového antisemitismu a vyhlazování?
Odvoz suti a distribuce potravin
Své slovo jako první společník měl i Hans Tuppy (98), který byl rektorem Vídeňské univerzity a prezidentem konference rektorů, prezidentem Akademie věd a ministrem vědy. „V té době byli studenti aktivnější než profesoři,“ vzpomíná biochemik a spoluzakladatel katolické univerzitní komunity ve Vídni. Právě díky Schubertově zprostředkování a jeho kontaktům přes univerzitní pastoraci mohla univerzita po instalaci Rudé armády v roce 1945 a návratu profesorů „skrytých, zastrašených a vystrašených“ znovu otevřít své brány. Vytvořil také univerzitní senát, který zpočátku čelil velmi praktickým výzvám: vyčistit univerzitu od trosek a přidělovat jídlo studentům a učitelům. Schubert tam už byl „jako homo Academyus, velký vzor,“ říká Tuppy.
Gerhard Langer, odcházející ředitel Institutu pro židovská studia ve Vídni, mohl na ceremoniálu přivítat také rektora Univerzity Palatzky v Olomouci Martina Procházku, který podpořil Schubertovu „funkci brány“ a převzal iniciativu k založení předmětu na jeho univerzitě a ocenil jeho přínos ke snížení antisemitských předsudků v ČR. Děkanka Fakulty historie a kulturních studií Vídeňské univerzity Christina Lutterová označila Schuberta za „vášnivého skauta a vypravěče“. Ačkoli široce založená židovská studia, která založil, je malý předmět, má pro univerzitu „eminentní význam“ a je nepostradatelná. Schubert podle historika sledoval cíl „změnit lidi prostřednictvím znalostí“, připomněl také digitalizaci Schubertovy akademické domény dokončenou v roce 2017 a její překlad do angličtiny.
Zásluhy a ocenění
Kurt Schubert, narozen 4. března 1923 ve Vídni, se v roce 1956 stal mimořádným profesorem židovských studií a v roce 1966 založil Institut židovských studií, který řídil až do roku 1993. Zabýval se výzkumem a vyučováním v široké škále oblastí své specializace. s židovskou historií, literaturou, kulturou a náboženstvím od biblických počátků až po současnost a také inicioval založení Rakouského židovského muzea v Eisenstadtu. Kromě toho byl Schubert dlouhou dobu ředitelem mezinárodních univerzitních kurzů ve Vídni a také prezidentem Katolické asociace akademiků a katolických biblických děl. Jeho neúnavné nasazení v náboženském dialogu vyústilo mimo jiné ve vytvoření „Koordinačního výboru pro židovsko-křesťanskou spolupráci“, jehož byl také dlouhou dobu předsedou.
Kurt Schubert obdržel řadu ocenění za své různorodé nasazení, včetně Velkého čestného vyznamenání za zásluhy o Rakouskou republiku (1973) a Ceny kardinála Innitzera od vídeňské arcidiecéze (1977). V roce 2006 jej Mezinárodní rada křesťanů a židů ocenila „Cenou sira Sigmunda Sternberga ICCJ“ za jeho oddanost mezináboženskému porozumění a v témže roce bylo v Olmützu otevřeno „Centrum židovských studií Kurta a Ursuly Schubertových“ ( Olomouc). Schubert zemřel 4. února 2007. Od roku 2010 se uděluje Pamětní cena Kurta Schuberta.
