V novém cyklu se české zastoupení v Evropském parlamentu ukazuje jako jedno z nejvíce euroskeptických. Jedno je jisté: pro Českou republiku ani pro spolupráci v regionu z toho nic dobrého nevzejde.

Andrej Babiš minulé pondělí na tiskové konferenci oznámil, že jeho hnutí ANO vstoupí do uskupení Patrioti pro Evropu, nového krajně pravicového uskupení v Evropském parlamentu. Může se zdát, že si tato informace nezaslouží zvláštní pozornost. Další východoevropský populista přidává svých sedm europoslanců k projektu Le Penové, Orbána a Salviniho. To je ostatně role pravicových populistů z Východu.

Konfederace a AfD. Německo-polská taktická aliance, jakou jsme neviděli 79 let

Andrej Babiš ale není krajní pravice. Nebo přesněji: doteď tomu tak nebylo. Její strana je už 10 let členkou liberální frakce ALDE/Renew a do Evropské komise jmenovala Věru Jourovou, která se stala tváří EK v konfliktu s Polskem a Maďarskem o právní stát a respektování pravidel EU. hodnoty. Jak k tomuto posunu v politice ANO došlo a jak si stojí v porovnání s širšími trendy ve Visegrádské skupině?

Populismus par excellence a premiér bez kvalit

Hned na začátku je třeba upřesnit, že bývalý český premiér pravděpodobně nemá žádné politické názory. Za tucet let v české politice se neprosadil jako tvůrce širší vize či dokonce politického prostředí. Nic nenasvědčuje tomu, že by pro něj byl nějaký nápad nebo dokonce konkrétní právní řešení osobně důležité. Jeho přístup lze označit za typický populismus – vždy prezentuje názor nejbližší většinové společnosti, což mu umožní získat a udržet si moc.

České evropské volby 2024: někdy je lepší prohrát

přečtěte si také

V tom se Babiš výrazně liší od Orbána a Kaczyńského, rovněž efektivních populistů, kteří se však netají tím, že jejich cílem je přestavba státu a společnosti podle principů jejich ideologie. V tomto ohledu má lídr ANO mnohem blíž k slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, bývalému sociálnímu demokratovi, pro kterého se udržení moci zdá být cílem samo o sobě a jakákoliv představa může dosažení tohoto cíle jen brzdit.

A přesto, politicky, ti čtyři muži si nikdy nebyli tak blízcí. Pomalý posun českého ANO a slovenského Smeru k euroskeptické a xenofobní pravici ztěžuje hledání větších rozdílů mezi nimi a PiS a Fidesz.

Hnutí ANO, které Babiš založil před parlamentními volbami v roce 2013, zpočátku šířilo hesla liberálního populismu: stát se má „řídit jako byznys“ a důvěryhodnost této vize zaručil osobní úspěch lídra ANO. . hnutí jako vlastník potravinářské a chemické společnosti Agrofert. Součástí programu byl boj proti korupci a „nové kvalitě v politice“, podpora podnikatelů a efektivní veřejné služby.

Tváří programu ANO v oblasti zahraniční politiky se stal Pavel Telička, bývalý stálý představitel ČR při EU a náměstek ministra zahraničí. Vstup do ALDE po evropských volbách v roce 2014 se v této souvislosti jevil jako zcela logický důsledek ideologického profilu strany, která se v mnohém podobala první PO a byla otevřeně proevropská.

Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika mají nejdražší byty v Evropě

přečtěte si také

ANO přitom zůstalo individuální stranou. I když se Babišovi v prvním období podařilo povzbudit ke spolupráci řadu centristických technokratů, lídr hnutí nikdy nechtěl jejich názory brát v potaz. Výsledek: většina členů tohoto křídla ANO již není součástí strany (Telička odešel v roce 2017, Jourová oficiálně na konci června 2024).

Přitom sám Babiš jako vicepremiér (2014-2017) a premiér (2017-2021) ukázal, že se zahraniční a evropské politice choval čistě instrumentálně. Rychle se stal známým jako odpůrce imigrace a zastánce budování blokačních menšin v rámci Visegrádské skupiny.

Nové rozdělení ve věku populismu

Babišovy vztahy s EU určitě ochladly od doby, kdy se Komise a unijní kontrolní úřad OLAF zabývaly problematikou dotací Agrofertu a údajným porušením pravidel zakazujících EU dotovat podniky vlastněné lidmi vykonávajícími veřejné funkce. Jednalo se mimo jiné o slavnou kauzu tzv. Čapí hnízdo – konferenční centrum, které mělo být vybudováno díky dotacím vymáhaným dceřinou společností Agrofertu (soud Babiše v tomto případě dvakrát zprostil obžaloby, řízení probíhá před odvolacím soudem).

Pro pravicovou transformaci ANO však byly mnohem důležitější změny ve vnitřní politice. Babišovo převzetí voličů sociálně demokratické koalice v letech 2013 až 2017 a upevnění jeho spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem vedlo ke vzniku nového rozdělení na politické scéně – na „populisty“ a „antipopulisty“. Tím se změnila jak struktura elektorátu ANO, tak i potenciální témata, která strana řeší.

Babiš, který nyní zastupuje zájmy nejvíce znevýhodněných voličů na malých městech, začal využívat témata z repertoáru pravicového populismu, vyhrožovat jim migrací a ztrátou suverenity. Navíc jeho „boj proti establishmentu“ již nebyl prezentován jako konflikt mezi novou mocí a zkorumpovanou elitou staré moci, ale stále více upadal do zaběhnutých kolejí Zemanova konfliktu s „Café Praga“ – levicově liberálním velkoměstským intelektuálem. elity. , odtržený od problémů obyčejných lidí.

Příklady ze Spojených států, Maďarska a Polska Babišovi ukázaly, že toto řešení konfliktu nabízí šanci dosáhnout hmatatelných politických výhod. Dále bylo jasné, že v nové situaci nebylo co doufat od střední třídy, která chtěla technokratický liberalismus.

Velkolepý pád levice a její neschopnost nabídnout alternativu k návrhům „antipopulistického“ tábora zároveň tlačil všechny „populistické“ politiky (Babiše, Zemana, komunisty) ke krajní pravici, která má začala v průzkumech stoupat a stává se největší hrozbou i potenciálním partnerem koalice ANO. Babišova strana se v letošní předvolební kampani prezentovala hesly bránícími suverenitu před bruselskou byrokracií, ale i proti imigraci a zavedení eura.

Český zákon o manželství osob stejného pohlaví končí v troskách

přečtěte si také

V evropských volbách ANO mírně předčilo strany, které byly součástí aktuálně vládnoucí koalice, ale nepřiblížilo se výsledkům parlamentních voleb, které daly straně naději na samostatnou většinu. Stejně jako v mnoha jiných evropských zemích jsou volby do Evropského parlamentu v České republice méně populární a umožňují prosadit se extremistickým stranám. Dobrý výsledek krajní pravice v čele s automobilovým influencerem Filipem Turkem a obnovené koalice v čele s komunisty (aktuálně k nerozeznání od krajní pravice) naznačuje, že před parlamentními volbami v příštím roce si ANO udrží svůj kurz. o právu získat své voliče.

Svědčí o tom i náhlý posun nově zvolených evropských poslanců k Patriotům pro Evropu, i když skupina Renew oslabená slabým výsledkem Macronistů by pravděpodobně mohla počítat s posílením své pozice. Podstatné je, že nikdo z nich tuto změnu veřejně nekomentoval a že se v tisku začalo spekulovat o možných odchodech ze strany. Babišův hlavní protikandidát, středopravicový premiér ODS Fiala, je přitom vedle PiS členem uskupení Evropských konzervativců a reformistů, čímž se české zastoupení v EP stává jedním z nejvíce euroskeptických a zároveň oslabuje svůj vliv. o jmenování evropských postů.

Proukrajinští euroskeptici na straně LGBT

Zajímavé je, že ANO ještě musí přijmout dva důležité prvky arzenálu pravicového populismu: rusofilii a anti-LGBT+ rétoriku. Přestože Babiš pronesl výroky kritizující přílišný rozsah české podpory Ukrajině nebo „zavlečení ČR do války“, zůstává zatím proukrajinský, zejména ve srovnání se svými novými kolegy ve frakci.

Totéž platí pro práva LGBT+ lidí. ANO bylo při letošním neúspěšném pokusu o zavedení sňatků osob stejného pohlaví rozděleno, ale uvnitř samotné strany je významná skupina zastánců projektu a sám Babiš v minulosti rovnost manželství veřejně podporoval. Nejjednodušším vysvětlením tohoto postoje je v obou případech samozřejmě názor české společnosti, která je spíše proukrajinská a o „světonázorová témata“ se příliš nezajímá.

…a po sociální ochraně. Polsko utahuje šrouby ukrajinským uprchlíkům

přečtěte si také

Další vývoj však bude záviset především na průzkumech veřejného mínění před parlamentními volbami v příštím roce. Vše zatím nasvědčuje tomu, že se Babišovi podaří znovu získat post premiéra. Je také možné, že ANO získá jako první strana v historii nezávislou většinu v Poslanecké sněmovně.

Pokud se tak ale nestane, bude Babiš nucen hledat koaličního partnera. Oba scénáře – volební boj o krajně pravicové voliče a sestavení koalice s nimi – naznačují pokračování posunu doprava. Zda a jak rychle se ANO prosadí mezi novými kolegy v Evropském parlamentu, ukáže čas. Jedno je jisté: pro Českou republiku ani pro spolupráci v regionu z toho nic dobrého nevzejde.