Krzysztof Majdan, money.pl: Revoluce se nám odehrává před očima, odřízli jsme se od ruských surovin, protože jejich export představuje téměř 1/3 ruského rozpočtu a víme, na co Rusko utrácí rozpočet. Sláva, otázka zní – je to skutečné?
Dr. Dawid Piekarz, viceprezident Staszic Institute: Paradoxem je, že ve skutečnosti právě teď tečkováme i, než abychom zahajovali revoluci. Rozhodnutí o odklonu od ruského plynu padlo už před rokem, kdy jsme se rozhodli neprodloužit kontrakt Yamalu, ale používat pouze Baltic Pipe a LNG z moře.
Co se týče ropy, asi 90 % ropy za posledních sedm let dosáhlo dovozu ropy z Ruska, my jsme klesli na cca 50 %. V roce 2019 jsme však měli takové testovací pole, když byl plynovod „Przyjaźń“ dva měsíce mimo provoz, všechna ropa pocházela z moře, neviděli jsme žádný rozdíl ve stanicích ani ve výsledcích polských rafinérií. Ukazuje se, že na tento olej můžete bez problémů přejít. S uhlím je to trochu složitější, ale není to tak, že bychom to uhlí potřebovali pro energetickou bezpečnost.
Zbytek rozhovoru je k dispozici na videu
Viz také: Saúdská Arábie nás nahradí ruskou ropou. „Saudi Aramco je strategický partner“
Protože ruština se používá hlavně v domácnostech a bytových družstvech.
Náš těžební průmysl je zaměřen především na produkci uhlí pro elektrárny. Jde o jemné, znečištěné uhlí, které nelze spálit v domácích kamnech. U uhlí je však situace složitější.
Jsme na rozcestí s těžbou. Není to tak, že by se měl celý polský těžařský průmysl zorat jako takový, protože to není ziskové. Máme paradoxně jasné rozdělení – abychom zajistili polskou energetiku, potřebujeme zajistit pět nebo možná sedm dolů. Říká se tomu zero plus, což znamená sázky, které vyhrávají nebo alespoň neprohrávají. To přináší frontu sázek, která měla být již dávno zastavena. Nejprve chtěli tento proces oddálit, pak vstoupil v platnost Evropský zelený úděl a ukázalo se, že veškeré těžební aktivity musí být zastaveny.
Abychom zvýšili naši těžbu a vyrobili to, co domácnosti potřebují, musíme investovat do těchto rozumných a ziskových dolů. Ale abyste mohli investovat, musíte vědět, jak dlouho a v jaké intenzitě můžete toto uhlí využívat. Pro polskou diplomacii či vládu jde o jednu z nejdůležitějších informací, které by se měly z Bruselu „vytáhnout“.
Protože jestli to dopadne uhlí přestalo být prokletým palivem, které lze využít v procesu přeměny a není nutné jej nutit nahrazovat plynem, jak se dříve předpokládalo, může se ukázat, že k finančním pohybům v tomto sektoru musí dojít dříve, kam se tyto peníze vrátí nebo nebudou promarněny. Místo toho rychleji zavírejte provozovny, kde není šance na zisk. O osudu polského těžebního průmyslu se nerozhodne ve Slezsku ani ve Varšavě, ale v Bruselu.
Druhým problémem je, že Fond spravedlivého přechodu, který se chystal odstoupit od uhlí, byl zařazen do KPO a zmražen s ním. Naše dohoda s Bruselem předpokládá veřejná podpora těžby pouze na snížení těžby a zániku. Dnes jsem našel informaci o jedné z uhelných společností, která byla dotázána na možnost zvýšení produkce. A přesto se před pár lety pustil do redukce. Musíme udělat důležitou otázku, kterou musíme v Bruselu položit.
Když se vrátíme k plynu, spoléháme především na Baltic Pipe, která by měla být uvedena do provozu na podzim. Co se může pokazit na této plynové nezávislosti?
Nyní jsme na bezpečné straně, tento plynovod je technicky připraven. Přidává se k němu infrastruktura, probíhá testování, takže zde není co trhat.
Jak to ovlivní ceny na burze komodit, a tedy i kapsy?
Žijeme ve dvou světech, energetická krize nezačala vstupem Ruska na Ukrajinu, začala v září loňského roku, kdy Rusko začalo „hladit“ Evropu plynem. Po rozhodnutí německého soudu podřídit Nord Stream 2 evropskému právu, Rusko omezilo jednorázové dodávky, tedy takové, na které se nevztahují dlouhodobé smlouvy, ale které lze objednávat pouze pravidelně. A plynu bylo v Evropě a na celém světě stále málo, ceny raketově rostly.
Ceny stipendií vyplatíme my. Tady se nic nezmění. Nejde o to, že když máme futures kontrakt a plyn stojí na světě 100 dolarů, někdo nám ho prodá za 20 dolarů jen proto, že máme takový kontrakt. Na několik let jsme začali přecházet na 1/2 a 1/2 futures kontrakt, abychom měli průměrnou cenu a zajistili dodávky, a druhou polovinu koupíme na místě, riskujeme, že se to prodraží, nebo využijeme toho, že to přestane. Tržní cenu sice zaplatíme, ale dá se předpokládat, že nejhorší poptávkové šoky máme za sebou.
Říkal jsi, že olej bude docela snadný. Jaký je podíl zdrojů dodávek a kde můžeme tuto ropu koupit, když ne z Ruska?
Tento podíl výrazně klesl. O. 50 procent ropy používané v Polsku pochází z Ruské federace. Rafinérie se nejčastěji staví na docích a unikátní je potrubní přeprava mezi zeměmi. Ropovod „Przyjaźń“ je prvkem Varšavské smlouvy, Rusko učinilo své satelitní země závislými na surovinách a pevně ho „svázalo“ potrubím, aby nikoho nenapadlo, že ropu lze brát z jiného směru, takže jsme schopni získat zásoby odtud po moři. Máme polské rafinerie, Orlen má rafinérie v Litvě a Česku, Češi mají potrubní spojení k Jaderskému moři, máme východy na moře na všechny strany.
Strategickým investorem fúze Orlenu a Lotosu je Saudi Aramco, největší světová ropná společnost. Uvědomme si – pokud vezmeme a dáme dohromady dalších 11 společností ve frontě, budou mít velikost, o které mluvíme. Každý desátý barel ropy je produkován Saudi Aramco. Jejich vstup do Lotosu byl také uzavřen a máme strategického partnera, který bude dodávat ropu. Spojené státy pracují na otevření dalších exportních příležitostí, probíhá proces zrušení sankcí, aby se Írán vrátil na tyto trhy, a jeho ropa je podobná té ruské.
Američané tvrdí, že Venezuela je na mizině, ale běží na ropu. Co v poslední době neprorazilo a co je důležité, je rozhodnutí Spojených států. Nařídili všem společnostem, které mají koncese, aby je využily na maximum, v plné těžbě. Pokud někdo ponechá pravomoci nevyužité, budou penalizovány. Řešíme situaci, kdy když se podíváme na konsenzus investičních bank, říkáme, že po skončení bojů na Ukrajině by se v letech 2022-2023 měla cena ropy pohybovat mezi 75 a 90 dolary. sud.
Dnes máme asi 100 dolarů. Dolar je dražší než cena této ropy. Můžete říci 75-90 dolarů. to je stav před krizí, vrátíme se s cenami víceméně na úrovních bodu obratu 2020 a 2021. To by nebyl špatný stav.
Kolik stojí stát se nezávislým? Štíty, ceny komodit a dnes je ten den „inflační“.
Žijeme v není tak úplně pravda stereotypu, že ruské suroviny jsou levnější a dražší než ty ze zbytku světa. Jak se ukázalo v případě plynu, ne nutně. Yamal kontrakt byl dražší než LNG, a to je nejdražší druh plynu. Z Yamalu jsme vzali požadované minimum a zbytek jsme koupili přes zprostředkovatele Nord Stream, protože to bylo ziskovější.
Existuje něco, čemu se říká Uralský diferenciál Brent. To je cenový rozdíl mezi ropou ze Severního moře, která je referenční, a ruskou ropou, která je levnější, protože je více sulfátovaná a obtížněji zpracovatelná. V roce 2021 byla tato mezera 1–2 USD a celková cena ropy se během této doby zvýšila o 100 %. Tento rozdíl je nákladem, který lze vyrovnat dobře sjednanou smlouvou z jiného směru. Ruské zdroje tedy na rozdíl od zdání již nejsou tak levné.
