Přednášku „Sedmkrát vedlo k popravě – diplom plk. Ludwik Zych“ připravil a přednesl Wojciech Święs z Muzea Těšínského Slezska na setkání sekce „Minulost a současnost“ 3. století Těšínské univerzity. – Už při přípravě výstavy a publikace „Těšínští vojáci samostatnosti“ jsem si říkal, jak je možné, že taková postava s tak filmovým životopisem o něm nemá ani jediný článek. Psal se rok 2018, tehdy se takový článek, i když ne veselý, objevil [1] Řekl svatý.

Negramotný syn Rychwałda

Narodil se 25. srpna 1894 v Rychwałdu – průmyslovém městě v Ostravsko-karvinské pánvi. V tomto období bylo osídleno přibližně z poloviny Poláky a z poloviny Čechy. Ludwikův otec Antoni pocházel z okolí Tarnova a byl negramotným horníkem. Přestože neumí číst, odebírá socialistické noviny, které mu čte jeho syn Ludwik.

Ludwik se dobře a ochotně učil. Po absolvování obecné školy v roce 1907 se zapsal na polské gymnázium Vzdělávací společnosti Těšínského vévodství v Těšíně. Vyjádřil také své nacionalistické sympatie a přihlásil se do gymnastického spolku „Sokół“ v Michałkowicích, kde se spřátelil s Józefem Płonkou (později vojenským vyslancem Sanation). V roce 1914 se také připojil ke spiklenecké skupině středoškoláků a učitelů.

Otec bohužel brzy zemřel (v roce 1910) a matka Marianna nemohla dům a sourozence uživit. Ludwik proto v roce 1912 školu opustil a začal pracovat jako horník. Nejprve u studny „Sofia“ v Porębě a v roce 1913 odešel do Maďarska, kde také pracoval jako horník.

Statečný voják

– Na náhrobku Ludwika Zycha je nápis, který začíná slovy „Voják Serene Republic“. A tady máme takové vodítko – Ludwik Zych byl především voják řekl mluvčí.

Po vypuknutí první světové války, tzv. Slezské legie, začali přicházet muži a mladíci, kteří se později přidali k Piłsudským legiím. Ludwik Zych také narukoval do Slezské legie a po několikatýdenním výcviku v parku Sikory odešel na východní frontu. Sloužil u 2. roty zvané Slezská rota, 3. pěšího pluku, 2. brigády polských legií a prošel s ní celý bojový kurz.

Od začátku prokázal válečný talent. Vyznačoval se statečností a odvahou – v říjnu 1914 během bitvy u Młotkowa unesl pod silnou palbou svého kolegu Józefa Macheje, zraněného na hrudi. Byl oceněn, povýšen na velitele kulometné čety. Byl několikrát zraněn, z toho jednou vážně, střelou do plic a lopatky a strávil několik měsíců v nemocnici. Po rozpuštění 2. brigády legií v únoru 1918 byl internován a poslán do tábora, odkud utekl a zamířil do Varšavy, kde pokračoval v boji. Hlásí se do polské armády. Bojoval na Citadele a poté na východní frontě, kde si vysloužil další povýšení na podporučíka.

Spiknutí v Zaolzie. nejlepší útočník

V listopadu 1919 byl přivezen do Těšínského Slezska, kde se objevily různé potíže a aktivity polských a českých milicí. Měl převzít velení okresu Fryszta Tajné vojenské organizace. K boji proti Čechům měl pod velením připraveno asi 2000 bojovníků. – Zakladatel Tajné vojenské organizace major Bolesław Ostrowski o Zychovi napsal: „Útoky českých gangů na demarkační linii byly okamžitě odraženy a často organizovány útoky na stanoviště četnictva a českých kapel, vždy s velkým úspěchem“ Svatý lu.

Po rozdělení kraje byl Zych opakovaně přemístěn na různá místa: meziválečné období začal v Těšíně ve 4. střeleckém pluku Podhale, kde byl velitelem nazýván nejlepším střelcem 4. střeleckého pluku Podhale. Později byl velitelem poddůstojnické školy, velitelem záložních rot země Těšín, později převelen do Krakova, pak do Varšavy, kde byl zbrojním instruktorem, a tam byl převratem uzdraven.

Po celou dobu se také učil „civil“ – v roce 1923 absolvoval výcvikový kurz a závěrečné zkoušky složil s výborným prospěchem. V roce 1931 zahájil kurz na válečné škole ve Varšavě, což mu umožnilo mít hodnost důstojníka. Po ukončení studia byl delegován sloužit jako náčelník štábu 6. pěší divize v Krakově. 1934 převelen na velitelství pohraniční stráže jako náčelník štábu ve Varšavě. V roce 1937 se stal certifikovaným podplukovníkem.

Přezdívka „Ghost“. Zaolzie řemeslo

Při práci u pohraniční stráže ho to přitáhlo ke zpravodajské službě. – Prioritou v té době, a to mluvíme o roce 1935, bylo zahájení protičeského povstání na Zaolzí – řekl svatý. Tehdy panovaly iluze, že pakty o neútočení s Německem a SSSR umožní chvíli klidu a že bude možné získat Zaolzie zpět. Za tímto účelem byly na české straně Zaolzie prováděny konspirativní sabotážní aktivity.

Mezi Zychovy povinnosti v této době patřilo přemisťování zbraní, výbušnin a propagandistického materiálu a také výcvik sabotérů. Tehdy začal používat pseudonym „Ghost“. – V této době se také stal členem tajného spolku s názvem „Výbor sedmi“, jehož úkolem bylo ovládnout Zaolzie a někteří dokonce říkají, že to mělo vést k rozdělení Československa s Maďarskem a v r. budoucnost vedla k realizaci myšlenky Intermarium vysvětlil mluvčí.

V září 1938 se stal velitelem legie Zaolzie. Jednalo se o improvizovanou jednotku skládající se z asi 1 400-1 700 lidí, zformovanou na základě tajného rozkazu generála generálního štábu Wacława Stachiewicze. Tato legie se zúčastnila nekrvavé okupace Zaolzie v říjnu 1938 a v květnu 1939 se Zych vrátil k 6. pěší divizi ve Varšavě jako náčelník štábu.

Druhá světová válka. V zajateckém táboře

vypukla druhá světová válka. 6. pěší divize byla kolem poloviny září 1939 obklíčena u Tomaszówa Lubelského a kvůli nedostatku munice byla zajata Němci. Včetně Zycha, který byl poslán do důstojnického tábora v Murnau a poté zůstal v jiných táborech. Byl trestně převezen (pro ilegální a vlastenecké aktivity, školení, konference) a osvobozen polskou armádou v únoru 1945 v táboře Oflag II D Gross Born (Grossborn-Westfalenhof).

Během války se obnovila stará rána – musel se podrobit několikaměsíční léčbě, po které se znovu přihlásil do Polské lidové armády a vstoupil do Polské socialistické strany.

„nejistý prvek“. Svobodný zednář a teosof

Zpočátku byl pozitivně ověřen jako loajální k novým úřadům. Zastával důležité funkce. Dostal také další povýšení na Certified Colonel. Byl vedoucím provozního a hierarchického oddělení oddělení WOP, byl také náčelníkem štábu WOP.

– Nicméně, Zych byl zastáncem Piłsudski z přesvědčení. Tato sympatie k novým úřadům byla pouze deklarována. Potkalo ho zklamání a začalo to „fungovat“. A je známo, že bezpečnostní služby prováděly zpravodajskou činnost a postoj Ludwika Zycha začal mezi jeho nadřízenými vzbuzovat stále větší pochybnosti. Začaly se objevovat zprávy, že udržuje kontakty s bývalými důstojníky Home Army, že tajně nenávidí sovětské důstojníky, označoval je mimo jiné za darebáky, kterým nevěřil v polsko-sovětské spojenectví, že mezi přáteli opakuje, že dnešní svoboda je fikce a že dnešní Polsko už není Polskem a ještě dlouho nebude – řekl svatý.

Zych byl proto jako „nejistý prvek“ armády poslán zpět 13. srpna 1947. Po propuštění z armády si ve Varšavě otevřel tkalcovskou dílnu, byl také pokladníkem Družstva přátel Uroczyska Mężenin – je to polská elita svobodných zednářů a teosofů, která zahrnovala min. Generál Michał Karaszewicz-Tokarzewski nebo Janusz Korczak. Podle bezpečnostních služeb byl v roce 1950 zapleten do špionážního skandálu, měl kontaktovat Cichociemni ukryté v Krakově – Andrzeje Rudolfa Czajkowského, který měl být špiónem pracujícím pro Angličany. To byl základ pro Zychovo zatčení.

7krát vede k popravě

Zych byl zatčen 13. prosince 1951 jako člen údajného špionážního kroužku a byl obviněn z působení v organizované zpravodajské síti na úkor polského státu, shromažďování vojenských a státních tajemství a jejich předávání britské rozvědce. Byl zadržen a mučen ve věznici Rakowiecki. Případ se táhl téměř dva roky, až byl nakonec 30. dubna 1953 odsouzen k trestu smrti, ztrátě veřejných práv a konfiskaci majetku. – Zřejmě hned nato byl sedmkrát vzat na popravu, ale nestalo se tak. říká historik.

Odkud pochází informace, že byl sedmkrát popraven? – Informace o tom lze nalézt pouze na náhrobku plukovníka Ludwika Zycha ve Stare Powązki ve Varšavě – řekl pracovník Těšínského muzea.

Koncem srpna 1953 byl rozsudek změněn na doživotí, poté na dlouholeté vězení. Z vězení odešel v roce 1956 kvůli špatnému zdraví. Zemřel ve Varšavě 31. března 1964 oficiálně jako vězeň na nemocenské.

V roce 1993 Vojenský obvodový soud ve Varšavě zrušil odsouzení absolventa plukovníka Ludwika Zycha.

Měl ženu a tři dcery. Byl vegetarián.

Obdržel mimo jiné Kříž nezávislosti s meči, Kříž udatnosti čtyřikrát a Stříbrný kříž za zásluhy.

Nataša Gorzolková

[1] Toto je článek Dr. Grzegorze Goryńského: Zapomenutí hrdinové nezávislého Polska. Plukovník Ludwik Zych – náčelník štábu Pohraniční stráže. Jeho služby a práce pro nezávislé Polsko, [w:] Na hranicích nezávislosti. Pohraniční stráž (1928-1939) s ohledem na 100. výročí znovudobytí nezávislosti, edice A. Ochał, M. Ruczyński, Szczecin 2020, pp. 327-354.