Kolín nad Rýnem – Carolin Kebekus (42) ulehčila svému čtyřletému bratrovi Davidovi na zadním sedadle auta jejich rodičů, když byl ještě na vysoké židli. Ona sama si to nepamatuje, ale scéna je v něm vyryta.

„Vzpomínám si, že jsem se Carolin zeptal: Jak se máš, jak se dělají děti?“ A pak mi to Carolin vysvětlila a já tomu nemohla uvěřit. Proto jsem se zeptala našeho otce za volantem: „To je ono? A on mě ve zpětném zrcátku potvrdil: „Ano, má pravdu.“

36 epizod podcastu

Příběh mohl zůstat Davidovým tajemstvím navždy, kdyby se ti dva nerozhodli pro jednou pojmout svůj život jako bratři profesionálně.

Výsledkem je 36dílný podcast Audible Original. Seriál je dostupný od čtvrtka pod názvem „Kebekus – co proč jak bylo“.

Když o tom oba mluví s německou tiskovou agenturou, sedí vedle sebe na malé nízké pohovce v bytě v centru Kolína. Carolin je taková, jak ji znáte z televize: znovu a znovu vybuchuje smíchy, rychle se vzruší a na všechno reaguje velmi impulzivně. Vousatý David působí mnohem klidněji a zamyšleněji.

Bylo to tak, když byli děti: Carolin bavila hosty na rodinných oslavách jako šprýmařka, baletka, pianistka nebo hlasatelka. A David seděl pod stolem a poslouchal. Otec se k němu musel vědomě přiblížit s videokamerou, aby ho uvedl do záběru – zatímco Carolin se záměrně tlačila před objektiv.

Dosud blízký vztah

Přesto mezi sebou měli vždy velmi blízký vztah. Tak se zrodila myšlenka podcastu. Přátelé jim několikrát řekli: „Je to šílené, že spolu vycházíte tak dobře jako bratři a sestry!“ Teprve pak si uvědomili, že to evidentně nebylo samozřejmé.

Základ dobrého vztahu mezi nimi mohl být položen ještě před narozením Davida. „Moji rodiče to opravdu dobře zabalili, když jsem měla bratra,“ říká Carolin. „Neřekli: Zase budeme mít děti.“ Ale: „Caroline má bratra!“ Přimělo mě to přemýšlet: „Páni, dostávám svého vlastního člověka zdarma.“ Bylo to jako Vánoce. Šli jsme do nemocnice a vyzvedli mého bratra.

David si zase vybral své staré hračky k průzkumu. Hrabal se v kostkách Lega jako kdysi a znělo to přesně jako tenkrát. Dokonce tam byly ještě zbytky hnětené gumy, kterou kdysi použil jako tmel. „Okamžitě jsem byl zpět na tomto světě.“

Co se týče zábavy, Carolin byla odmala velmi aktivní a její bratříček toho využil. Na Štědrý den mu například darovala vlastní nahranou kazetu s pohádkami na dobrou noc. O rok později následovaly „Příběhy na dobrou noc 2“ – i když s podobným designem obálky. „Dalším skvělým dárkem od ní byla podomácku vyrobená obrázková knížka, ve které byli hlavními postavami naši plyšáci.“

Navíc pro něj byla velká sestra jakýmsi překladatelem a prostředníkem, například když šlo o vyjádření učitelů a rodičů. „Kdyby něco chtěli, Carolin mi řekla: Možná to budeš potřebovat, protože takové a takové…“ Dokázal to od ní přijmout.

Zůstal jsem v Kolíně

I jako mladí dospělí mezi nimi zůstalo úzké pouto, pravděpodobně i proto, že oba vždy zůstávali ve svém rodném Kolíně nad Rýnem. Nikdo z nich se nikdy nechtěl stěhovat. A ačkoli se ti dva nakonec stali komiky, trvají na tom, že jejich vztah je bez rivality. Možná proto, že si na pódiu každý dělá to svoje.

Stále se vnímají jako tým. Carolin, zamyšlená: „Když si představím, že jsem byla sama s rodiči – bez kolegy, se kterým se v případě pochybností rychle vyměníme: „Řekni mi, je to ještě normální? Bylo by to těžké!“