Síly, které měli vězni k dispozici, byly samozřejmě ve srovnání s obludností nacistické zločinecké mašinérie malé. Ale síla spiknutí spočívala v jeho psychologickém a morálním významu. Pilecki si pro organizaci, kterou vytvořil, stanovil tyto cíle: – podporovat své kolegy, – předávat zprávy zvenčí táboru ostatním vězňům, – tajně získávat jídlo a oblečení a distribuovat je, – předávat zprávy mimo dráty KL Auschwitz, – připravit vlastní jednotky k převzetí kontroly nad táborem v případě možného útoku zvenčí partyzánskými jednotkami se současným shozením zbraní a živé síly (vylodění).

Ozbrojené povstání v táboře

Tento poslední bod, ozbrojená kontrola tábora, byl vynikající nápad Pilecki. „Pokud by to bylo napadeno zvenčí, shozené zbraně a přistálo tam, nebo dokonce jen těžké bombardování…“ snil. Dokončit věřil, že vězni mohou tábor znovu dobýt. Hořký, zjevně odpojený od reality, později napsal:

„Naší tragédií nebylo to, že bychom – jak si Varšava myslela – byli kostlivci, ale naopak, ať jsme jakkoli silní a lokálně jsme měli běh událostí ve svých rukou, ale kvůli celkové situaci – společnost, represe – naše ruce. byli svázáni a my jsme museli z dálky uprchnout pro strádající. Potřebovali jsme rozkaz.“.

Táborová nemocnice se stala důležitou podzemní enklávou. Již brzy Pileckiho muži začali krást léky z lékárničky SS a dávat je potřebným. Organizovali také první kontakt s civilním obyvatelstvem mimo tábor, který sloužil k transportu léků do tábora.

Jak byli likvidováni zrádci?

Organizovali jídlo a popravovali špiony a nejsadističtější zločince, kteří udržovali pořádek v táboře. (Spiknutí mělo svůj vlastní soud, který vynášel rozsudky smrti nad zlatokopy). Na stěně bloku 15 byla výklopná schránka, ke které jeden ze zámečníků ZOW vyrobil klíč. Pilecki nebo jeho muži vystřelili udání a nechali jen neškodné. „Věděli jsme, kdo je zlatonka, a někdy jsme sami přidali anonymní jména, (…) vedli vyšetřování proti samotným zlatonkám.“ Informoval Witold.

Informace o tom, kdo byl špión, pocházely také od vojáků ZOW, ​​zaměstnaných jako spisovatelé v táborovém gestapu. Pokud byl vynesen rozsudek, člen výdejny jídel ZOW mlátil zrádce po hlavě naběračkou za údajný pokus vzít polévku zpět z kotlíku. Spiel byl okamžitě eskortován do nemocničního bloku. A nikdy se nevrátil sestry mu píchly injekci rezavou jehlou.

Text je úryvkem z knihy Teresy Kowalik a Przemysława Słowińského „Velké útěky Poláků“ (Fronda, 2022).

Lidé z Pilecki dokonce zlikvidovali některé zločince SS. Dělali to s maximální opatrností, aby na tábor nepadla německá odveta. Chovali například vši nakažené tyfempak je oblékněte do šatů zločinců. Tak zemřel mimo jiné Hauptsturmführer Siegfried Schwela, hlavní lékař SS. Spiklenci začali poslouchat rozhlas a připravovat plán aktivní sebeobrany a možné vzpoury pro případ, že by se Němci rozhodli tábor zlikvidovat. Witold Pilecki spolu se svými kamarády vypracoval podrobné přípravy k vojenské akci v různých situacích.

Přečtěte si také: Rozsah německé krutosti byl nepředstavitelný. Ve zprávách gtr Pileckimu nevěřil ani Stefan „Grot“ Rowecki!

Útěk z Osvětimi

Sklad zbraní ZOW byl umístěn a maskován pod kasárnami stavebního úřadu. Propuštění vězni zasílali hlášení na velitelství ZWZ-AK. Když Němci zrušili kolektivní odpovědnost za útěky, ZOW je začal organizovat. První úspěšný útěk se uskutečnil 16. května 1942. Režírovali ho poručík Wincenty Gawron a Stefan Bielecki. Když na konci roku 1941 Němci zahájili velkou expanzi Birkenau (Auschwitz II) a zahájili masové vyhlazování Židů, rozšířilo se spiknutí tábora i do tohoto nového tábora.

foto Stanisław Mucha / public domain

Když na konci roku 1941 Němci zahájili velkou expanzi Birkenau (Auschwitz II) a zahájili masové vyhlazování Židů, rozšířilo se spiknutí tábora i do tohoto nového tábora.

Šlo především o sesbírání spolehlivých informací o vyhlazování Židů a jejich odeslání do Varšavy. Po devíti dnech krutých výslechů v bunkru Block 11 byl převezen do Birkenau. plk. Jan Karcz. Tam vytvořil ZOW „pětku“, především z vězňů převezených z Auschwitz I. (Neexistují žádné informace, zda mezi těmi, kteří nebyli okamžitě zplynováni, byli do spiknutí naverbováni nějací Židé). Sbíraly se informace, rozdávalo se jídlo a léky.

Odbojové skupiny v táboře

Na jaře 1942 byly do Birkenau přivezeny první vězeňkyně. Postupem času se k táborovému spiknutí přidal tucet žen. První iniciativou bylo Pileckého hnutí odporu, ale následovaly další. Téměř všechny politické kruhy se pokusily zorganizovat.

Vznikly tak odbojové skupiny PPS pod vedením Stanisława Duboise, skupina ZWZ plukovníka Kazimierze Rawicze (číslo 9319) nebo pravicové ONR Jana Mosdorfa (číslo 8230). I v tomto spiknutí, v samém srdci pekla, docházelo ke třenicím v politice a ambicích. Přinesly se také obrovské oběti. „Velký mlýn v táboře neustále házel mrtvoly Pilecki to poznamenal později ve své zprávě. – Mnoho kolegů zemřelo a neustále je museli nahrazovat jiní. Vše se ještě muselo propojit. (…) Ve snaze každodenní práce jsme bojovali, abychom do komína polského života dali co nejméně a den se někdy zdál jako rok.“.

Foto: Yad Vashem, Auschwitz Album/Public Domain

Pileckiho cílem bylo sjednotit všechny podzemní skupiny a připravit povstání v táboře.

Pileckiho cílem bylo sjednotit všechny podzemní skupiny a připravit povstání v táboře. Po mnoha obtížných jednáních se mu podařilo dosáhnout jakési politické dohody mezi různými politickými stranami a proudy, které se za ostnatým drátem hádaly stejně urputně jako venku.

Jedním z výrazů této dohody byl štědrovečerní večírek konaný v roce 1941, kde se setkali zástupci různých skupin. Po ní se k ZOW přidalo několik socialistů a členů ZWZ. Plukovník Rawicz převzal vojenské velení spojených podzemních skupinkterý je formálně podřídil veliteli ZWZ. Byl vytvořen „politický výbor“ se zástupci zleva (včetně Stanisława Duboise) a pravice (včetně Jana Mosdorfa) a do spiknutí byla vtažena skupina českých vězňů.

Zdroj:

Text je úryvkem z knihy Teresy Kowalik a Przemysława Słowińského „Velké útěky Poláků“ (Fronda, 2022).