Dohodnutý občan

Ondřej Kobza je český výtvarník, fejetonista, ale také podnikatel (má v Praze uměleckou kavárnu Café V lese, provozoval bar spojený s cykloservisem Bajkazyl).

Uspořádal řadu akcí, např. koncert na pontonech pod Karlovým mostem přes Vltavu, koncert symfonického orchestru v běžný den na České poště, půlkilometrový stůl na Karlově mostě, kde si každý mohl něco přinést a sdílet s ostatními, zvukové koupele (ne- tradiční provedení Mozartova Dona Giovanniho (Jean au bain), při kterém diváci ulehli oblečení do van s horkou vodou), báseň (stánek s texty básní každý rok obměňovaný), živá lidská báseň (umělec s megafonem a speciální elektronický list by řekl báseň po výběru daného kusu), klavíry v ulicích a mnoho dalších uměleckých aktivit.

„Hlasy, slyším hlasy…“

Poezjomat je stroj, který vám umožní poslouchat poezii, písně, hudbu a další zvuky na ulici. Z ocelové trubky vyčnívá klika, pomocí které si kolemjdoucí může otáčením vyrobit elektřinu. A pak stisknutím tlačítka vybere jednu z dvaceti zvukových stop. Básně lze nalézt na různých místech České republiky, ale nejen:- Báseň stojí 250 000 korun. Máme více než 30 básníků v zemi, ale někteří jsou i v zahraničí, v New Yorku, Berlíně, Bruselu, Sofii. Jeden je v Polsku, v Lodži, ale doufáme, že brzy přibudou další – prohlásil pražský umělec při vernisáži.

Poezie je jako periskop pod zemí: – Ano, je to odkaz na podzemí, je to jakýsi kulturní pereskop, hlas z hlubin – řekl Ondřej Kobza.

– Díla jsou vybírána pro konkrétní místo, aby odrážela jeho genius loci. V případě Těšínské básně díla vybrala zčásti Renata Putzlacher a zčásti Ivan Motýl. Ač se mašince říká báseň, nejde jen o poezii, jsou tam i písničky, příběhy, v jiných mašinkách máme i sportovní zvuky. Právě zvuky svědčí o charakteru tohoto konkrétního místa. Je možné, že v příštím roce repertoár upravíme a rozšíříme o další zvuky. Poezjomat zatím potrvá jeden rok, ale doufáme, že najdeme další partnery pro rozšíření projektu. Doufám, že to je pro nás cesta do Polska a díky tomuto projektu se můžeme setkat v dalších polských městech – poznamenal český umělec.

V Českém Těšíně si můžete poslechnout píseň „Płyniesz Olzo“ od Jana Kubisze, díla: Bogdan Trojak, Jan Delong, Julian Przyboś, Petr Ligocki, Henryk Jasiczek, Jacek Sikora, Władysław Sikora, Jerzy Kronhold, Janusz Klimsza, Zbigniew Machej, Petr Bezruč, Two Banks, Pomylona Gosia, Sumny Tesinpíseň Ewy Farné, legenda o založení Těšínska a legenda o Studni tří bratří nebo píseň Jaromíra Nohawici.

Existuje mnoho možností

– Děkujeme za tento nápad, je vždy snazší přesvědčit naše obyvatele a dodavatele, že by to mohl být skvělý nápad a že bychom si tuto báseň mohli ponechat na několik dalších let. Je tu neobvyklá symbolika – polská a česká jména, stejně jako počet umělců, které tu máme, z různých oborů, i počet básníků, které máme, což dokazuje, že jsme bohaté město. Myslím, že mnoho lidí se zde zastaví a poslechne si tyto básně, pokud jim v životě chybí poezie, vždy mohou přijít sem. – řekla starostka Gabriela Staszkiewicz a dodala: – Myslím, že tento seznam (písně – ed.) nestačí a mohli bychom přidat a použít mnohem více.

– Jsem rád, že se nám podařilo najít to správné místo pro báseň. Je pravda, jak už někdo zmínil, jsme kreativní velmoc, máme nejen básníky, ale i vypravěče, výtvarníky, grafiky. Je krásné a symbolické, že některá jména mají pouze CZ, jiná PL a některá PL+CZ, je to tak krásný mix, který ukazuje, že tady v Těšíně, v tomto kraji, musíme žít spolu a vy spolu jednajte, jinak bychom nebýt ano – poznamenal Vít Slováček – 2. místostarosta města Český Těšín

Mělo to být uprostřed mostu

– Původně se mělo rozhodovat o mostě, přímo uprostřed hranice, ale souhlas se nepodařilo získat (jak vysvětluje Vít Slováček, šlo o šířku chodníků a o to, že by automat znesnadnil pohyb nevidomým – pozn. red.). Most je pro mě velmi blízký symbol, na Karlově mostě jsem dělal akci s dlouhým stolem, dá se to zopakovat i tady – navrhl tlumočník.

– Co se týče stolu, máme tu jeden na svátek Tří bratří. Usadíme se na palubě, můžete si pomoci štrúdlem – Staszkiewicz se zasmál a Slováček výtvarníkovi přeložil Staszkiewiczův výrok z polštiny do češtiny.

– Vždy můžeme najít něco jiného – komentoval Kobz a při znalosti jeho různorodé tvorby není pochyb, že by to bylo něco originálního…

Nataša Gorzolková