Čtení s Jelonka.com – Jelonka.com

Jerzy Giedroyc. Život před „Kulturou“ od Marka Żebrowskiho a také Beniamin Ashwood v AC Cobble and Cowards, napsaný Josefem Škvoreckým – to jsou tituly, které doporučují dámy z Karkonoské knihovny Jelenia Góra a vybízejí nás, abychom se na tyto knihy odvolávali v jejich recenze.

Jerzy Giedroyc. Život před „Kulturou“. Marek Zebrowski

Jerzy Giedroyć – první sdružení? Samozřejmě pařížská Kultura. Přesně tak. Činnost redaktora, jeho role v dějinách Polska a jeho zásluhy v mnoha oblastech byly popsány již mnohokrát a snad se dočkáme mnoha dalších doplňků. O aktuálnosti jeho tvorby nejlépe svědčí poslední měsíce – málokdo byl tak předvídatelný a tolik prostoru v jeho intelektuální tvorbě věnoval polsko-ukrajinským otázkám a vztahům. Díky jeho politickému důvtipu se ukázalo, že máme připravený novinářský materiál k další reflexi. Kromě toho, že se Kultura narodila v roce 1947, byl Jerzy Giedroyć (nar. 1906) v té době již zralým mužem. Co víme o dřívějším období jeho života, tedy prvních čtyřicet let? Asi nic moc… Narodil se v Minsku, poslali ho studovat do Moskvy, protože tam mělo být bezpečněji, ocitl se uprostřed revoluce – zřejmě mu byla převzata politika psaná odmalička . Byl pro ni rozhodně zapálenější než pro vědu, stejně jako pro cigarety, protože od svých jedenácti let byl závislý na tabáku. A to je jen začátek. Pak je tu Varšava v meziválečném období, studium a kancelářská práce, důležité a velmi důležité znalosti. V pozadí či v popředí bublající kotel politických a sociálních věcí, jako je květnový převrat. A osobní život tohoto krásného smrtelníka? Jmenovala se Tatiana a stala se jeho manželkou. Už dlouho ne. Možná by vše dopadlo jinak, ale válka mnohé plány zhatila. Polské peklo se usazuje v Bukurešti. Ne bez potíží, ale dokázal se z toho dostat. Jako voják prošel iráckým Tobrukem a s Andersovou armádou se dostal až k Monte Cassinu. Stojí za to seznámit se s detaily této mimořádně zajímavé, navíc bohatě ilustrované publikace – dostupné ve fondu Krkonošské knihovny. (KH)

Benjamin Ashwood. AC dlážděná

Hlavní postavou románu je sládek, který vede poklidný život. Nic neruší jeho denní rytmus. Nerad ruší svou rutinu a k životu nepotřebuje nic jiného než pivo, kamarády a oblíbenou ubytovnu, tedy klid. Když se v jeho malém světě náhle objeví démoni, stále to nezmění jeho postoj. Nemá v úmyslu něco podniknout proti vetřelcům poblíž svého domova. Teprve když na své cestě narazí na čarodějnici a mistra meče, změní se celý jeho pohled na svět a vytoužený klid zmizí, snad navždy. Cestou ho potká mnohá dobrodružství, která ho změní. Během cesty se hlavní hrdina vyvíjí, dospívá a stává se z něj jiný člověk. Příběh je spíše lehký, takový, při kterém si odpočineme a zapomeneme na svět kolem nás. Bohužel nás autor ničím nepřekvapí, spíše využívá modely, které se ve fantasy literatuře objevily nejednou. Benjaminův postoj mi trochu připomíná Bilba z Tolkienova „Hobita“, kterého bylo třeba „přetlačit přes práh“. Román je docela dobrý, ale ten, kdo čte hodně takových příběhů, si všimne spousty věcí, které jsou reprodukovány. Kniha přibližuje téma cesty, ale také koncept hrdiny, který zpočátku nebyl příliš talentovaným a angažovaným jedincem, ale jak se příběh odvíjí, je stále odvážnější a hrdinnější. Hlavní postavou Cobble byl nejprve člověk, který se nehrbil, Ashwood se spíše staral o své věci a nestaral se o konflikty se silami zla, zejména pokud mu nezasahovaly do existence, ale po nějaké době byl nucen připojte se k misi a bojujte s démony, čímž se jeho život změní.
Kniha je k dispozici ve sbírkách Karkonoské knihovny (PW).

Zbabělci. Josef Škvorecký

Když je kolem mě nějaká hříčka, je to hnusné, až hnusné a pod ostudným psacím stolem se skrývá poctivost a upřímnost vštěpovaná mým dědou, odkazuji na českou literaturu. Chová se na mě jako dobrá sestra, která mě šťouchne do ramene a řekne, takový život je hloupý. Tentokrát jsem si dopřál opakování Josefa Škvorka, mistra zobrazování lidské velikosti a slabosti.
„Otevřela se mi nová perspektiva, jak se Zdenka účinně zbavit. Kdyby zemřel, ráda bych šla s Irenou na jeho hrob. K Ireně bych byla velmi něžná a opatrná, abych se nedotkla jeho bolestivé rány.“ šel bych do jeho hrobu s Irenou zcela nezištně. Kdyby byl Zdeniek mrtvý, byl bych zcela obětavý. Takže jsem proti povstání nic neměl.“
Román „Zbabělci“ se odehrává v okupovaném Kostelci na samém konci války. Hlavní hrdina Danny, dvacetiletý středoškolák, člen jazzové kapely a velký milovník dívek, sleduje, jak ve městě dozrává revoluce. Osvobozenecká armáda se svírá, averze ke zbývajícím skupinám Němců roste, místní elita se snaží vyrovnat s okupantem, aby město nebylo zničeno, a mladší generace chce cynicky chopit zbraně u poslední moment. Protože teď je čas na odvahu bez velkého rizika. Danny se přidá k revolucionářům, aby udělal dojem na Irenu. Odvaha končí, když požádají Němce o pomoc v konfrontaci s hnutím odporu. Danny dezertuje. 9. května vstupují do města SS, kteří nemají v úmyslu kapitulovat. Komunisté začínají řídit revoluci. Situace se stává smrtící. Ruské tanky přijíždějí… Kdo pustí? kdo je hrdina? Jak se to měří? Škvorecký dokonale mísí absurditu, grotesku, válku bez krutosti války, skepsi ve velikosti člověka, – netřeba podvádět, lidé bez páteře jsou všude. Ten muž je dokonalý a ušlechtilý muž, i když tato slušnost často vyplývá z jeho vlastní spravedlnosti. Buržoazní ctnosti byly v románu zdiskreditovány jako svět zdání a pokrytectví. „Zbabělci“ končí výmluvně rozloučením s mládím a iluzemi. Ach, česká literatura! Moje náplast a moje antibiotikum J Všem přeji tak dobrou sestřičku. Kniha je k dispozici ve sbírkách Krkonošské knihovny. (NENÍ SLOVO)

Anatolio Necci

"Typický komunikátor. Nesnesitelně pokorný nadšenec do twitteru. Milovník zombie. Jemně okouzlující webový fanatik. Hráč. Profesionální pivní nadšenec."