Bude to pokus o záchranu Visegrádské skupiny?

Jsem konzervativní. Když něco začne praskat, nelámu zlomenou větev, ale snažím se zachránit, co je. Nemělo by se zapomínat, že Visegrádská skupina přinesla všem svým členům mnoho výhod. Proto jsem proti tomu, abych to hned vyhodil. Je však třeba si ujasnit zásadní otázky. Druhá poznámka: jsou doby míru, normální doby, a pak se můžeme bavit o politických nuancích, což nám vadí. Ale jsou i chvíle, kdy jde o nejdůležitější otázky, o bezpečnost, o existenci národů, o světový řád, o základní hodnoty. A takových okamžiků jsme nyní svědky. Vím, že je to důležité i pro premiéra Morawieckého. Jsme ve válce s Ruskem. Tato válka se netýká jen Ukrajiny a jejího území, ale také evropské demokracie, podoby a existence západní civilizace.

Možná tato válka ukázala, že zájmy zemí Visegrádské skupiny se rozcházejí? A to se nezmění: v maličkostech jsme spolu, ale v základu je Maďarsko na druhé straně barikády?

Za prvé, v rámci Visegrádské skupiny vždy existovaly rozdíly. Například Slovensko má euro, ostatní tři země ne. Polsko je závislé na uhlí a příští rok se na Slovensku uhlí nebude využívat vůbec, to je rozdíl v energetické politice. Tyto příklady bych mohl znásobit. To nejsou maličkosti, lišíme se ve vážných věcech. To však nebylo překážkou naší spolupráce, naše skupina fungovala. Za druhé bych rád upozornil, že před každou Evropskou radou jsme měli svá vlastní jednání v rámci Visegrádské skupiny, během kterých jsme se dohodli na společném postoji. A jsem přesvědčen, že právě díky tomu se v Unii s podporou Maďarska podařilo vyřešit mnoho problémů. Sankce proti Rusku byly schváleny jednomyslně. Unie Ukrajinu jednomyslně podpořila. To jednomyslně znamená, že Maďarsko se nezlomilo. Pro Visegrádskou skupinu proto vidím hodně zdravého rozumu a velké úkoly. Pokud se tedy ukáže, že věci nepůjdou tak, jak mají, pak budeme muset vyvodit závěry. Ale v tuto chvíli chceme udělat vše pro to, aby spolupráce v rámci V4 i přes tyto názory a ne úplně povzbudivá slova Viktora Orbána pokračovala.

Česká republika dnes patří k zemím, které se nejvíce angažují v obraně Ukrajiny. Asi jako první dodali na Ukrajinu těžké zbraně, tanky, když se všichni báli. Měl jsem dojem, že předtím nebyli k Rusku příliš kritičtí. Především prezident Miloš Zeman, kterého lidé zvolili dvakrát. Dokonce se oháněl proruským přístupem. Je tato změna trvalá? A jsou o tom v ČR nějaké spory?

Je to Rusko, kdo vede válku s Ukrajinou a Rusko vede hybridní válku s celou Evropou. Nepřímo tak vyhlašuje válku celé Evropě. Je to dezinformační válka, dochází ke kybernetickým útokům. Útok na Ukrajinu je útokem na demokratický svět. Jsem rád, že Česká republika okamžitě podpořila Ukrajinu, okamžitě předala zbraně. Bylo to jednoznačně dobré. To se těší velké podpoře české veřejnosti. Češi velmi podporují Ukrajinu, mají pro Ukrajince velké pochopení, jsou solidární s ukrajinskými uprchlíky a staví se proti Putinovu režimu. Myslím, že to vyplývá i z toho, že máme živou paměť na to, co se stalo v roce 1968, okupaci vojsk Varšavské smlouvy, kterou chápeme jako ruskou okupaci. Pamatuji si také, když měl prezident Zeman proputinovské sklony. Jsem moc rád, že je tato doba za námi. A jsem rád, že Česká republika je nyní jednotná a jednotná pro Ukrajinu.