Od nynějška bude řídit běh událostí nemocný prezident Miloš Zeman. Je to prezident, kdo jmenuje prvního kandidáta na post premiéra, a pokud nezíská důvěru parlamentu, tak druhého. Až na třetí pokus, pokud tento nevyjde, nastoupí předseda parlamentu.

Českým zvykem je také to, že prezident pověří šéfa vítězné strany sestavením nové vlády. Nejvíce hlasů tentokrát získala koalice tří pravicových stran Společně, o jeden mandát navíc ale bude mít končící premiérovo hnutí ANO. Tak se zrodila volební aritmetika. Miloš Zeman však před volbami dal jasně najevo, že volební koalice považuje za voličský podvod a premiérem jmenuje lídra nejsilnější politické strany či politického hnutí Andreje Babiše.

Pyrhovo vítězství

72 křesel a největší klub v novém českém parlamentu je nepochybným úspěchem současného premiéra. Zejména proto, že se v minulém volebním období musel vypořádat jak s obviněními z vymáhání dotace EU na konferenční a volnočasové centrum „Čapí hnízdo“, tak s obviněním ze střetu zájmů, protože podle Evropské komise činil nepřestane mít vliv na svěřenské fondy, do kterých převedl Váš majetek.

Ve 200místné komoře však 72 křesel na vládnutí nestačí. V minulém volebním období mělo ANO více mandátů, 78. Ani to nestačilo, ale navíc bylo 15 mandátů od koaličního partnera, sociálně demokratické strany ČsSSD, a dalších 15 mandátů od komunistické strany KSczM, která sice nezískala vstoupit do vlády, podpořil menšinový kabinet výměnou za programové ústupky v klíčových hlasováních.

Výzva hlavě státu

V novém parlamentu už ale nebudou žádní sociální demokraté ani komunisté. Nepřekročili volební práh pěti procent. Vznikne protievropská a xenofobní strana SPD v čele s Tomia Okamury, ale jejích 20 mandátů je stále málo.

Během této doby na druhé straně parlamentního jednacího sálu usednou dvě koalice, které kumulují 108 mandátů, tedy pohodlnou většinu, ale ještě ne ústavní. První – Spolu (česky Spolu) – tvoří Občanská demokratická strana (ODS), KDU-ČSL a liberálně-konzervativní strana TOP 09. Druhou – PirSTAN – založila Pirátská strana liberální čeština. a středopravé Hnutí Starostové a nezávislí (STAN). Jejich lídři se v sobotu večer sešli a vypracovali memorandum prezidentovi, ve kterém sdělují Miloši Zemanovi přání sestavit společnou většinovou vládu a vyzývají ho, aby vedením jednání pověřil předsedu ODS Petra Fialu. nový kabinet.

Sám Fiala ujistil, že o budoucí vládě budou obě koalice mluvit pouze společně a nebudou o ní vstupovat do žádné diskuse s jinými politickými subjekty. To je jasná odpověď premiéra Babiše, který krátce předtím na tiskové konferenci oznámil, že pokud ho prezident požádá, aby vedl jednání o novém kabinetu, navrhne na toto téma jednání s koalicí Spolu.

Vít Rakušan, předseda klubu Starostové a nezávislí (STAN)

nemocný prezident

Prezident Zeman v minulosti požadoval, aby skupiny, které hodlají sestavit vládu, předem předložily jmenný seznam 101 zákonodárců, kteří dají novému kabinetu důvěru. V roce 2013 dokonce požadoval, aby tři pravicové strany měly tato jména ověřená notářem. I když je dostal, pověřil sestavením kabinetu někoho jiného, ​​který později nezískal důvěru parlamentu, ale vládl, dokud po předčasných volbách nevznikla nová vláda. Zda tomu tak bude i tentokrát, není jasné, ale vzhledem k tomu, že prezident není vázán žádným termínem na jmenování dalšího kandidáta na premiéra, mohl Babiš vládnout velmi dlouho; možná i do příštích prezidentských voleb za dva roky.

Případ ještě komplikuje nemoc 77letého Miloše Zemana, o kterém se ví jen málo. Od dubna je téměř výhradně na invalidním vozíku. V polovině září strávil osm dní v nemocnici kvůli tomu, co mělo být rutinní prohlídkou.

Nějakou dobu se objevovaly nápady na odvolání prezidenta z funkce jako neschopného vykonávat své povinnosti, ale zatím žádný nebyl realizován. Předseda Senátu Milosz Vystrczil v sobotu (9. října 2021) oznámil, že v současné době je obžaloba hlavy státu u konce, protože veřejnost je o jeho zdravotním stavu informována, byť se to někomu může zdát nedostatečné.

Ivan Bartoš, lídr České pirátské strany

Konec komunismu

Ať už se v České republice sestaví jakákoli vláda a kdy se tak stane, tyto volby se již zapsaly do české historie. Poprvé od sametové revoluce nebudou v českém parlamentu komunisté.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSczM) vznikla v roce 1990 z Komunistické strany Československa oddělením její české části. V prvních svobodných volbách v roce 1990 ho volilo 13 % českých voličů a v následujících dvou letech 14 % se ziskem 35 mandátů ve dvousetčlenné České národní radě, která se po rozpadu Československa transformovala do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V roce 2002 získali komunisté až 18,5 % hlasů a získali až 41 mandátů.

Jejich přítomnost v českém parlamentu po většinu té doby ztěžovala budování vládní většiny, protože od spoluvlády s nimi se odstřihávaly všechny demokratické strany. Před čtyřmi lety se Andrej Babiš rozhodl také ne, ale přijal jejich podporu pro svůj menšinový kabinet, bez kterého by nemohl přežít.

K takovému osudu se odsoudili čeští komunisté, kteří se jako jediní v zemích bývalého komunistického bloku neproměnili v sociálně demokratickou stranu. V souladu se stranou, která vládla Československu od únorového převratu 1948 až do Podzimu národů v roce 1989, nedokázaly přilákat mladé voliče. Trpěl také podporou vlády oligarchy Babiše. A také zpoždění lídra party Vojtiecha Filipa s předáním nejmladším. Dlouho oznámil odchod do důchodu, odešel však až po prohraných volbách.

Koalici PirSTAN vytvořily liberální Česká pirátská strana a středopravé hnutí Starostové a nezávislí (STAN)

Porážka levice

Za otevřené spoluvládnutí s Babišem na dlouhých osm let zase musela platit sociálně demokratická strana ČSSD, která rovněž nebyla přijata do nově zvoleného českého parlamentu. „Politika je krutá, voliči sociální demokracii nepochopili,“ komentoval volební porážku hejtman (maršál) pardubického vojvodství Martin Natolický, podle kterého strana potřebuje „restart“. Lídr sociálních demokratů Jan Hamáczek už oznámil rezignaci. S ním musí rezignovat celé vedení ČsSSD.

Už před čtyřmi lety dostali sociální demokraté od voličů žlutou kartu. Tehdy je volilo něco přes 7 % voličů, téměř třikrát méně než v roce 2013, kdy získali téměř 20,5 % a vyhráli volby, načež vytvořili koalici s Babišem a křesťanskými demokraty. Ti však varování ignorovali a vstoupili do stejné řeky, tedy do koalice s Babišem. Tentokrát ale vládu jako slabší partnery podpořili komunisté. A tak se spolu s nimi museli s Parlamentem rozloučit.

Budoucnost ukáže, zda se dokážou setřást šok a vymanit se z mimoparlamentního zapomnění, jak se to podařilo polské levici před dvěma lety.

Chcete se k tomuto článku vyjádřit? Udělejte to na Facebooku! >>