Biskup Gądecki v rozhovoru pro PAP vysvětluje, jak odlišit pravdu víry a staleté učení a tradice katolické církve od toho, co lidé v církvi často hlásají a co je v rozporu s pravdou Boží. Připustil, že například postuláty a návrhy související s německou synodní cestou se berou v úvahu a zkoumají, ale ne všechny návrhy jsou dobré.

Upozornil, že církev je pod různými tlaky, ale jejím úkolem není následovat ducha doby, ale být věrná evangeliu, i když nemůže ignorovat realitu, a katolíci by se neměli vyhýbat účasti na veřejné debatě.

PAP: Během soudu před Pilátem Ježíš řekl, že přišel na tento svět, aby vydal svědectví pravdě. Jak rozlišíme pravdu víry a staletí staré učení a tradice katolické církve od toho, co lidé v církvi často hlásají a od toho, co je v rozporu s pravdou Boží? Takové příklady máme v Německu nebo v České republice.

Biskup Stanisław Gądecki: Všichni členové církevního společenství jsou povoláni dodržovat jeho učení, které vyplývá především z evangelií, apoštolských listů, učení církevních otců, po sobě jdoucích koncilů a učení papežů, vyjádřených mimo jiné v encyklikách a exhortace a dokumenty Svatého stolce v Katechismu katolické církve.

„Je jasné, že posvátná tradice, Písmo svaté a učitelský úřad církve jsou podle nejmoudřejšího Božího plánu tak úzce propojeny a vzájemně závislé, že jedno bez druhého nemůže existovat, a to vše dohromady, každý svým vlastním způsobem, pod inspirací jediného Ducha svatého účinně přispívá ke spáse duší“ (2. vatikánský koncil, konstituce Dei Verbum, 10).

Apoštolskou tradici je třeba odlišovat od teologických, disciplinárních, liturgických a zbožných tradic, které se v místních církvích formovaly po staletí. To jsou zvláštní formy, jejichž prostřednictvím se velká tradice vyjadřuje podle různých míst a různých časů. V jeho světle je lze pod vedením učitelského úřadu církve podporovat, upravovat nebo dokonce odmítat.

Za více než 2 000 let existence církev interpretovala měnící se realitu a reagovala na vznikající problémy a výzvy. Nevytvářejí jej jednotlivci na základě svého subjektivního posouzení, ale celé společenství církve počínaje Svatým otcem, kardinálským kolegiem a jednotlivými dikasteriemi Svatého stolce přes biskupské konference. Na tomto výkladu učiněném v orgánech biskupských konferencí se účastní nejen klérus, ale i laici jako členové různých rad či poradci. Toto učení přebírají katolíci po celém světě s větší či menší věrností.

Církev ve svém učení dává odpověď na různé problémy každodenního života tím, že prezentuje katolický přístup, kupř. k člověku, rodině, manželství, práci, ekonomice, sociokulturním změnám. Existují různé postuláty a návrhy, například v diskusích a debatách souvisejících se současnou německou synodní cestou. Berou se v úvahu a zvažují, ale ne všechny návrhy jsou dobré, ne všechny návrhy jsou v souladu s učením církve. Subjektivní hodnocení a pocity nemohou zvítězit nad staletou moudrostí církve. I když samozřejmě musí být zároveň otevřená současným výzvám a hledat rozumné odpovědi na vznikající otázky.

PAP: Co je to vklad víry a co lze upravit podle měnících se časů, nebo – jak někteří říkají – znamení časů?

biskup Gądecki: Současné výzvy a problémy vyžadují podrobnou analýzu a hloubkovou reflexi, kterou provádíme na synodě iniciované Svatým otcem Františkem. Církev nemůže ignorovat realitu a okolní změny. Naším úkolem však není ani následovat ducha doby a návrhy, které se, jak ukazuje historie lidstva, mění a často slouží k uspokojení ambicí a zájmů jednotlivých skupin.

V průběhu staletí byla církev vystavena různým tlakům, včetně pronásledování a pokusů o její odstranění ze společenského života. Vítězství získal díky své věrnosti evangeliu, tradici a jejímu učení. Je to osvědčená cesta, kterou věřící procházejí více než dvě tisíciletí. I dnes jsme povoláni čelit světu kolem nás, aniž bychom se uzavírali do ghett. Potřebujeme svědky vzkříšeného Ježíše Krista, kteří budou kázat evangelium v ​​člověku, v jeho rodině, ve společenstvích. Bůh jako Stvořitel může být pouze Pánem svého stvoření: ve zvycích, v zákonech, v politice a ekonomice, v životech jednotlivců, rodin a zemí.

PAP: Ne vždy máme možnost ověřit informace, které dostáváme. Jak by měl dnešní katolík vydávat svědectví o pravdě?

Biskup S. Gadecki: V multimediálním světě musíme být opatrní, zdravý rozum a věnovat zvláštní pozornost důvěryhodnosti zdrojů, které poskytují informace. V době falešných zpráv je nezbytné důkladné ověření a kontrola spolehlivosti informací, které dostáváme. To zvyšuje naše šance na ochranu před manipulací.

Musíme mít také na paměti etickou odpovědnost uživatelů médií za šíření neověřených, často senzačních informací. Nemůžeme se přitom omezovat pouze na mediální narativ.

Katolíci musí vytvářet média a účastnit se společenské debaty, je to také jejich povinnost a jejich občanské právo.

Sv. V roce 2002 vyzval Jan Pavel II. ve svém poselství k 36. Světovému dni komunikací „celou církev, aby statečně překročila tento nový práh, aby se vydala ‚do hlubin‘ kyberprostoru, aby – stejně jako v minulosti – prostřednictvím unie evangelia s kulturou může světu zjevit „slávu Boží v Kristově tváři“ (2 Kor 4,6). (OVESNÁ KAŠE)

Tazatel: Magdalena Gronek (PAP)

dsk/