Byl to typický projev Olafa Scholze: kancléř mluvil velmi klidně, téměř nehybně. Obsahově toho bylo hodně: Evropská unie by se měla stát silným globálním aktérem, předním regionem pro obchod a technologie, velkým suverénním a pragmatickým společenstvím hodnot, které se může bránit. Kdo by s tím nesouhlasil?

Scholz se jednoznačně zavázal k novým fázím expanze. Členy Evropské unie se mají stát především státy západního Balkánu, ale také Gruzie, Moldavsko a Ukrajina – mohlo by jít o 36 zemí EU.

Radikální reformy pro Evropu

Spolkový kancléř představil svou vizi otevřené a moderní Evropy bez tabu. „Bloky lze překonat, evropská pravidla lze změnit – v případě potřeby i ve vysoké rychlosti.“ Scholz tím navázal na předchozí návrhy Emmanuela Macrona, které Angela Merkelová nikdy nepřijala. Je pozdě, ale stále je to osvěžující.

Prosazoval postupné opuštění principu jednomyslnosti v EU směrem k pragmatické většinové formaci. Dlouho očekávaný dobrý přístup, aby Evropa mohla fungovat i v budoucnu. Institucionální srdce EU, Komise a Parlament, by také měly být důkladně reformovány. Scholzův plán přeměny Evropy je založen na moderní architektuře: „Forma následuje funkci“. To je německý pragmatismus v celé své kráse.

Host se nezajímá o německé vize

Tento pragmatismus však v současnosti ve východní Evropě nerozumí. Nebo mu nevěříš. S ohledem na obavy východní Evropy z přílišné německé nadvlády Olaf Scholz zdůraznil, že všechna tato „ne hotová řešení“ jsou pouze myšlenkové linie, o kterých si přeje diskutovat. Ale zatímco mělo jít o konkrétní výměnu názorů (plánováno bylo setkání s otázkami a odpověďmi se studenty), nabídka dialogu se v programu ukázala jako prázdná skořápka. Jednání bylo bez dalšího odvoláno a kancléřka se vrhla na souboj jeden na jednoho se svým českým protějškem Petrem Fialou. Nešlo ale o evropské vize, ale o dodávky energie v současné krizi.

Hostitel každopádně neměl zájem o radikální restrukturalizaci EU, jak navrhuje Scholz. Fiala dal jasně najevo, že jeho země je proti rozšíření většinového hlasování v Evropě. I když Scholzův projev nesledoval – z údajných „technických důvodů“ nemohl. Dráždivý okamžik toho dne.

To by mělo dát Scholzovi pauzu. Zejména proto, že si pečlivě vybral Prahu jako místo pro svůj úvodní projev o Evropě. Nejen kvůli českému předsednictví EU, ale také jako vědomý signál východní Evropě. „Střed Evropy se obrací k východu,“ řekl kancléř. Nepřijal Putinův útok na Evropu a slíbil velkou pomoc při obnově Ukrajiny a investicích do společné evropské bezpečnosti. Mimo jiné navrhoval, aby Německo mohlo převzít výstavbu ukrajinského dělostřelectva a protivzdušné obrany. Není to málo, ale byl by to – kdyby tam byl – nový zlom.

Scholz nemá pocit východu

Žádné nadšení to však nevyvolalo: žádný potlesk mezi oběma, pouze zdrženlivý potlesk na konci. Scholz ještě nenarazil na tu správnou notu: místo aby přesvědčoval Východoevropany konstruktivními kompromisními návrhy z Berlína, dál se hrozivě zarýval do rány právního státu. Spíše než to by mělo podporovat důvěru. Z východní perspektivy byla důvěryhodnost Německa jako spolehlivého partnera poškozena od ruského útoku na Ukrajinu.

Olaf Scholz stále postrádá smysl pro východní Evropu, která je důležitější než kdy jindy. Spolkový kancléř má pochopitelnou vizi moderní EU. Pokud se mu však nepodaří přesvědčit k tomu Východ, zůstane pouze německým snílkem.