„Pět mrtvých při bouřích v Rakousku“, napsal nedávno deník. Desítky každodenních úmrtí na Ukrajině v posledních týdnech do značné míry zmizely z titulků. Za dosavadních šest měsíců ruské útočné války bylo zabito odhadem 80 000 až 100 000 lidí – asi tolik jako za tři roky války v Bosně. Asi 20 % ukrajinského území je obsazeno agresorem. Více než 25 000 údajných válečných zločinů, jako je znásilnění, mučení, mrzačení živých a cílené zabíjení civilistů a vězňů, je vyšetřováno. Asi deset milionů lidí bylo vysídleno a tisíce uneseny.

Hmotné škody se odhadují na několik stovek miliard eur. Byly zničeny kulturní statky a část úrody. Jelikož ukrajinské zemědělství živilo v době míru více než 100 milionů lidí, v mnoha zemích světa hrozí hladomor. Je to válka obrovské bestiality. Je to válka, jejíž výsledek bude mít zásadní dopad na budoucnost Evropy. A je to válka falešných nadějí.

Dobyvatelská válka, kterou téměř nikdo nečekal

Zaprvé se to týká předpokladu, že taková dobyvačná válka v Evropě již není možná. Málokdo předpokládal, že ruská agrese, která začala v roce 2014, vyústí v otevřenou invazi. Samotné Rusko takové záměry až do konce popíralo. Západní státy se pokusily zabránit invazi prostřednictvím appeasementu, což se také ukázalo jako neúspěšné. Odmítnutí poskytnout Ukrajině vojenskou podporu pouze snížilo riziko pro agresora, a proto zvýšilo nebezpečí války.

Ukrajinský odpor je silnější, než se čekalo

Druhá chyba v posouzení se týká průběhu války. Na papíře jsou ruské ozbrojené síly pětkrát silnější z hlediska personálu a desetkrát silnější v určitých složkách ozbrojených sil než ukrajinské. Samotná země byla často popisována jako rozdělená na prozápadní část a proruskou část. Útočníci i pozorovatelé předpokládali, že válka bude trvat několik dní. Ve skutečnosti armáda, úřady a obyvatelstvo většinou zůstali loajální a vzdorovali. Navzdory mýtu o „separatismu“ na Donbasu i tam v roce 2014 podpořilo odtržení sotva 17 %. Ukrajina dosud úspěšně odrazila stovky útoků a bránila svou svobodu; Rusko zjevně minulo své válečné cíle, jako je svržení vlády a dobytí Donbasu.

To by samozřejmě nemělo vést k iluzi, že válka „skončila“ a Ukrajina je v bezpečí – naopak. Podle vojenského experta plukovníka Markuse Reisnera Ukrajině nechybí vůle bránit se, ale zbraně. Útok proto v nezmenšené míře pokračuje, denně umírají desítky lidí.

Kreml podcenil podporu Západu

Zatřetí, očekávání Kremlu, že Západ odpoví více symbolickými gesty, jako v roce 2014, bylo scestné. Klišé rozděleného a odsuzovaného Západu je všudypřítomné v ruském a sovětském myšlení 19. století, drahé prezidentu Vladimiru Putinovi. Navzdory tomuto očekávání 141 států útok odsoudilo, 40 podpořilo Ukrajinu – většina z nich uznala, že úspěšná ruská agrese by měla zničující dopady na budoucí mezinárodní bezpečnost, zejména v Evropě. Sankce uvalené zeměmi EU a NATO k omezení agrese způsobily v Rusku recesi a překážky v technologiích a měnách, ale také protiopatření. Ve střednědobém horizontu ekonomové očekávají vážnou krizi v Rusku a méně vážnou na Západě.

Západ nemůže zůstat stranou války

Za čtvrté, očekávání některých na Západě, že jejich státy by mohly nebo měly zůstat mimo konflikt, se ukázalo jako neudržitelné. Evropské státy mají na jedné straně zájem na udržení bezpečnosti a tím odražení útoku. Na druhou stranu Západ byl léta prezentován jako hlavní protivník Ruska a Ukrajina jako loutka. Dnes jsou v ruské státní televizi západní korporace vykreslovány jako nepřátelé, jejich představitelé jsou nazýváni „bastardy“ nebo jsou dokonce nabízeni k popravě (!) a jejich státům hrozí jaderná katastrofa nebo invaze. Hodně je divadelní hrom; politické klima však nezanechává stopy.

Ekonomická válka zahájená Ruskem proti Evropě sleduje politický cíl destabilizovat kontinent zvyšováním cen energií, dokud se EU – slovy ruského ekonoma – „nezhroutí“. Od začátku války zaplatily země EU za dodávky energie do Ruska 85 miliard eur. Tím financují zhruba polovinu Putinových válečných výdajů, což je proti jejich vlastním zájmům, pokud chtějí omezit agresi. Zatímco Německo již drasticky omezilo dovoz plynu z Ruska, Rakousko zaostává. Je pochopitelné, že obyvatelé Západu mají obavy o svou prosperitu. Aby nedošlo k rozporu mezi vojenskou a ekonomickou bezpečností, je nutné vytvořit rovnováhu – pro dodávky energie a pro ztráty.

Západ přecenil dopad sankcí

Za páté, očekávání západní Evropy, že ekonomické sankce rychle přesvědčí Rusko, aby ustoupilo, bylo příliš optimistické. Zatímco západoevropské vlády v prvních dnech války váhaly s dodáním těžkých zbraní, od té doby se zjistilo, že bez nich by bylo téměř nemožné odrazit agresora, obnovit mír a zajistit svobodu. Spojené státy poskytují Ukrajině přibližně 56 % pomoci, následují EU, Británie, Německo, Kanada a Polsko. Rakousko je na 27. místě, daleko za Litvou a Slovenskem. Spojené státy poskytují 65 % vojenské pomoci. V poměru k HDP nejvíce pomoci poskytují pobaltské státy, Polsko, Slovensko, Česká republika a Řecko.

Srovnáme-li HDP koalice podporující obránce s HDP agresora, je potenciál pro úspěšné odražení agrese evidentní. Výsledek však závisí na mnoha faktorech, včetně ochoty Západu pomoci a jeho schopnosti překonat energetické závislosti. Současná míra pomoci každopádně podle vojenských expertů nestačí k úplnému odražení útoku a tím obnovení míru, zachování svobody na našem kontinentu a tím posílení bezpečnosti nás všech. Domněnka některých, že mohou válku ignorovat a pak bude vše v pořádku, se nenaplní.