S německou vlajkou vlající nad jejich hlavami němečtí sprinteři křičeli hlasitým „Jaahh!“ jeho bujná radost uleví.
Právě když se Julian Weber konečně vyhnul vytoužené první medaili německého atletického týmu v hodu oštěpem, sprinterská štafeta v Eugene překvapivě získala bronz – a po často trpkém týdnu Světového poháru postupový – poslední soutěžní den také koupil německý svaz, která potřebovala vysvětlení.
Weber, jen yardy daleko, nedokázal využít nadšení a emoce Tatjany Pinto, Alexandry Burghardt, Giny Lückenkemper a Rebekky Haase, když v posledním pokusu skončil třetí za USA a Jamajkou. Podobně jako na olympijských hrách v Tokiu skončil čtvrtý a byl poté hluboce smutný.
„Konečně, konečně!“
Po mnoha německých zklamáních v americkém státě Oregon si sprinteři opakovaně nevěřícně dávali ruce před obličej a pak se opile radostí objímali. Při předávání cen kvarteto zazářilo na stupních vítězů a hrdě předávalo bronzové medaile. „Celou dobu jsme mluvili o štěstí těch nejzdatnějších a dnes to bylo konečně u nás,“ řekla špičková německá sprinterka Gina Lückenkemperová. „Konečně, konečně!“ Téměř prosebně dodal druhý z Mistrovství Evropy 2018 na ZDF.
„Právě teď mi to připadá jako sen, doufám, že se neprobudím,“ řekl Pinto. Po osmi bezútěšných dnech pro německé atlety s jediným výsledkem v osmi nejlepších doběhla štafeta na 4×100 metrů do cíle za 42,03 sekundy. Zlato překvapivě putovalo do Spojených států za 41,14 sekundy, které skončily s náskokem 0,04 sekundy před mistryní světa na 100 metrů z Jamajky Shelly-Ann Fraser-Pryce a mistryní světa na 200 metrů Sherickou Jackson. Poté následovalo německé kvarteto – i proto, že nejlepší britská jezdkyně a čtvrtá ve Světovém poháru Dina Asher-Smith se zranila těsně vedle Lückenkempera v cílové zatáčce.
„Tolikrát jsme si to přáli a dnes se nám to povedlo a měli jsme trochu štěstí. To prostě potřebujete,“ komentovala úspěch Burghardt. Na zimních olympijských hrách v Pekingu v únoru získala stříbro jako brzdařka bobů. před nadcházejícím mistrovstvím Evropy v Mnichově: „Teď ještě chybí zlato.“ Od 15. do 21. srpna se v hlavním městě bavorské spolkové země soustředí na cenné kovy. „Jsme neuvěřitelně hrdí. Bojovali jsme spolu o tuto medaili sedm let,“ řekl Haase.
Konec dlouhého sucha
Pro německou štafetu na 4×100 metrů to byla první medaile od bronzu na mistrovství světa 2009 v Berlíně. Za Jamajkou a Bahamami tehdy skončily Marion Wagner, Anne Cibis, Cathleen Tschirch a Verena Sailer. Před rokem to na olympiádě v Tokiu ve stejném složení jako nyní ve Spojených státech stačilo na páté místo. „Tolikrát jsme skončili čtvrtí a pátí. Byli jsme v proudu. Je to sen, že se to stalo,“ řekl Burghardt.
„Medaile způsobila senzaci. Čekali byste, že to budou dělat muži. Toto je šok, který jsme potřebovali,“ řekl německé tiskové agentuře předseda DLV Jürgen Kessing.
Weberovi po prvním nadhozu došel dech
Oštěpaři Weberovi už ale ten otřes nestačil. „Jsem šťastný za dívky, které zajely tak skvělý závod a získaly medaili. Je to úžasné. Taky mě to tlačilo, ale nemohl jsem si vzít energii s sebou,“ řekl. Na prvním hřišti se dostal na 86,86 yardů, ale nedokázal se zlepšit a byl vyloučen z medailového umístění.
„Po prvním nadhozu prostě vyšel vzduch a pak jsem se stal malým. Neměl jsem sílu,“ řekl 27letý rodák z Mohuče. „Teď nastalo zklamání, že jsem zatím dosáhl pouze čtvrtého místa. Raději bych pátý.“ Malá útěcha: s obhájcem titulu Andersonem Petersem z Grenady (90,54 m), olympijským vítězem Neerajem Choprou z Indie (88,13) a stříbrným olympijským medailistou Jakubem Vadlejchem (88,09) z České republiky byli tři nejlepší nadhazovači lepší než německý mistr.
Domovská stránka
„Komunikátor. Profesionální znalec kávy. K vzteku pokorný fanatik do popkultury. Oddaný student. Přátelský narkoman na sociálních sítích.“