Slova Ursuly von der Leyen v České republice poměrně přesně naznačují, kde jsme s penězi na Národní plán obnovy. Není to tedy, jak tvrdil komisař, kdo je vůči nám extrémně nepřátelský, Věra Jurováže Polsko by mělo podmínky obsažené v tzv. milnících, nebylo v období dosaženo. Je ale fakt, že zazněl názor, že zákon přijatý na Nejvyšší soud není z hlediska požadavků Komise dostačující – v konkrétním bodě.

Polsko musí splnit své závazky ohledně reformy disciplinárního systému soudců v rámci fondu EU pro obnovu. Stále jsme ve fázi hodnocení nového zákona o kárném režimu. Dnes není možné dělat definitivní závěry. To však již mohu říci nový zákon neumožňuje soudcům napadnout postavení jiného soudce, aniž by riskovali kárnou odpovědnost

– poznamenal šéf Evropské komise, když se ho na toto téma zeptal novinář německé agentury dpa.

Samotné prohlášení je nejasné. To lze chápat jako tvrzení, že jeden soudce je napaden jiným mimo postup tzv. test nestrannosti a nezávislosti soudce je porušením polského práva nebo požadavkem, aby tento výslech nahradil test.

Rozdíl je zásadní.

V prvním případě existuje (myslím) určitý prostor pro kompromis. Lze to chápat jako postulát zavést úpravu, ve které soudci, přestože nemají efektivní možnost napadnout ostatní soudce, nebudou za takové pokusy (ani teoreticky) trestáni.

V druhém případě tu máme zničení polského soudního systému, porušení ústavy, totální chaos a útok na zeď.

Komise tímto způsobem popírá úzké pole kompromisů, které se rozvinulo v polském Sejmu – protože to byly parlamentní pozměňovací návrhy k prezidentskému návrhu, které zavedly prvek disciplinární odpovědnosti. Prezidentský projekt to nepředpokládal. Změny však nezměnily podstatu polských koncesí. Požadavek, aby polský parlament uzákonil zákon, který ani neodpovídá určité myšlenkové linii soudnictví, jak se stalo, ale jen čárkou kopíruje předložené návrhy, je čistý diktát.

Další slova prezidenta der Leyena nerozptýlí pochybnosti:

Tato podmínka je povinná, takže tento problém musí být ještě vyřešen v souladu se závazky, které odblokují první platbu. S hodnocením celého aktu jsme neskončili, ale zjišťujeme, že tato část chybí.

Obrázek ještě není zcela jasný, a tak neexistuje jednoznačná odpověď od jednotné pravice. Zjevná neschopnost Evropské komise udržet všeobecnou shodu, známý tlak polské opozice (Trzaskowski) na zavedení nových podmínek, mnohé uvěří, že nemá smysl s těmito lidmi mluvit. A budou mít pravdu.

Naprostá lhostejnost Evropské komise ke kontextu polského zapojení do pomoci Ukrajině je obzvláště bolestivá. Je těžké nenabýt dojmu, že jde o stejný německý cynismus, jaký vidíme v Berlíně.

Přesto vás žádám, abyste drželi nervy na uzdě. Hazard je o penězích, které Polsko potřebuje, ale nejen to. Vyjednávání v této specifické diktátorské podobě má také za cíl přinutit sjednocené právo odchýlit se od kurzu, který vyústil v sedm let volebních vítězství.

Je to těžký, náročný, až riskantní kurz – ale účinný. Skládá se z pevné obrany polské suverenity, ústavy a křesťanských hodnot na jedné straně a aktivní přítomnosti ve strukturách Evropské unie na straně druhé. Je třeba poznamenat, že navzdory těmto tlakům, navzdory zjevnému ideologickému napětí mezi silami u moci ve Varšavě a radikální levicovou většinou v Evropském parlamentu a v mnoha hlavních městech, navzdory četným bitvám, Pozice Polska se zvyšuje. Doháníme ji dynamikou, ambicemi, efektivitou, posilováním vlastní země, správnými reakcemi na krize, na válku a na obavy zemí v regionu.

V hlavních městech regionu a při diskusích o regionu je každému zřejmé, že Varšava drží klíče k mnoha rozhodnutím a akcím.

Vzestup Polska je vážnou překážkou: zejména Německo a Francie, tudíž mobilizace všech prostředků, které mají k dispozici při útoku na tábor premiéra Jarosława Kaczyńského. Je obzvláště smutné odhalit, jak velká část naší opozice je podřízena vnějším středům.

Tyto kruhy sní o zatlačení sjednocené pravice do jasně protievropských pozic. Přáli by si, aby v případě KPO plazící se Polsko koplo do stolu, opustilo hru, vědí, že by z této situace byli (alespoň dnes a na chvíli) jedinými vítězi. Ano, na domácí scéně, protože radikálně protiunijní politická síla v Polsku nebude moci vládnout, zejména kvůli ruské hrozbě. Ale i v Evropě, protože po tom všem teď honíme Západ, drtivou většinu věcí jsme měli a máme pravdu, neudělali jsme jejich chyby. Chtěli by nás zatknout.

Čas pracuje pro nás. Okolnosti se mohou změnit.

Dnes stojí za to zatnout zuby, analyzovat bez iluzí, v mrazu, klidně si dělat po svém. Pokud se potvrdí nejhorší obavy, použijte přísnější prostředky nátlaku, nátlaku a veta.

Hlavní je nenechat se vytlačit ze správné cesty.