Naprostá většina Poláků byl proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy k našemu jižnímu sousedovi. Bohužel nemáme k dispozici výsledky statistického výzkumu na toto téma. Určité závěry můžeme vyvodit na základě 93 dopisů zaslaných Polskému rozhlasu a Polské televizi v období od 21. srpna do 17. září 1968. Podle statistiky zpracované na jejich základě mělo 25 dopisovatelů (necelých 27 %) vyjádřit podpora invaze a zbylých 68 (přes 73 %) nesouhlas. Tato druhá skupina zahrnovala – jak bylo později uvedeno – také „nepřátelské hlasy nevytříbené formy“. Poláci doma i v zahraničí (včetně Československa) vyjadřovali svůj odpor nejen dopisy.

Varování z Varšavy

Za připomenutí stojí málo známý fakt, že československé velvyslanectví ve Varšavě dostalo v předvečer intervence varování. Jak napsal svou abecedou Jerzy Urban, nenáviděný tiskový mluvčí komunistické vlády v 80. letech, Andrzej Krzysztof Wróblewski, novinář týdeníku Polityka, právě to udělal. Urban – v té době redakční kolega Wróblewského – měl na mysli svého nadřízeného Mieczysława Rakowského, budoucího premiéra Polské lidové republiky. Ten tvrdil, že na něj Ústřední výbor Polské sjednocené dělnické strany vyvíjel nátlak, aby Wróblewského vyhodil z práce, protože ten musel v předvečer invaze zavolat na československou ambasádu. Novinář Polityky se to dozví od svého redakčního kolegu Mariana Turského, rozhodne se jednat a jde za svým přítelem Karlem Pavluŝkem, 2. tajemníkem československého velvyslanectví ve Varšavě. Mluvili – kvůli zachování spiknutí – ve zvláštní, zvukotěsné místnosti, ale jeho partner musel o této skutečnosti informovat svého velvyslance, kterým byl pravděpodobně Praha. Díky tomu se nepodařilo celou záležitost utajit. Informace byla nejprve předána polské bezpečnostní službě, poté byla potvrzena i československou tajnou policií (Státní bezpečnost, StB).