Svatý Vojtěch se narodil kolem roku 956 v Libici v České republice jako potomek vévodské rodiny Slawnikowic. Po potvrzení dostal jméno Adalbert. Od dětství byl určen pro duchovenstvo a po rozsáhlém výcviku v katedrální škole v Magdeburgu byl ve svých 27 letech jmenován pražským biskupem. Do svého biskupského hlavního města vstoupil bos. Ve službě byl horlivý a nekompromisní. Nestaral se o sebe, většinu svého biskupského majetku věnoval chudým, zaopatřoval je, navštěvoval a pozorně jim naslouchal. Navštívil také věznice, a zejména trhy s otroky. Praha byla na východo-západní trase a odtud byli otroci dodáváni do islámských zemí. Svatý Vojtěch měl mít jedné noci sen, ve kterém uslyšel Kristův nářek: „Tady jsem prodán, a ty spíš? Tato scéna je prezentována v jedné ze čtvrtí Gates of Gniezno.
Jako pražský biskup štědře podporoval chudé a stavbu kostelů. Jeho argumenty na obranu křesťanských otroků posílaných do muslimských zemí byly hlasité. Ostře vystupoval proti mnohoženství, promiskuitě a intrikám českých magnátů, které vyústily v jeho konflikt s knížetem Boleslavem II.
V roce 994, kdy před jeho očima lidé jednoho ze šlechticů z rodu Wszowiec zavraždili sv. Jerzyho, nevěrnou manželku jeho pána, která tam ukrytá Wojciechem hledala azyl v chrámu – proklel své poddané. V roce 995 došlo k otevřenému konfliktu mezi jeho rodem Sławnikowice a vládnoucím knížetem Boleslavem II. Přemyšlidským, v jehož důsledku byli zabiti jeho čtyři bratři.
Sv. Vojtěch opustil Prahu se svým bratrem Radzimem a odešel do benediktinského kláštera v Římě. Tam rezignoval na svou biskupskou důstojnost a vedl život mnicha zaměřený na asketismus, modlitbu, čtení a manuální práci. Po několika letech, podlehl prosbám papeže a vyslanců svých krajanů, se vrátil do Prahy, kterou musel brzy navždy opustit.
Během svých dlouhých zahraničních pobytů o sobě dal vědět elitám západního křesťanství jako muž výjimečné svatosti. Nejvíce si ho oblíbili mladý císař Ota III. a papež Silvestr II. Dlouhou dobu pobýval na dvoře německého císaře Othona III., jehož byl zpovědníkem, důvěrníkem a rádcem. Navštívil také Francii na pouti k hrobům svatého Martina v Tours a svatého Benedikta ve Fleury a St. Denys u Paříže.
Jako misionář odjel nejprve do Uher, kde měl pokřtít budoucího krále Štefana I. Poté, co neměl možnost vrátit se do Čech, kde byla jeho rodina vyvražděna, našel podporu u dvora Boleslava Chrabrého. Odtud v roce 997 podnikl svou poslední misijní cestu do pohanského Pruska. Jeho poslání bylo pokojné a nenásilné, v rozporu s tehdejším zvykem pohanského obrácení. Přes Gdaňsk – kde provedl hromadný křest a nařídil pokácení posvátného dubu – se Wojciech spolu se svým nevlastním bratrem Radzimem a knězem Boguszou-Benedictem dostali do země Prusko.
Jejich misijní činnost však nebyla dobře přijata. 17. dubna stanuli před pruským shromážděním, kde Wojciech s pomocí tlumočníka promluvil a vysvětlil zásady křesťanství. Ovšem po 5 dnech v okolí pruského hraničního vrchu Cholin, pravděpodobně v okolí dnešního Elblągu. 23. dubna 997 bylo sedm strážců v čele s knězem jménem Sicco přistiženo, jak odpočívá po mši v posvátném háji. Wojciech – jako vůdce – udeřen do srdce sekerou nebo kopím, byl zabit knězem, který podle životních svědectví musel ztratit svého bratra v bojích s Poláky. Hlava těla byla uříznuta a potupně nabodnuta na kůl. Jeho společníci jsou ušetřeni a posláni zpět do Polska.
Bolesław Chrobry koupil tělo světce od Prusai. Říkalo se, že za ně zaplatil tolik zlata, kolik vážilo. Ostatky sv. Vojtěcha byly uloženy v katedrále v Hnězdně, která se od té doby stala místem, kde se kult mučedníků rychle rozšířil po celé Evropě. Jeho smrt udělala v západním křesťanství velký dojem, a proto v roce 999 papež Silvestr II. prohlásil Wojciecha za svatého.
Přítel svatého Vojtěcha, císaře Oty III. a Boleslava Chrabrého – za přítomnosti papežského legáta. Kongres v Hnězdně měl jak politický význam, protože vyústil v uznání polského státu Říší, tak význam církevní, protože na hrobě sv. Vojtěcha, je vyhlášena první polská metropole: Hnězdno, které zahrnuje biskupství Krakov, Vratislav a Kolobrzeg. Hnězdenským arcibiskupem byl bratr sv. Vojtěcha – Radzim.
„Jako muž církve zůstal svatý Vojtěch vždy nezávislý v neúnavné obraně lidské důstojnosti a při zvyšování úrovně společenského života. S duchovní hloubkou své mnišské zkušenosti se dal do služeb chudých, aby vybudoval novou Evropu s ohledem na své kulturní a náboženské kořeny,“ řekl papež Jan Pavel II., když v Hnězdně v roce 1997 promluvil u příležitosti 1000. výročí mučednické smrti patrona Polska.
Datum vzniku: Včera, 18:23
„Typical communicator. Insufferably humble twitter enthusiast. Zombie lover. Subtly charming web fanatic. Gamer. Professional beer enthusiast.“